Ano, tato charakteristika osoby M. Zemana se zdá být skutečně neobyčejně výstižná.

A to sice hned v dvojím smyslu. Za prvé vystihuje plně veškeré - zbývající - životní cíle tohoto člověka, jehož převládající motivací je zjevně neustálý nárůst vlastní moci. A to jak moci politické, tak moci ekonomické. Čím více moci, tím lépe. Moc se stává jediným úběžníkem vlastního konání, vedle vlastní moci všechno ostatní ztrácí na hodnotě a na významu. Kde jde o vlastní moc, tam není možno zdržovat se jakýmikoli skrupulemi. A tak je možno si - s vlídným úsměvem na tváři - podávat ruku s diktátory, uzurpátory, agresory; hlavně když z toho ukápne nějaký odlesk slávy či jiných výhod pro vlastní osobu.

Ale ten druhý význam toho pojmu "autoritářský velkoobchodník" je mnohem širší, daleko přesahuje jenom hranice jedné přízemní české dušičky stižené velikášstvím.

Ten "autoritářský velkoobchodník" - to se skutečně zdá být téměř diagnózou současné doby, jakýmsi novým trendem přinejmenším určitých aktérů světového dění. Jako by postupně vznikala jakási nová internacionála - internacionála bezskrupulózních satrapů moci a peněz.

Zdá se, že poté co se zhroutily velké ideje minulosti a zápasy o ně (či proti nim), vzniklé vakuum si hledá svého naplnění. Když už nejsou ideály, pak zbývá skutečně už jediné, ona věčná aliance moci a peněz. Obchodníci s mocí celého světa, spojte se!

Čínský prezident by se mohl Miloši Zemanovi odměnit tak, že by ho pozval, aby v Číně pohovořil k čínskému lidu shromážděnému na náměstí nebeského klidu a tam mu zajistil přítomnost několika miliónů Číňanů, kteří by mu tleskali a smáli se po každém jeho vtipu. (dostali by předem v čínštině přeložený projev se scénickou nápovědou "smích") Miloš Zeman by do té doby zežloutl a nechal si sešikmit oči a pak už by mu nechybělo nic až do konce.

Tak nám na Hrad pochodují aktivisté s tibetskými vlajkami, v čele s Kalouskem a Štětinou. Ale levicové ideály zradil Keller. Protože nově objeveným levicovým ideálem je tibetský láma, který v tibetském feudalismu ještě ve 20. století mlátil poddané jako zvířata. To se bude líbit, to hodně lidí k levici přitáhne.

Proč? Neboť svět se ubírá napravo, ač tam už dávno je. Za starého režimu jsem se ovšem za levicového opravdu nepokládal. O tom, zda jsem na levici, nebo ne, vypovídají ovšem mé názory, ne vlastní zařazení. V žádném případě netrvám na tom, abyste mě považoval za levicového Vy. Trvám však na tom, že si vážím lidí jako jsou třeba T.G. Masaryk, V. Havel, Mahátma Gándhí, M. L. King nebo papeži Jan Pavel II. i současný František. A také současný dalajláma. Mezi zmíněné osoby zajisté nezařadím Si Ťin-pchinga, či dokonce V. Putina. Co je však smutnější: Nemohu najít žádnou jasně levicovou osobnost, která by v rámci libovolného režimu vykonala něco srovnatelného s lidmi, jež jsem uvedl výše.

jen to, že co člověk, to názor. Já z vašeho seznamu uznávám tak 3-4 osoby.
Vidíte, považuji se také za levičáka a přitom se domnívám, že větší shodu na těch jménech by jste měl spíše s Kalouskem, než se mnou. A věřte, že k některý z vámi jmenovaným mám veliké výhrady.
Ale co člověk, to názor. Kéž by tato prostá filosofie zde byla brána v potaz!

