Při úvahách o budoucím vývoji českého zdravotnictví je zatím mnoho neznámých. Velmi bude záležet na tom, kdo bude volbách premiérem a kdo bude řídit české zdravotnictví. Pokud by se ministrem stal senátor profesor Jan Žaloudík, dalo by se snad předvolebním slibům věřit. Letos na jaře se však z nevysvětlitelných důvodů stínovým ministrem zdravotnictví stal Svatopluk Němeček, který je obecně znám svým loajálním postojem ke zdravotnickým řetězcům, především k Agelu.

ČSSD ve svém zdravotnickém programu slibuje mnohé. Přitom řada z těchto slibů se opakuje a nikdy nebyly naplněny, a to ani v době, kdy ČSSD měla své premiéry a ministry zdravotnictví. Již v roce 2004 hlásal z billboardů předseda Stanislav Gross, že nepřipustí privatizaci nemocnic (a myslel to upřímně). Realita však mnohdy byla naprosto jiná. Řada nemocnic, i přičiněním zastupitelů ČSSD, skončila v lůně zdravotnického řetězce Agel. Za odměnu pak Stanislav Gross získal akcie třinecké firmy Morávia Energo, které prodal za 110 milionů korun.

V letech 2005 — 2006 se řada krajských nemocnic s pomocí zastupitelů ČSSD transformovala na akciové společnosti, jako první krok k budoucí možné privatizaci. Očekávání, která tehdy slibovali hejtmani za ODS, že transformace nemocnic na akciové společnosti přinese vyšší transparentnost, lepší dohled a řízení, zlepšení hospodaření nemocnic, se většinou nenaplnila. Řada krajských nemocnic — a.s. se úspěšně zadlužuje daleko vyšším tempem než v době, kdy ještě byly příspěvkovými organizacemi a většina informací o fungování těchto nemocnic je zahalena rouškou obchodního tajemství.

Postupně vychází najevo, že existují firmy, které využívají zadluženosti nemocnic a skupují pohledávky za těmito nemocnicemi. Například polská firma Magellan skoupila pohledávky již padesáti českých a moravských nemocnic a můžeme jen spekulovat, kdo za touto skupinou stojí. Vrcholem porušení předvolebních slibů ČSSD bylo nejdříve zadlužení Nemocnice v Novém Jičíně a poté její následný prodej sílícímu řetězci Agel. Prodej této nemocnice přitom odhlasovali především zastupitelé ČSSD s KSČM pod vedením hejtmana Palase, jako by se nechumelilo.

Myšlenka Zákona o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních je jistě správná a funguje v mnoha zemích, jenom v České republice se ji zatím nedaří naplnit.

V roce 2006, těsně před volbami se ČSSD s ministrem Davidem Rathem podařilo prohlasovat Zákon o veřejných neziskových zdravotnických zařízeních. Byl to ale velmi špatný zákon: rychlost zvítězila nad kvalitou a zákon nakonec zrušil ústavní soud..

Jak napsaly Lidové noviny v květnu 2011, je majitel Agelu Tomáš Chrenek, znám svými dobrými vztahy s politiky levice i pravice. V době voleb do poslanecké sněmovny v roce 2010 pobýval ve volebním štábu ODS. Když se výsledek začal přechylovat ve prospěch ČSSD, přestěhoval se pružně do jejího volebního štábu…

V těchto souvislostech je třeba brát velmi vážně, že ČSSD chce podpořit další snížení počtu zdravotních pojišťoven a jejich vzájemné slučování.

