V době, kdy si připomínáme 40. výročí Charty 77, stojí za to podívat se, jak politický systém, proti němuž se u nás vzepřela, funguje dnes v Číně. Nabízí se tak možnost zřetelně vidět, v čem je systém nefunkční, a také proč naše Charta tolik fascinuje čínské intelektuály. V prosinci 2007 vydali vlastní Chartu, kvůli které je dodnes ve vězení nositel Nobelovy ceny míru Liou Siao-po. Odpykává si jedenáctiletý trest za „podvracení republiky“.

Všudypřítomná korupce

V očích světové veřejnosti spektakulární ekonomický rozvoj Číny v posledních dvaceti letech a mylné přesvědčení, že tržní hospodářství může fungovat jen v demokratickém politickém systému, mnohdy zatemňují skutečnost, že v Číně přetrvává režim, v němž veškerá moc — zákonodárná, výkonná, soudní i represivní složky — trvale zůstává v rukou jediné politické strany. V důsledků toho se v zemi rozmáhá korupce, klientelismus a zneužívání pravomocí těmi, jejichž moc je téměř absolutní.

Na tyto problémy čínská veřejnost, ale i část odborníků zaměstnaných ve státem placených výzkumných ústavech a think-tancích, upozorňuje léta. Stačí připomenout, že velké demonstrace na jaře 1989, nakonec potlačené ve známém masakru na náměstí Nebeského klidu, se nesly z velké části ve jménu protestů proti nekontrolované moci stranického aparátu a jeho korupci. Možnosti obohacovat se, jaké měli straničtí funkcionáři a jejich příbuzní v 80. letech, kdy Čínu ještě plně nezasáhla ekonomická globalizace, byly při tom ve srovnání s tím, jaké možnosti mají dnes, skoro směšné.

Proto nepřekvapí, že odstranění korupce je vlajkovou lodí i stávajícího generálního tajemníka strany Si Ťin-pchinga a od jeho nástupu k moci na podzim 2012 mu získává sympatie velké části obyvatelstva. On sám boj proti zneužívání moci paradoxně využívá k posílení vlastních pozic uvnitř KS Číny a navenek v politickém marketingu do té míry, že bývá obviňován z bezprecedentního hromadění moci a pěstování kultu osobnosti.

Si Ťin-pching a média

Účinnost tažení za očistu strany a státu od korupčních praktik paralyzuje kontrola médií a internetu ze strany těch, na jejichž nekalé praktiky by měla poukazovat. Média byla pod přísnou kontrolou i před Si Ťin-pchingem, avšak určitý prostor pro místní zpravodajství, včetně zpráv, které mohly poukázat na protizákonné chování místních funkcionářů, v nich byl. Si Ťin-pching však paralelně s bojem proti korupci protismyslně také zahájil tažení proti jakémukoliv náznaku nezávislosti médií.

Charakteristickým rysem Si Ťing-pchingovy vlády je také jeho vlastní neustálá přítomnost v médiích, kdy při nejrůznějších příležitostech pronáší „významné projevy“ (čung-jao ťiang-chua), v nichž pro veřejnost nastiňuje cíle politiky KS Číny a vytyčuje způsob, jak jich má být dosaženo. Projevy se následně stávají předmětem studia ve školách, státních institucích a stranických organizacích, noviny a zpravodajské servery chrlí články, v nichž se opakují fráze z původního Siova projevu a píší o společném úsilí všeho lidu k naplnění vytčených cílů; ústřední body těchto projevů se objevují v podobě hesel na veřejných prostranstvích.

To je tradiční způsob, jak funguje čínská propaganda od 50. let, avšak s výjimkou Mao Ce-tunga nebylo běžné, že by nositelem stranického programu byl jeden člověk. V Siově sebepropagaci je patrná snaha propagandu modernizovat. Slova předsedy Sia se probírají zdánlivě neformálním způsobem v televizních talk show za účasti známých osobností, jsou zpracovávány formou komiksů zveřejňovaných na internetu, někdy za doprovodu popových písní.

6. ledna 2017, tedy souhrou náhod v den výročí zveřejnění Charty 77, Si Ťin-pching pronesl další „významný projev“ na téma boje s korupcí; následujícího dne se výtah z projevu objevil na stránkách stranického deníku Žen-min ž´-pao. Projev byl určen plenárnímu zasedání disciplinární komise ÚV KS Číny, a má tedy velkou váhu především uvnitř strany, dodejme znovu, tedy uvnitř síly, která v Číně vše řídí a od jejíž stability se odvíjí i stabilita celého systému.

Si Ťin-pching zde promlouvá nesmlouvavě a přísně. Důrazně požaduje „pevné zachovávání komunistického systému hodnot, zpřísnění vnitrostranického politického života a posilování vnitrostranické kontroly“ a volá po nutnosti „prosazovat řešení problémů metodou léčby vnějších projevů zároveň s odstraňováním kořenů nemoci“.

