V poslední době se ke mně dostávají velmi rozličné názory občanů na současný průběh akce „Děkujeme, odcházíme“. Mezi dopisy je řada těch, kteří se nechali médii přesvědčit o tom, že vytrvalý postup našich lékařů proti současné vládě je neoprávněným, nemravným vydíráním a že pacienti jsou bráni jako rukojmí. V tomto duchu také koluje na internetu výzva k podepsání odpovídající petice.

Nesouhlasím se zněním obsahu toho konkrétního textu a také nemám pocit, že bych mohl svůj podpis přidat do řady ke jménům všeobecně známých tváří — Miroslav Macek a Tomáš Cikrt. Jméno Tomáš Julínek jsem asi přehlédl, ale taky tam asi někde bude.

Neznámí internetoví dopisovatelé mi upřímně sdělují své nedobré zkušenosti s některými lékaři v konkrétních nemocnicích, a zdůvodňují tak svoje stanovisko s petičním podpisem.

Protože jsem ve zdravotnictví prožil celý svůj aktivní život a něco si pamatuji, rád odpovídám každému pisateli nebo pisatelce trpělivě asi v tomto smyslu:

Jistě, stává se, že jsme někdy neměli příliš dobrou zkušenost se svým doktorem. Taky bych mohl podobný příběh vyprávět. Snad každý z nás, nebo někdo z našich nejbližších se někdy setkal s doktorem Cvachem nebo s ještě větším suverénním a nafouněným pitomcem v bílém plášti.