Na pražském magistrátě se odehrála bitva o schválení smlouvy, která má udělat radost Čínské lidové republice a jejímu prezidentovi, jenž se koncem března chystá do Prahy na oficiální návštěvu. Peking nedávno požádal o uzavření sesterské dohody s Prahou.

Dohoda o sesterské spolupráci, kterou radní Petr Dolínek (ČSSD) předjednal nedávno v Pekingu, obsahuje vágní příslib spolupráce v oblasti „obchodu a podnikání, kultury, vzdělání, zdravotní péče, dopravy, městských služeb, a tak dále“ s cílem „prosazovat společnou prosperitu a rozvoj“. Ve třetím článku smlouvy se nad rámec těchto běžných konstatování Praha přihlašuje „k trvalému závazku politiky jedné Číny, který prosazuje vláda České republiky, a uznává, že Taiwan je neoddělitelnou součástí území Číny“.

Další politická deklarace je zašifrovaná v preambuli smlouvy odvolávající se na Prohlášení ministerstev zahraničních věcí České republiky a Číny z 29. 4. 2014 podepsané během návštěvy ministra Zaorálka v ČLR. V tomto společném prohlášení se objevuje památná věta, že „Česká strana respektuje suverenitu a územní celistvost Čínské lidové republiky, je si plně vědoma důležitosti a citlivosti otázky Tibetu, znovu potvrdila dodržování své politiky jedné Číny i to, že Tibet je neoddělitelnou součástí čínského území. Česká republika v této souvislosti nepodporuje samostatnost Tibetu v jakékoliv formě.“ Kuriózní formulaci v době zveřejnění deklarace na besedě v DOXu pranýřoval bývalý předseda Senátu Petr Pithart jako nemístnou, zatímco tehdejší první náměstek ministra zahraničí Petr Drulák ji obhajoval.

Smlouva nebyla schválena v radě zastupitelstva, primátorka ji tedy předložila plénu zastupitelstva. Schvalování doprovázela bouřlivá debata, v níž s principiálními důvody proti podepsání takto nadiktované smlouvy vystoupili Matěj Stropnický, zastupitel za Piráty Jakub Michálek, a také ex-primátor Tomáš Hudeček a zastupitelé za TOP 09.

Přítomnost politických klauzulí obhajoval pražský zastupitel a náměstek ministerstva zahraničí v jedné osobě (a také někdejší předseda mladých Sociálních demokratů) Lukáš Kaucký. Ten tvrdil, že příslušné politické požadavky ve smlouvách tohoto typu jsou v případě Číny běžné a není třeba se nad nimi pozastavovat; znění problematických pasáží „je přesná citace, která je integrální součástí české zahraniční politiky posledních 27 let“.

Realistický návrh Matěje Stropnického, aby zastupitelstvo smlouvu přijalo, ale bez sporného bodu týkajícího se Taiwanu, bohužel podpořilo pouze 27 hlasů. O smlouvě se nakonec hlasovalo v původním znění, jak je navrhla čínská strana, a těsnou většinou byla přijata. Pro hlasovali v dojemné shodě zastupitelé za ANO, KSČM, ČSSD a větší část ODS.

Situace, kdy Peking žádá Prahu o navázání bilaterální situace a vynucuje si v dohodě, která je z povahy věci apolitická, politické proklamace, je skandální. Je nepochopitelné, proč vedení města nevyužilo příležitost smlouvu odhlasovat, ale vypustit z ní politicky motivované pasáže.

Peking by pak obtížně vysvětloval, že vlastně o spolupráci nestojí, když Praha nechce podpořit jeho nároky na Taiwan. Primátorka Krnáčové na závěr spokojeně prohlásila, že Praha je o krok blíž k pandě.

Taiwan, plným názvem Čínská republika na Taiwanu, je od roku 1949, kdy v Číně zvítězili komunisté a na ostrov se přesunula poražená vláda, fakticky nezávislým státem. Má demokratické politické zřízení, nedávno si v přímé volbě zvolilo prezidenku, má vlastní měnu i armádu a jediné, co mu chybí je mezinárodní uznání, které blokuje právě ČLR.

V očích ČLR je Taiwan „poslední neosvobozenou provincií“. Prohlášení toho typu, jaké právě posvětili pražští zastupitelé, slouží čínské vládě jako argument v soustavné snaze nedovolit této ostrovní zemi získat formální nezávislost.

Těsná většina našich pražských zastupitelů se zachovala na způsob zástupců evropských mocností v Mnichově v září 1938. Také jim vůbec nezáleží na osudu nějakého vzdáleného malého národa, ustupují arogantní mocnosti a doufají, že z toho budou mít výhody. Třeba tu pandu.