Kořenem je ale pochopitelně sám systém založený na spojení vedoucí úlohy strany a tržního hospodářství profitujícího z globální kapitalismu. Tento systém poskytuje stranickému aparátu nekontrolovatelnou moc a zároveň jednomu každému, kdo v něm něco znamená, příležitost získat velké bohatství a žít veskrze konzumním způsobem života.

„Kořen“ jako sám systém však Si Ťin-pching zjevně na mysli nemá. Hovoří o potřebě posilovat politickou práci uvnitř strany, rozvíjet vnitrostranickou politickou výchovu, omezovat plýtvání a okázalé chování funkcionářů, a tak „přiblížit stranické kádry srdcím lidu“, přičemž volá po „nulové toleranci“ ke korupci a „nesprávnému stylu práce“.

Si Ťin-pching před členy disciplinární komise ÚV KS Číny připomíná program postupného omezování a následně úplného odstranění všech nešvarů, k nimž svádí moc a dokonce — nepříliš přesvědčivě — konstatuje i první úspěchy: „Byla již účinně omezena všeobecně rozrostlá korupce a zneužívání pravomocí, již se vytvořily základy pro zdrcující úder boje proti korupci, pomalu se naplňuje cíl, že se nikdo neodváží zneužívat pravomoci, postupně se zdokonaluje systém, v němž korupce nebude uskutečnitelná a také se právě staví hráz, která zabrání tomu, aby někdo vůbec na korupci a zneužívání pravomocí pomyslel.“

Tou hrází se má podle jeho slov stát oživení a posílení známého systému stranických školení a na ně navazujících kritik a sebekritik. Jak dokládají dějiny Čínské lidové republiky, systém kritik a sebekritik může vést k velkému napětí uvnitř strany, k eskalaci vnitrostranického boje do všech vrstev mocenského aparátu a potenciálně k další destabilizaci systému. Teror namířený do vlastních řad se nakonec může stát hlavně příležitostí k získávání mocenských pozic a vyřizování účtů.

Hledání alternativy

Obsah i tón Si Ťin-pchingova projevu prozrazuje, že „správný styl práce“ a „blízkost srdcím lidí“ komunistické straně Číny v tuto chvíli naléhavě chybí. Globální pohled na ústřední problém čínské společnosti vycházející z rozboru projevu nejvyššího představitele zůstává nicméně v obecné rovině a tato charakteristika nedokáže vystihnout, co to konkrétně znamená pro život lidí v Číně.

Možnost zvenčí nahlédnout skutečnost v její pravé podobě komplikuje také to, že nás v tuto chvíli trápí vlastní problémy. Ty vedou k oslabování citlivosti k takovým otázkám, jako je monopol moci setrvale v rukou jedné strany či systémová absence svobodného tisku.

Možnost, že v demokracii může volby vyhrát člověk typu Donalda Trumpa, nahrává hledání alternativních modelů, včetně báchorky o čínské civilizaci, jež zásluhou tradic konfuciánské meritokracie umí spravovat stát mnohem kompetentněji, než jak činí politický systém zastupitelské demokracie.

V době hospodářských krizí na Západě, ocitajících se v kontrastu (až donedávna) rychlého růstu čínské ekonomiky a příležitostí, které se zdá skýtat čínský trh, se autokratický způsob vlády může jevit jako naděje na záchranu hroutícího se ekonomického systému. K čínskému modelu může lákat také představa, že jedna všemocná strana snáze než demokratické vlády potýkající se s nejrůznějšími zájmy a vlivy zasáhne proti hrozící ekologické katastrofě.

Jak zemřel Lej Jang

Podívejme se, co znamená „čínský model“ v každodenním životě obyčejných Číňanů, a v čem je hlavní problém systému, jehož jsme se my naštěstí zbavili, prostřednictvím individuálního příběhu. Krátce před tím, než Si Ťin-pching předstoupil se svým projevem před členy disciplinární komise ÚV, v Pekingu jeden takový případ vyvrcholil dopisem, který mu napsali občané. Vedlo je zoufalství a rozhořčení nad tím, že soud odmítl řešit případ Lej Janga, mladého muže, který se stal víceméně náhodnou obětí policejní brutality.

Lej Jang zemřel počátkem května v policejním autě. Byl to pracovitý a úspěšný mladý muž, vystudoval prestižní vysokou školu, získal magisterský titul v oboru ochrana životního prostředí a vzápětí dostal dobré zaměstnání ve státní správě. Bylo mu dvacet devět let, ke státu byl loajální, o politiku se nezajímal, založil rodinu a naplňoval svůj sen střední třídy.

Pak šel jednoho dne vyzvednout příbuzné na letiště a cestou od domu, kde bydlel, ke stanici metra, jej zadrželo pět policistů, kteří právě prováděli zátah na nelegální prostituci. Obvinili jej, že navštívil masážní salón, kde přijal sexuální služby, a chtěli ho zatknout. Lej Jang obvinění popíral a bránil se; policisté se na něj vrhli a zápas pokračoval i v autě, kam ho odtáhli. Během potyčky Lej Jang ztratil vědomí, ale policisté mu neposkytli první pomoc, a když ho nakonec odvezli do nemocnice, během chvíle zemřel.

