V sobotu se konaly na Taiwanu prezidentské volby, v nichž se ziskem více než 56 % zvítězila Tsai Ing-wen (v české transkripci Cchaj Jing-wen), kandidátka liberálně levicové Demokratické pokrokové strany (DPP), která se ujme funkce 28. května. Kandidát Kuomintangu získal pouhých 31 % hlasů.

Kuomintangu nepomohlo ani nedávné osobní setkání stávajícího prezidenta Ma Ying-jeou (Ma Jing-ťiou) s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem v Singapuru, v médiích označované za epochální událost čínských dějin, ani strategie vyvolávání strachu u voličů. Tvrdilo se, že pokud zvítězí DPP, způsobí to destabilizaci situace v celém regionu.

Tsai Ing-wen studovala v USA a v Británii a doktorát z práv obhájila na London School of Economics. Působila jako vysokoškolská učitelka, ale ve státní administrativě a politice se pohybuje již více než dvacet let, zpočátku jako nestraník. Od roku 2008 je předsedkyní DPP. Tsai je zkušenou a oblíbenou političkou a od počátku byla jasnou favoritkou letošních voleb.

Na Taiwanu volili nového prezidenta a zároveň nový parlament (v parlamentních volbách DPP také zvítězila a získala 68 ze 108 křesel „Legislativního dvora“). Kampaň se odvíjela ve znamení narůstající nespokojenosti s asertivním chováním Číny a vládní politikou ústupků. Čínsko-taiwanské vztahy mají spletitou historii a vyplatí se připomenout jejich hlavní problémy, neboť v nejbližší budoucnosti lze očekávat, že Čína začne vyvíjet proti Taiwanu tlak a bude při tom používat právě historické argumenty.

Vlastní totožnost, nebo nárok na celou Čínu?

Ostrov Taiwan (česky dříve znám také jako Formosa) byl do roku 1945 japonskou kolonií. Po porážce Japonska ve druhé světové válce byl Taiwan vrácen Čínské republice, která v té době vedla občanskou válku s komunisty vedenými Mao Ce-tungem. Když komunisté v roce 1949 zvítězili, uchýlila se vláda Čínské republiky v čele s Čankajškem na Taiwan oddělený od pevniny úzkou mořskou úžinou. Čankajšek se cítil vládcem celé Číny, jehož vládu dočasně uzurpovali „komunističtí bandité“, a s ohledem na studenou válku USA podporovaly jeho nároky.

Tak se stalo, že Čínská republika fakticky ovládající pouze Taiwan, i nadále reprezentovala v OSN celou Čínu. To se změnilo až v říjnu roku 1971, v době sbližování USA a ČLR v rámci jejich společné protisovětské strategie. Taiwan se ocitl v mezinárodně politické izolaci a dnes ho uznává pouze několik malých zemí v různých částech světa, mezi nimi například Vatikán.

Čankajšek zavedl na Taiwanu nedemokratický režim a mimo jiné tvrdě potlačoval jakékoliv projevy identifikace domácích obyvatel s Taiwanem jako pravým vlastním domovem. Tím měla pro všechny být ztracená Čína, a tak se děti učily v hodinách vlastivědy o Nankingu jako o hlavním městě své země, zatímco Taiwan, kde žili, měli nahlížet jen jako jednu z mnoha provincií své vlasti — Číny.

Situaci dále vyostřovalo složení obyvatelstva. K čínským osadníkům, kteří se na ostrově usazovali od 17. století a považovali se za starousedlíky, s příchodem Čankajška přibyly téměř dva milióny přistěhovalců, kteří byli po všech stránkách zvýhodňováni. Do základního sporu mezi „místními“ a „přistěhovalci“ zasahovaly také tradiční animosity uvnitř místních komunit, zejména mezi těmi, kdo kdysi na Taiwan přišli z provincie Fu-ťien, a příslušníky skupiny Hakka (odkud mj. pochází nová prezidentka).