K tomu návrhu pana Šimsy, aby M. Zemanovi bylo na oplátku uspořádáno stejně aranžované přivítání v Pekingu: však on tam už jednou byl, a skoro se zdá, že tam mohl nejraději rovnou zůstat. Když totiž M. Zeman tolik závidí čínským soudruhům jejich možnosti pacifikovat jejich lid (pardon: "udržovat stabilitu"), pak bude nejlépe, když svou působnost přenese rovnou tam. V tamějších dálavách ho alespoň nebude neustále obtěžovat nějaká kverulantská "pražská kavárna"; a o umlčení té pekingské se už spolehlivě postará tamější cenzura a příslušné policejní orgány.

"Ano, Čína trestá nepohodlné opravdu krutým zacházením, režim si vynucuje falešná přiznání, protivníky nově potlačuje i s použitím internetu a tak dále a tak dál. S komunismem to ale nemá nic moc společného. Po levičácké rovnosti tu nejsou ani stopy."

Ano, Čína trestá tisíce, možná desetitisíce nepohodlných. To je krutá pravda.
Nicméně poslední citovaná věta dokazuje, že je Senft stejný jako ti, které kritizuje - mává ideologickým klackem.
Ano, Čína trestá tisíce, možná desetitisíce nepohodlných. Ale stovky milionů lidí bylo v posledních zhruba 30 letech vymaněno z veliké chudoby. Už léta KAŽDÝ ROK stoupá kupní síla čínských domácností o cca 10%. A ano, bohatne i smetánka.
Jaký to rozdíl oproti Západu, kde 30 let příjmy lidí stagnují a klesají, zato nejbohatší tyjí.

Jak si pane Senfte představujete, že se noví čínští komunisté drží u moci? Protože tohle přes všechno zlé už není Maova krvavá parta.
No protože je lidé volí...

Na druhou stranu se dá pochopit, že masové potlačení bídy bude pro současného evropského levičáka jaksi míň vážit, než porušování práv lidskoprávních aktivistů.

Taky Konfucius se dá samozřejmě použít jako klacek. Ano, on byl vyznavačem harmonické, hierarchicky uspořádané, sociálně spravedlivé společnosti. Nicméně to je jen půlka jeho učení - aby se vyhnul jeho zneužití, přesně jak je v článku naznačeno, VYŽADUJE po vládcích, aby byli mravním příkladem lidu, aby vládli dobře a spravedlivě, což jim zpětnovazebně zajišťuje poslušnost a věrnost lidu. A pozor - v případě, že vládcové vládli špatně, v neprospěch lidu, mohli být lidem vyměněni.
Jak ve své knize Dějiny Číny dokládá skvělý znalec čínské historie John Fairbank, Konfucius, který žil zhruba v polovině devět set let dlouhého panování dynastie Čou, vlastně vyzdvihl na vysokou filozofickou úroveň její "mandát Nebes", teorii, kterou dynastie Čou legitimizovala svou moc. A "mandát Nebes" se skutečně velice liší od evropského feudalismu, kdy byl vladař pomazán od Boha a mohl si v podstatě dělat, co chtěl. "Mandát Nebes" vládnoucí dynastie Čou říkal, že JAKÁKOLIV rodina má právo vládnout Číně. Jedinou podmínkou vládců je, že musí vládnout dobře, spravedlivě, ve prospěch všeho lidu. Neboli jinými slovy, pokud spravedlivě nevládne, může být svržena a nahrazena jinou!
(A to prosím v dobách, kdy byla Evropa prdelákov světa zarostlý stromy, kde žili divoši ve zvířecích kůžích.......)

No,
jen jsem chtěl říct, že tady ta naše místní ideologická šavlovačka se současnou Čínou vlastně neměla nic společného....

P.S. Mimochodem při nedávném průzkumu veřejného mínění v devíti významných východoasijských zemích vyšlo najevo, že Číňané jsou s přehledem nejspokojenější ze všech národů s poměry panujícími v zemi.
Nu, co říct.
Třeba by se mi taky líbilo, kdyby (pro příklad) na internetu nebylo porno, to odporné ponižování žen, které my máme tak rádi, že ho levicové feministické umělkyně chtějí předělat na umění a všichni třináctiletí už mají jeho pózy v krvi.

