Jak zde připomněla už sinoložka Olga Lomová, ve čtvrtek 25. února byla zastupitelstvem hlavního města Prahy schválena dohoda o sesterské spolupráci Prahy a Pekingu. Debata na zastupitelstvu se, jako obvykle při jakékoli zmínce o Číně, točila okolo Tibetu. Kdo vyhrál? Pražští zastupitelé a zastupitelky. Kdo prohrál? Tchaj-wan.

Pražské zastupitelstvo se přelo o tuto větu: „Hlavní město Praha v souladu s Vládou ČR nadále uznává politiku jedné Číny, stejně jako uznává Tchaj-wan jako nedílnou součást čínského území.“ Ve sporu se šermovalo s dosavadní praxí české zahraniční politiky, nepřínosností tohoto partnerství, čínským diktátem, lidskými právy a samozřejmě se mávalo i tibetskou vlajkou.

Tedy obvyklé atrakce z obvyklých úst, kdykoli se řeší vztahy s Čínskou lidovou republikou. ANO, ČSSD, KSČM i část ODS podporovali nekritické přijetí čínského návrhu, proti byla Trojkoalice (SZ, KDU-ČSL a STAN), TOP 09 a nezávislí. Překvapili snad jen Piráti, kteří ústy Mikuláše Ferjenčíka navrhli rozpravu ukončit dříve, než začala, což je možná jejich nová představa o demokracii. Každopádně v rozpravě následně vystoupili již pouze ti, kteří se přihlásili před schválením pirátského návrhu.

Možná i pro nedostatek prostoru ke skutečné a podrobnější diskuzi zapadla možnost skutečně se zastat Tchaj-wanu. Naopak se mnozí zastupitelé a zastupitelky stačili mediálně prezentovat tak, aby to ocenili jejich voliči a voličky.

Není potřeba žádné velké odbornosti, aby nám došlo, že málokdo v zastupitelstvu pochopil, o čem ve skutečnosti hlasoval. Dohodu v Pekingu dojednával náměstek primátorky Petr Dolínek (ČSSD). Věta o jedné Číně se jako požadavek čínské strany dal očekávat. A když tento požadavek zcela nekriticky přijal pan Dolínek i paní primátorka Krnáčová (ANO), mělo by soudnost projevit alespoň zastupitelstvo. Nestalo se. Situaci zkomplikoval nepříliš rozumný návrh na vyškrtnutí celé věty, tedy kompletní odmítnutí čínského požadavku.

Opravdu se vrcholní pražští politici a političky domnívají, že politické dohody se uzavírají prostřednictvím odmítnutí celého požadavku druhé strany? Pokud ano, vysvětlilo by se tím, proč nemá pražský magistrát vedení s politickým mandátem již od října loňského roku…