Čínská média se věnovala návštěvě Si Ťin-pchinga v České republice již několik dní před jejím začátkem. Žen Jen, reportér ústředního stranického deníku Žen-min ž´pao (Lidový deník), navštívili Prahu a již 24. března vylíčil zdejší atmosféru „horoucného očekávání“. Doslova píše: „V této zemi, počínaje vládou a konče lidem, jsou všichni naplněni radostným očekáváním… Věří, že tato historická návštěva postrčí česko-čínské vztahy k novému skoku a strom přátelství Číny a České republiky se rozkošatí a obrazí hojným listovím.“ 

Na začátku článku se pak objevuje fotografie „českých politiků a akademiků“, jak během semináře konaného 21. března v Poslanecké sněmovně listují knihou „Si Ťin-pching hovoří o správě země a řízení státu“, „jíž se z jejich strany dostalo vysokého ocenění“ a, jak víme i z našeho tisku, „na Palackého univerzitě v Olomouci se hned chopili příležitosti a chystají český překlad“.

V úvodu článku Žen Jen pokračuje v líčení toho, jak se Češi „horoucně těší“ na čínskou návštěvu ( „S tím, jak se blíží návštěva předsedy Si Ťin-pchinga, lidé jsou zde čím dál tím více nadšeni.“), a pak pokračuje popisem Prahy, kde jsou vidět rudé vlajky se zlatými hvězdami, stánkař na ulici radostně oznamuje, že s příchodem čínských turistů se mu zvednou tržby a náhodně oslovený mladík hovoří o tom, jak od dětství miluje čínskou kulturu a těší se, že pojede studovat do Číny.

Hlavní téma je však ekonomické. Na prvním místě je zdůrazněna důležitost Číny pro světové hospodářství a profit, který z nové historické etapy bude mít Česká republika. Ta se zde ukazuje jako země zmítaná hospodářskými problémy „od dob finanční krize“ a také v důsledku toho, jak na ni dopadají problémy spojené s poklesem ruské koupěschopnosti.

Reportér cituje deník Právo a hovoří o Zemanově návštěvě Karlovarského kraje, kde prezident ujistil místní, že čínské investice pozvednou zdejší „upadající lázeňství“. Dále je citován předseda KSČM Filip, který ryze utilitární hledisko změkčuje připomenutím našeho „hlubokého tradičního přátelství“ s Čínou, zmiňuje „mnoho společného“ ve strategii rozvoje obou zemí a o dnešní době také hovoří jako o „nové historické epoše“, v níž „do sebe výrazně zapadají politické aspirace obou našich zemí“.

Reportér navštívil také Ing. Šárala, starého pána a předsedu Svazu česko-čínské ekonomické spolupráce (správně: Klub česko-čínské spolupráce), který se mu svěřil, že Česká republika dlouho nechápala, že „Čína znamená příležitost k rozvoji“. Podle jeho slov však v poslední době „vláda i lid pochopili, že je třeba naskočit do čínského rychlíku, aktivně se chopit čínských investic, vyrazit do útoku na čínský trh, propojit své strategie a usilovat o společný rozvoj.“

Reportér svůj článek okořenil čísly o objemu obchodní výměny mezi Českou republikou a Čínou (taktně však zamlčel obrovský deficit, který v zahraničním obchodě s ČLR máme) a jako největší argument prospěšnosti hospodářské spolupráce pro Českou republiku uvedl úspěchy PPF na čínském trhu. Cituje při tom slova Jiřího Šmejce, který mu coby předseda představenstva společnosti Home Credit pochválil čínskou strategii Nové Hedvábné cesty: „Projekt dává směr prohlubování spolupráce v byznysu obou zemí, vytváří důležitý rámec pro spolupráci, je to cesta vedoucí oběma směry a již přináší konkrétní plody.“