P.P.S. Asi to z těch střepů není poznat, jen jsem chtěl říct::

Kromě teorie pana Senfta o temném, sauronovskou rukou vládnoucím kapitalismu bez demokracie,

je zde ještě přece jistá naděje, že Čína bude tím místem, kde "pražské jaro" uspěje.
Kvas probíhá v celé společnosti, viz třeba esej Olgy Lomové zde na DR "Naše zahraniční politika vůči ČLR", odstavec "Čína a demokracie".

http://denikreferendum.cz/clanek/19289-nase-zahranicni-politika-vuci-clr

Přes všechny represe se život v Číně v posledních letech otevírá a uvolňuje, i když konzervativnější část strany zrovna teď tahá pilku, reformisté se k moci zase dostanou.

Navíc má Čína dvě docela zásadní výhody, které pražské jaro nemělo:
1/ není nikdo vnější, kdo by ho dokázal "normalizovat"
2/ mocný spodní proud konfuciánské tradice dobrého vládnutí a odpovědnosti vládců lidu.

Co když jednou bude Čína lídrem světa?
Copak nemůže z prastarého kmene vypučet čarokrásný květ?
* * * * * * * * * *

a mnohý čarokrásný květ i akutně potřebný.
Třeba bohulibé omezení nekonečných trestů smrti.
A to i za cenu zdražení transplantace různých orgánů.
Doufám, že má připomínka bazíruje na desinformaci ....bych dodal.

Ovšem, pane Morbicere, ten nárůst životní úrovně v Číně jde výhradně na konto tam zavedeného kapitalismu. A tak je možno se ptát, zda by ten kapitalismus nebylo možno doprovázet alespoň tou - jakkoli do značné míry jenom formální - demokracií, jak je tomu v zemích tradičního, rozvinutého kapitalismu. Čili ve světě Západu.

A že se poměry v Číně v poslední době poněkud uvolňují? - Ano, občanská společnost se tam v poslední době začala přece jenom trochu aktivovat; jenže je to právě současné čínské vedení, v čele s prezidentem, které naprosto nemilosrdně zase utahuje šrouby.

Nadějí podle mě je, že v Číně vždy v dějinách existovaly síly, které dokázaly pohnout vládní ideologií.
A nemyslím teď čerstvé výhonky občanské společnosti, které bují na bohatnuvší společnosti.
Spíš lidová hnutí odporu, která se v čínských dějinách zjevovala od nepaměti - nejčastěji na místní úrovni (Čína je veliká, i v regionech se spory dokážou vyhrotit na slušnou kalamitu), ale i ta, která svrhávala staleté dynastie nebo císařství.

Třeba zrovna ten "tam zavedený kapitalismus", jak píšete pane Poláčku, zrovna ten tam byl zveden zdola. V roce 1978, v době, kdy bylo v Číně vše státní a v době, kdy se k moci dostal pro budoucnost známý novátor a reformátor Teng Siao-pching, vzniklo silné lidové hnutí za soukromé podnikání v zemědělství a průmyslu. Do značné míry to byla reakce Číňanů na katastrofální situaci v (staro)komunisticky řízeném zemědělství (či hospodářství celkově). Čína za sebou měla několik opravdu brutálních hladomorů (ten nejhorší trval dva roky a v přepočtu umřel jeden člověk co dvě vteřiny). To hnutí bylo tak silné, že mu komunisté museli ustoupit (o žádné soukromničení fakt nestáli), jinak by je to smetlo.
O úspěšností tohoto hnutí svědčí jednak to, že v roce 2005 překročila Čína magickou hranici, kdy je víc než 50% HDP tvořeno soukromým sektorem, jednak že má vlastní muzeum.
Takhle zezdola přišel do Číny kapitalismus.
* * * * * * * * *

No, musím letět...