Lej Jangova manželka odmítla, že by Lej Jang navštívil nevěstinec. Obvinění, které se zakládalo výhradně na výpovědi zatčené prostitutky, označila za absurdní již proto, že byl zadržen jen několik minut poté, co opustil domov. Žádala vyšetření celého případu a potrestání viníků a s pomocí právníků se obrátila na pekingskou prokuraturu.

Případ vzbudil velkou pozornost, na internetu se dokonce na krátkou chvíli objevila petice, kterou sepsali Lej Jangovi přátelé, požadující vyšetření případu. Lej Jangovu případu se pak věnovala i média a v čínské televizi vystoupil zástupce policie, aby potvrdil, že vše proběhlo v souladu se zákonem a policisté se nedopustili ničeho nesprávného.

Šetření případu probíhalo až do prosince, kdy prokuratura oznámila výsledek. Došla k šalamounskému závěru, jehož část je citována v dopise Si Ťin-pchingovi: policisté sice zanedbali své povinnosti, a tím způsobili Lej Jangovu smrt, ale jednali v souladu se zákonem, a proto se jedná jen o lehký přestupek, který není třeba řešit u soudu. „Na rozkaz nadřízených orgánů rozvíjeli akci namířenou proti zločinu, jejich zásah proti Lejovi byl založen na pevných důkazech a byl v souladu se zákonem, zatímco Lej bránil prosazování zákona,“ píše se ve vyjádření.

Po zveřejnění výsledků šetření se na čínském internetu znovu objevily protesty, vzápětí odstraňované, dopisy adresované pekingské prokuratuře a dalším úřadům, a nakonec i dopis adresovaný přímo Si Ťin-pchingovi. Dopis také vzápětí odstranila cenzura, ale stačila jej převzít tchajwanská média, kde je možné si celý text přečíst.

Autoři dopisu jsou zjevně vzdělaní lidé, vyjadřují se knižním jazykem s reminiscencemi na klasickou literaturu. Zpočátku rekapitulují Lej Jangův případ a nakonec prosí Si Ťin-pchinga, aby se případem vážně zabýval a zvrátil absurdní rozhodnutí prokuratury.

Svůj apel vsazují do obecnějších souvislostí současné situace v Číně. Podobně jako Si Ťin-pching ve svých veřejných vystoupeních i oni upozorňují na korupci a zneužívání pravomocí, na rozdíl od něj však nevidí podstatu problému v nedostatečné ideologické výchově komunistických kádrů, ale v absenci nezávislého soudnictví a respektu k právům občanů.

„Předsedo Si, Čína již téměř čtyřicet let prochází procesem reforem a liberalizace a ideál správy země v duchu vlády zákona se postupně usadil hluboko v srdcích lidí. Navzdory břemenům historie, náš právní systém usiluje o prosazení správy země prostřednictvím cesty práva. Způsob vyšetření, rozhodnutí a závěrečné řešení Lej Jangova případu jsou ve zřejmém rozporu s tímto snažením.

Dobrá vláda a mír v celé zemi leží u nohou císaře, avšak principiální chyba, k níž došlo při řešení tohoto případu, rozbila důvěru lidí v politickou moc a ve vládu zákona. Dílčí zneužití pravomocí bezpečnostními složkami vede k otřesení základů státu, číhá v něm počátek neštěstí, které nepůjde zvrátit.

Lidé touží po tom, aby se Čína stala opravdu demokratickým státem, kde vládnou zákony. Pokud kdokoliv svévolně ve jménu vlády zákona zákon pošlapává, ve jménu demokracie znásilňuje demokracii, ignoruje pravidla, šlape po zákoně, tyranizuje přání lidí a ztrácí jejich důvěru, pak to přinese neštěstí nejen jemu či politické straně, ale ještě více to poškodí čínský národ!

Předsedo Si Ťin-pchingu, jako nejvyšší představitel naší země máte za svou povinnost a za své poslání vést čínský národ k prosperitě, síle, demokracii a civilizaci. Jak můžete vést národ a lid, pokud neodstraníte korupci v soudnictví?

Musíte si přece velmi dobře uvědomovat, že občanská práva jsou člověku dána od přirozenosti, nikoliv od strany, a že kvalitní projekt moderního mechanismu politické moci musí souznít se základními potřebami lidí, musí dát průchod základním požadavkům lidí a zaručit jim základní občanská práva. Předsedo Si, prosím, vezměte si příklad z historie a vší silou odvraťte šílenství korupce v soudnictví, které se dál a dál ubírá po nesprávné cestě, navraťte poctivost a spravedlnost čínskému národu.

Ve věci Lej Jangova případu prosíme, abyste uvedl v chod mimořádná opatření k jeho důkladnému vyšetření. Vraťte poškozenému spravedlnost, vraťte lidem důvěru, přispějte k celkové stabilitě!

Úpěnlivě Vás prosíme, neponechávejte tento případ tak, jak je. Mějte na paměti, jak dalekosáhlé důsledky to může přinést!“