25. výročí Tchien-an-menu
Olga LomováZnámá sinoložka přibližuje průběh, způsob reflexe i celkový kontext událostí, jež v červnu 1989 vyvrcholily masakrem u náměstí Nebeského klidu. Oč vlastně při tzv. Pekingském jaru šlo a co po něm zůstalo?
Dne 5. června 1989 v poledne po hlavní pekingské třídě Čchang-an-ťie, která na severním okraji protíná náměstí Tchien-an-men, pomalu projížděla kolona tanků. Uplynulo sotva jeden a půl dne od chvíle, kdy si jednotky Čínské lidově osvobozenecké armády o kus dál směrem na západ na stejné třídě prorážely cestu k náměstí, aby učinily konec studentskému hnutí, a střílely po bezbranných lidech, kteří nevěřili, že by vojáci mohli použít ostré náboje.
Před blížící se kolonou přecházel po přechodu směrem k hotelu Peking mladík s nákupními taškami v obou rukou. Najednou se uprostřed široké třídy přímo proti prvnímu tanku zastavil a výmluvným gestem mu dal najevo, ať kouká zmizet. Ještě další dvě minuty se pokoušel tank přivést k poslušnosti, než k němu přiběhlo několik lidí a odvedli ho pryč. Celá scéna je zachycena například zde.
Nikdo neví, kdo byl ten neznámý hrdina, jenž se stal symbolem Pekingského jara, které tehdy právě skončilo.
Zprávy o Tchien-an-menu
V Československu se roku 1989 o studentských demonstracích, které začaly v Pekingu v polovině dubna, v novinách nepsalo. Četli jsme o nich v čínském tisku, který měla předplacený paní Tchang Jün-ling, a žasli jsme nad nimi, byť podrobnost zpráv a interpretace dění kolísaly podle toho, jak kolísalo vedení KS Číny v názoru, co se studentským hnutím udělat.