V těchto dnech se na stránkách českého tisku objevují zprávy o tom, že ministerstvo zdravotnictví uvolnilo 2,4 milionu Kč na spolupráci s Čínskou lidovou republikou. Vyplývá z nich, že peníze budou použity na cesty českých lékařů (nejprve ředitelů nemocnic) do Číny a snad i na pobyt čínských lékařů u nás. V Hradci Králové se chystají na podzim otevřít kliniku nabízející léčbu akupunkturou, nezdá se však, že uvedená částka má sloužit právě tomuto účelu.

Uvolněné peníze a publicita poskytovaná celé záležitosti vyvolává otázky, o co tady vlastně jde. Stáže našich lékařů v Číně mohou probíhat v rámci stávajících projektů akademické výměny a zvláštní subvence z ministerstva zdravotnictví nejsou potřeba. Existuje tady kulturní dohoda a také prostor pro přímou univerzitní spolupráci (o kterou je na straně čínských univerzit, tj. nikoliv státních orgánů, velký zájem) je zcela otevřený.

Podle zpráv z tisku si vláda od této výměny slibuje i rozšíření obchodní spolupráce. Té však nic nebrání, jak dokládají české firmy úspěšně exportující zdravotnické vybavení do Číny; některé tam přesouvající i svou výrobu. Nevím, jaký je zájem čínských studentů studovat v Čechách medicínu, obecně ale platí, že čínští studenti se snaží vyjet kamkoliv, na prvním místě samozřejmě do USA, na druhém do Británie a pak také do Německa.

Od své vlády na to dostávají mnohem víc stipendií, než kolik jich mají k dispozici naši studenti. Pokud české univerzity hodlají vylepšit svůj rozpočet přijímáním čínských platících studentů, stačila by jedna informační kampaň (zároveň by se vyplatilo na při příslušných lékařských fakultách zřídit katedry výuky anglického jazyka, protože jazyková úroveň studentů vyjíždějících z Číny bývá velmi nízká).

Českým lékařům v Číně se bezpochyby také nabízejí velké příležitosti pro osobní podnikání. Navzdory tomu, že v Číně jsou některá špičková lékařská pracoviště, kvalitní lékařská péče není samozřejmostí. Samozřejmostí ale je, že zdravotnictví je na prvním místě business. Lékařská péče je v Číně drahá a pacient si ji platí sám, takže lze předpokládat, že ve větších městech s početnější vrstvou bohatších obyvatel by praxe českého lékaře prosperovala.

K tomu je třeba připočítat, že navzdory u nás kouzlem alternativní medicíny obestřené akupunktury, Číňané sami dávají přednost západní medicíně (pokud na to mají). Export soukromých praxí českých lékařů snad ale v pozadí rozhodnutí ministerstva zdravotnictví není.

Nabízí se otázka, zda nejnovější na odiv stavěná spolupráce s Čínou není výsledkem lobbyistického tlaku PPF, která se v poslední době na Čínu orientuje a v tomto směru se soustavně pokouší ovlivňovat českou zahraniční politiku přinejmenším od časů premiéra Nečase. V květnu minulého roku se v médiích objevila zpráva o firmě Sotio, která je ovládaná PPF a začíná testovat vakcínu proti rakovině prostaty.

Na Aktuálně se mj. psalo, že „Kellnerova biomedicínská společnost kvůli chystaným testům také začala zakládat sesterské filiálky mimo Evropu. Zatím vznikly místní pobočky českého Sotia v USA, Rusku a Číně.“ V této souvislosti se vkrádá podezření, zda uvolnění státních peněz na spolupráci s Čínou mediální kampaň, která s tím souvisí, náhodou není výsledkem snažení této firmy upevňovat své pozice v ČLR. Dodejme firmy s neprůhledným vlastnictvím, která navíc ani v Čechách neplatí daně.