V poslední době se ke mně dostávají velmi rozličné názory občanů na současný průběh akce „Děkujeme, odcházíme“. Mezi dopisy je řada těch, kteří se nechali médii přesvědčit o tom, že vytrvalý postup našich lékařů proti současné vládě je neoprávněným, nemravným vydíráním a že pacienti jsou bráni jako rukojmí. V tomto duchu také koluje na internetu výzva k podepsání odpovídající petice.

Nesouhlasím se zněním obsahu toho konkrétního textu a také nemám pocit, že bych mohl svůj podpis přidat do řady ke jménům všeobecně známých tváří — Miroslav Macek a Tomáš Cikrt. Jméno Tomáš Julínek jsem asi přehlédl, ale taky tam asi někde bude.

Neznámí internetoví dopisovatelé mi upřímně sdělují své nedobré zkušenosti s některými lékaři v konkrétních nemocnicích, a zdůvodňují tak svoje stanovisko s petičním podpisem.

Protože jsem ve zdravotnictví prožil celý svůj aktivní život a něco si pamatuji, rád odpovídám každému pisateli nebo pisatelce trpělivě asi v tomto smyslu:

Jistě, stává se, že jsme někdy neměli příliš dobrou zkušenost se svým doktorem. Taky bych mohl podobný příběh vyprávět. Snad každý z nás, nebo někdo z našich nejbližších se někdy setkal s doktorem Cvachem nebo s ještě větším suverénním a nafouněným pitomcem v bílém plášti.

Je to jako v každém oboru — přijde zedník, automechanik, instalatér, opravář ledničky nebo pračky a někdy nadělá víc škody než užitku. Jiný se podívá, přidá ještě úsměv a vše je napraveno.

Nedělejme si iluze o lékařském řemesle, ale vím o převažující většině zdravotnického personálu včetně doktorů na mnoha místech, kteří ochotně, obětavě a samozřejmě dělali a dělají zázraky do tří dnů a nemožné ihned.

Každý hlas s nepříjemným zážitkem některého z pacientů je ovšem právě dnes velice hodnotnou vodou na mlýn všech politiků této současné vládní garnitury. Jednotlivé hlasy a projevy s odstrašujícími „brutálními zážitky“ občanů v ordinacích jsou vítané do výsledků průzkumů veřejného mínění. Většina médií, poslušní přisluhovači současné arogantní vlády ochotně a rádi publikují podobná zjištění.

Nečas, Heger a ostatní kolem nich nejsou hloupí a vědí, že když se jim podaří získat veřejné mínění na svou stranu a rozdělit názorově lidi, budou moci dál bez problému a bez omezení uskutečňovat svoje další privatizační záměry a podporovat rozvoj soukromého kšeftování s lidským zdravím.

A nejenom to. Daří se jim prozatím přesvědčit většinu občanů, že doktoři jsou lumpové, myslí jen na svůj prospěch a za všechno páchané zlo mohou jen právě oni. Vládnoucí panstvo se pokouší všemi způsoby proměnit naši veřejnost ve stádečko ovcí ovládané na dálku bačou Nečasem a jeho servilními ovčáky.

Ministr zdravotnictví používá polopravdy a výmysly, když uvádí výši platů lékařů sumou 60 000 korun. Spoléhá na to, že pod tíhou tohoto argumentu napadne většina lidí otázka: „Tak co by ti doktoři ještě chtěli?“ Neříká, za jak překročený časový limit a za kolik přesčasových hodin dostávají své platy. Heger hovořil v nedělních Otázkách Václava Moravce o tom, že už teď nestihne za pár dní připravit a nechat ve vládě schválit nové platové tarify, aby byla zaručena skutečná jistota o výši platu lékařů. Aby slibované zvýšení nebylo závislé na libovůli pánů ředitelů nemocnic.

Neodpověděl také na námitku moderátora, že na úpravu platových tarifů měl už víc než půl roku.

Znovu se ukázalo, že tato vláda raději přidá peníze na různé vojenské avantýry našich žoldáků všude ve světě, raději sníží mateřské příspěvky, zamítne nebo omezí podpory pro zdravotně postižené, zruší pohřebné a zvýší už tak vysoké daně z přidané hodnoty za nejdůležitější životní potřeby občanů, právníkům uznají jejich vysoké platy (a bez přesčasů) za často rozporuplná a liknavá soudní rozhodování, nerespektují předešlé smlouvy s občany a bez zábran na příklad změní podmínky stavebního spoření.

Dalo by se vyjmenovat mnoho dalších příkladů projevů arogantní moci zjevně směřující proti setrvávání sociálního smíru a pro doplnění bezedné státní kasy.

Lidu je předkládána argumentace o výši milionového dluhu na každého občana, strašení řeckou, irskou nebo jinou cestou. Ani slovo o tom, kdo za vzniklé dluhy konkrétně zodpovídá.

Důchodci a matky s dětmi, chudí i nezaměstnaní, kteří už dnes žijí „z ruky do huby“, se arogantním vládnoucím úředníkům bránit nemohou, snad jen svým rozhodnutím v budoucích volbách.

Lékaři mají výhodu v tom, že jsou v každé chvíli a neustále nepostradatelní. Mohou vrchnosti ukázat, zač je toho loket, a svým postupem to teď předvádějí v plné parádě. Mají pro to důvody a skutečné oprávnění.

Prezident Klaus hlásá a po něm opakuje i Nečas, že si doktoři vzali své pacienty jako rukojmí. Mnozí lidé tomu uvěřili a nevšimli si, že se vládě do nápravy vzniklého nepořádku v celém systému rozdělování peněz ve zdravotnictví nechce. Byla by sice vyloučena korupce při nákupech předražených léků a diagnostických zařízení, ale někteří vyvolení na rozhodujících místech by tak přišli o možnost bezostyšně si ukrádat z mnohamiliardové sumy. Je to jedna z několika příčin, proč je náprava v odměňování veškerého personálu ve zdravotnictví v nedohlednu, a průtok peněz „černou dírou“ resortu zdravotnictví bude zřejmě ještě dlouho pokračovat.

Svědčí o tom i některé tváře těch, kteří sedí v zorném poli za řečnickým pultíkem v Poslanecké sněmovně Parlamentu. Když hovoří levicoví poslanci a předkládají náměty k řešení situace, smějí a pošklebují se, jeden z nich pravidelně spí. Z televizních přenosů z jednání Parlamentu je to zřejmé. Stisknout tlačítko hlasovacího zařízení, případně zvednout ruku pro zachování svých platů stihnou všichni, vždycky a bez chyby.