Praha o krok blíž k pandě versus dvacet milionů Taiwanců
Olga LomováTěsná většina pražských zastupitelů se zachovala jako evropské mocnosti v Mnichově v září 1938. Také jim vůbec nezáleží na osudu nějakého vzdáleného malého národa, ustupují arogantní mocnosti a doufají, že z toho budou mít výhody.
Na pražském magistrátě se odehrála bitva o schválení smlouvy, která má udělat radost Čínské lidové republice a jejímu prezidentovi, jenž se koncem března chystá do Prahy na oficiální návštěvu. Peking nedávno požádal o uzavření sesterské dohody s Prahou.
Dohoda o sesterské spolupráci, kterou radní Petr Dolínek (ČSSD) předjednal nedávno v Pekingu, obsahuje vágní příslib spolupráce v oblasti „obchodu a podnikání, kultury, vzdělání, zdravotní péče, dopravy, městských služeb, a tak dále“ s cílem „prosazovat společnou prosperitu a rozvoj“. Ve třetím článku smlouvy se nad rámec těchto běžných konstatování Praha přihlašuje „k trvalému závazku politiky jedné Číny, který prosazuje vláda České republiky, a uznává, že Taiwan je neoddělitelnou součástí území Číny“.
Další politická deklarace je zašifrovaná v preambuli smlouvy odvolávající se na Prohlášení ministerstev zahraničních věcí České republiky a Číny z 29. 4. 2014 podepsané během návštěvy ministra Zaorálka v ČLR. V tomto společném prohlášení se objevuje památná věta, že „Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.“ Kuriózní formulaci v době zveřejnění deklarace na besedě v DOXu pranýřoval bývalý předseda Senátu Petr Pithart jako nemístnou, zatímco tehdejší první náměstek ministra zahraničí Petr Drulák ji obhajoval.