Česká republika letos nastoupila politiku prohlubování přátelství s ČLR. Děje se tak ve jménu „otevírání dveří“ a „stavění mostů“. Na Hradě už máme od nástupu Miloše Zemana druhou čínskou výstavu a na podzim, kdy se bude slavit státní svátek ČLR a s ním i 65 let bratrské spolupráce, se můžeme těšit na mnoho zasvěcených článků o Číně, jejím hospodářském zázraku a starobylé kultuře.

Jistě dojde i na Konfucia, odlišnost čínské tradice a pomýlenost myšlenky, že bychom měli Číňanům vnucovat naše hodnoty. V dnešní době, kdy západní demokracie prodělává hlubokou krizi, projevující se v prorůstání ekonomických zájmů do politiky, korupčních skandálech a v klesajícím zájmu občanů o volby, není ani vyloučené, že se dočteme, jakou by naopak Čína coby země spravovaná osvícenou vládou založenou nikoliv na volbách, ale na principu meritokracie, mohla být inspirací pro nás. V tomto smyslu se aspoň již vyjádřili někteří američtí politologové.

Proto neuškodí, když se v širší známost uvede jedna bezprostřední zkušenost s tím, jak čínská tradice a osvícená vláda působí v akademické sféře. Letos koncem července se v portugalských městech Braga a Coimbra konala 20. výroční konference Evropské asociace čínských studií (EACS).

Stalo se pravidlem, že během těchto konferencí Taiwanská národní knihovna pořádá výstavu knih, které následně místní univerzita dostane darem. Konference také dostávají pravidelný příspěvek od Chiang Ching-kuovy nadace se sídlem na Taiwanu. Letos poprvé organizátoři konference přijali příspěvek také od instituce z ČLR, a to prostřednictvím místního Konfuciova institutu.