Minulý týden jsem psal mj. o lékařích, kteří chtějí odejít. Vytkl jsem jim také, že si na prosazení svých zájmů objednali PR agenturu. Dostal jsem několik e-mailů, pisatelům jsem odpověděl a vysvětlil, že právě toto mi ze všeho vadí nejméně. Možná už mi to nevadí vůbec. Nepsal bych o tom, kdyby se v tomto ohledu nestalo cosi podstatného. Prezident České lékařské komory Milan Kubek řekl, že kdo nepodporuje lékaře, podporuje korupci: „Je jasné, že čím více se utratí za platy lékařů, tím méně zbude na nejrůznější kšefty korupčníků, mafiánů a zlodějů.“

Dejme tomu. Nicméně věc má ještě druhou stranu. Po celé republice se konají velmi často nejrůznější školení či sympozia lékařů, nezřídka v luxusních hotelech. Lékaři si účast neplatí sami, zváni jsou zejména farmaceutickými firmami. Někteří lékaři se nechají těmito firmami zvát na nejrůznější večírky či team buildingové aktivity. Situace je poněkud střídmější, než byla v devadesátých letech, ale všichni vědí, že ne vše je v pořádku. Jen pro pořádek dodávám, že ve svém okolí znám několik doktorů, kteří by se k něčemu podobnému nepropůjčili. S prezidentem Kubkem ovšem souhlasím. Zdravotnictví je korupčním prostředím.

Tento týden jsem se setkal se starostkou Dřevnovic. Je to jedna z obcí, kam někdejší starosta Vsetína Jiří Čunek vystěhoval několik svých spoluobčanů. Ačkoliv je to již pět let, oni se s tím doposud nesmířili a do města se chtějí vrátit. Stále se prý považují za občany Vsetína. Tam mají trvalé bydliště, takže malá obec Dřevnovice na Čunkovu politiku už pět let doplácí. Jelikož mají trvalé bydliště jinde, neplatí ani za odpady. Ze Vsetína za celou dobu nepřišla ani koruna, paní starostka doufá, že s novým vedením na vsetínské radnici se situace zlepší. Také jsem byl poprvé ve Všechovicích, které leží v mém rodném okrese Přerov, ale jsou na jeho okraji. Necelých devět set obyvatel, škola, školka, obchody, penzion, pět hospod, fotbalové hřiště s umělým osvětlením, chystá se muzeum rodáka Bohuslava Fuchse, který má zrovna ve Vídni výstavu.

Pod Všechovicemi je Ústí, vesnice roku 2003. Pět set obyvatel, penzion, hospoda, školka, škola, skvěle vybavené dětské hřiště, opravená hasičská zbrojnice, sokolovna. Sokoli mají vlastní autobus, spolkový život tu jen kvete.

Jsou to jako by dva světy, o nichž tu píšu. Ale venkov nechci líčit nijak idylicky, protože i on má svá negativa. V žádném případě ale neplatí, že by se v obcích žilo lépe, pokud by je pražští politici, jak se říká, si nechali dělat svou vlastní politiku. Také v obcích se politikaří, někde se setkáme s korupcí, jinde už sokolovna chátrá, domy se neopravují a na zahradách jsou místo stromů vraky.

Nicméně důležitější jsou jiné věci. Zdá se mi, že se nyní rozhoduje o charakteru státu. Ačkoliv se dva tři roky velmi intenzivně hovoří o boji proti korupci, neděje se pořád nic. Jestli ten boj nezvládneme, přiblížíme se k jihu Itálie. To za prvé. Za druhé se rozhoduje o sociálním státu. Nejde o to, jestli je silnější ČSSD či ODS, protože pokud jde o korupci, je to úplně jedno. Ale stabilita české společnosti je dána určitým druhem rovnostářství a tím, že je tu na rozdíl od ostatních evropských zemí stále nízké procento obyvatel žijících pod hranicí chudoby. Což už po reformách nynější vlády nemusí platit.

Myslím si, že by si to měli uvědomit na venkově i v nemocnicích.