Slučování zdravotních pojišťoven odstartoval právě koncern Agel za vydatné pomoci ministra Tomáše Julínka a především tehdejšího náměstka Marka Šnajdra. Když bylo zřejmé, že KDU-ČSL a část poslanců Strany zelených nepodpoří transformaci zdravotních pojišťoven na akciové společnosti, udělil ministr Julínek licenci Zdravotní pojišťovně Agel. Ta získala šedesát tisíc pojištěnců, a aby mohla přežít, potřebovala se sloučit se zdravými zdravotními pojišťovnami s větším počtem pojištěnců. Vyhlédla si Hutnickou zaměstnaneckou, Českou národní zdravotní pojišťovnu a ZP Metal Aliance. Protože jsme o tomto plánu věděli, předložil jsem zákon, který měl Marku Šnajdrovi a ministryni Juráskové v těchto krocích zabránit. Chtěl jsem zabránit zneužití ustanovení zákona, který umožňoval sloučení zdravotních pojišťoven bez vážného důvodu, jenom na základě přání, souhlasného rozhodnutí správních rad zdravotních pojišťoven a podpisů ministrů financí a zdravotnictví.

Zákon schválila poslanecká sněmovna 15. června 2009 a v ten samý den podepsala ministryně Jurásková sloučení ZP Agel a Hutnické zaměstnanecké pojišťovny. Žádal jsem tehdy osobně i veřejně premiéra Fischera, aby takovou zlovůli potrestal odvoláním Juráskové i Šnajdra.

On to odmítl. V prezidentské kampani pak obdržel čtrnácti milionový sponzorský dar od Tomáše Chrenka, s poukazem na to, že pan Chrenek nedělá nic nezákonného. Jeho sponzor se po volbách vyjádřil, že vsadil na špatného koně.

Než zákon vstoupil v říjnu 2009 v platnost, podařilo se Agelu ještě sloučit s Českou národní zdravotní pojišťovnou. Po volbách 2010 se celá vládní koalice v čele s ministrem Hegerem nechala slyšet, že musí zrušit tzv. Hovorkův paragraf, aby se umožnilo sloučení ZP Ministerstva vnitra s Vojenskou zdravotní pojišťovnou. Ve skutečnosti šlo jenom o to, aby se Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, která vznikla z Agelu slučováním s výše uvedenými pojišťovnami, mohla sloučit se ZP Metal-Aliance. Tak se nakonec stalo v srpnu 2012.

Stínový ministr zdravotnictví ČSSD Němeček ve svých vyjádřeních uvádí, že konkurence Agelu ve zdravotnictví je zdravá. Z toho lze usoudit, že pod jeho vedením by zřejmě ministerstvo zdravotnictví odsouhlasilo sloučení dalších zdravotních pojišťoven s Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou a tím dále posílilo pozice zdravotnického koncernu.Agel. Žádné jiné zdravotnické zařízení nemá ten luxus mít za sebou velkou zdravotní pojišťovnu, jenom zdravotnická zařízení Agelu, která jsou ovládána stejnou ovládající osobou, jako Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, (která zatím zůstává formálně veřejnou zdravotní pojišťovnou).

V této souvislosti je třeba uvést, že žádný podnikatelský subjekt v České republice nemá takovou výhodu, aby vlastnil nebo provozoval dvanáct nemocnic, řadu laboratoří, poliklinik, distributory — dodavatele léčiv, vakcín, lékárny, apod. a současně by ovládal zdravotní pojišťovnu, do které ročně nateče z veřejného zdravotního pojištění čtyřiadvacet miliard korun.

Pro ekonomiku zdravotnictví, ani pro pacienty - občany — voliče není klíčové, jestli ČSSD zruší regulační poplatky, které už stejně zrušili i v sousedním Německu.

Klíčové pro pacienty, pro zdravotníky a pro správné fungování zdravotnického systému je, zda bude v České republice normální podnikatelské prostředí s rovnými podmínkami od zdravotních pojišťoven, jak pro jednotlivé privátní lékaře, lékárny nebo menší nemocnice, tak pro řetězce ordinací Moje ambulance, řetězce lékáren Dr. Max nebo nemocnice a další zařízení zdravotnického koncernu Agel.

Pokud ČSSD připustí, že stále větší díl koláče z  225 miliard korun veřejného zdravotního pojištění bude kontrolován soukromými řetězci, pak na pohádky o veřejné službě a veřejných neziskových zdravotnických zařízeních neuvěří ani malé děti.