Havel a Tutu zopakovali výzvu k propuštění Liou Siao-poa

ČTK

Jihoafrický biskup a bývalý český prezident dnes opět vyzvali Čínu, aby propustila Liou Siao-poa. Ukázala by tím podle nich svou sílu a připravenost čelit kritice.

Bývalý český prezident Václav Havel a jihoafrický arcibiskup a nositel Nobelovy ceny za mír Desmond Tutu dnes v britském listu The Observer opět vyzývají Čínu k tomu, aby propustila letošního laureáta ceny Liou Siao-poa. Ten by si měl cenu převzít příští pátek, Peking ale již několikrát uvedl, že jej propustit nehodlá.

Havel a Tutu svou výzvu publikovali již v říjnu v deníku The Washington Post. Čína by tím podle nich ukázala svou sílu a připravenost čelit kritice. V dnešním článku pochválili Čínu za ekonomické a politické pokroky posledních let, zopakovali nicméně, že pokud chce být vnímána jako velký globální hráč, musí respektovat lidská práva.

Vypjatá reakce Pekingu na disidentovo ocenění podle obou autorů poukazuje na nejistotu čínské vlády v domácí politice. Stále prý ale není pozdě a čínská vláda má podle Havla a Tutua jedinečnou příležitost nastartovat nový směr své politiky.

Čtyřiapadesátiletý Liou Siao-po byl v roce 1989 jedním z vůdců protestů na náměstí Brány nebeského klidu (Tchien-an-men). Během 90. let strávil tři roky v pracovním nápravném zařízení. Loni byl odsouzen k 11 letům vězení za sepsání výzvy Charta 08 k demokratizaci země.

    Diskuse
    SH
    December 6, 2010 v 8.55
    Lidská práva a válka.
    Zadrhávající ješita se pořád nemůže smířit s tím, že už je bezvýznamný. Proto ty trapné aktivity za lidská práva, bohužel vždycky příliš jednostranně namířené jen a jenom proti jednomu politickému režimu. Za lidská práva při genocidách v Africe, při hromadném násilí na ženách, nadtož při otrocké práci dětí, nikdy nepronesl ani slovo. V posledním dvacetiletí byl naopak nejen schvalovatelem, ale přímo inspirátorem všech velkých válečných konfliktů. Čímž jasně prokázal, že už jeho předlistopadový „boj“ za lidská práva byl lží. Je velkým omylem, vydávat jeho celoživotní vývoj za jakýsi tragický přerod občana ve válkychtivého státníka. Už proto, že na státníka nikdy nedorostl, ale především proto, že podhoubím všech jeho aktivit byl zuřivý a o to více skrývaný antikomunismus, který jej zákonitě přivedl do náruče nejvlivnějších atlantských antikomunistů, vyznávajících jen a jenom vojenskou sílu.
    December 6, 2010 v 13.59
    Je to, pane Hošku, váš názor. Ona vazba mezi tvrzením: "V posledním dvacetiletí byl naopak nejen schvalovatelem, ale přímo inspirátorem všech velkých válečných konfliktů," a vývodem "Čímž jasně prokázal, že už jeho předlistopadový „boj“ za lidská práva byl lží," mi ale uniká ... jestliže lež je vědomé vydávání nepravdy (resp. toho, co za ní lhář považuje) za pravdu, pak tam žádnou jasnost důkazu nevidím. Ledaže naznačujete, že Havel už od počátku disentu používal boj za lidská práva jako zastěrku s plánem uchopit moc a podnítit války ... ale to je pořád jen vaše doměnka, žádné prokázání.