Výzvy zahraniční politiky
Tomáš TožičkaČeská zahraniční politika se poslední dekády potácela mezi vývozem ideologií a proexportním pragmatismem. Je načase, abychom se stali platným členem mezinárodního společenství. Není jisté, že se to může podařit.
Česká zahraniční politika upadala posledních několik let do stále hlubší krize. Ministerští úředníci a diplomaté prováděli spíše udržovací politiku snad ve snaze udržet standardy mezinárodní diplomacie na důstojné úrovni. Politici neprojevili mnoho snahy jim situaci ulehčit, či do ní vnést alespoň náznak strategie, která by naší zahraniční politiku povznesla, a dostala ji na patřičnou pozici.
Ideologizace lidských práv
O ideologizaci „lidsko-právní agendy a vývozu demokracie“ psal již na našich stránkách Petr Drulák. Redukcionistické pojetí lidských práv, zúžené naší dosavadní politickou reprezentací na několik bodů podporujících některé politické svobody a neomezené právo na vlastnictví, zcela znevěrohodňuje naši politiku na mezinárodních fórech. Bohužel to nestaví do poněkud směšného světla jen naše diplomaty, kteří mají za úkol tuto politiku prezentovat, ale odráží se to i ve vnímání práce občanských struktur a podnikatelského sektoru.
Lidská práva v jejich neredukované podobě obsažené ve Všeobecné deklaraci lidských práv jsou dnes základem diskuse o budoucnosti mezinárodní politiky. Navíc bychom měli reflektovat i rozšířený pohled na lidsko-právní agendu, jak ji můžeme sledovat v kontinentálních chartách lidských práv. Především se jedná o vyšší zaměření na skupinová práva a odpovědnost jednotlivců vůči komunitám a naopak.
Naše zkušenost s diktaturami, autoritativními režimy a problémy demokratizační a ekonomické transformace tu nepochybně budou hrát důležitou roli. Musí ovšem být vnímány jako skutečná reflexe negativ a pozitiv, z níž lze čerpat poučení. Nikoli sloužit s tou či onou nálepkou k prosazování jednostranných zájmů a ideologií.
Jako jedna z nejrozvinutějších a nejbohatších zemí planety se nemůžeme zříci naší globální odpovědnosti. Výmluva, že jsme malá země, neobstojí. I menší a chudší státy se dokážou v mezinárodní politice profilovat mnohem lépe než my. Nemusíme jen vzhlížet k zemím Skandinávie a Beneluxu. Naše zahraniční politika zaostává i za mnoha rozvojovými zeměmi Afriky a Latinské Ameriky.