Podle zpráv v našich médiích přineslo víkendové zasedání G20 v Chang-čou mírně optimistické zprávy, alespoň pro ty, kdo jsou přesvědčeni, že budoucnost světa je v dalším prohlubování globalizace. Státníci se zde v obecné rovině shodli, že je třeba dělat prorůstová opatření a dále otevírat a propojovat ekonomiky celého světa. Další bezpochyby pozitivní zprávou je, že v předvečer summitu jak čínská, tak americká strana ratifikovaly pařížské dohody o ochraně klimaty.

V zaujetí ekonomickými a ekologickými problémy bychom ale neměli zapomínat, že changčouské setkání mělo především důležitý politický rozměr, a to jak pro domácí čínskou politiku, tak i mezinárodně. Samotný fakt, že setkání představitelů dvaceti nejvlivnějších států světa se konalo v Číně, znamená upevnění Si Ťin-pchingovy pozice, podobně jako dříve pozvedly národní sebevědomí a pozici komunistické strany třeba Olympijské hry v Pekingu.

↗

Vzájemné setkání čínské a americké delegace. Prezidenti Barack Obama a Si Ťin-pching v popředí. Foto archiv Brookings.edu

Zpravodajství v čínských médiích pochopitelně soustředilo největší pozornost na „předsedu“ Si Ťin-pchinga a zejména jeho úvodní projev. Si Ťin-pching v něm ve velmi obecné rovině nastínil projekt dalšího rozvoje inovativní, otevřené a propojené světové ekonomiky, která bude výhodná pro všechny a přivede lidstvo k všeobecné prosperitě. Mluvil při tom o novém začátku a plánu pro celý svět. Ve druhé části projevu pak naléhavě vyzval všechny zúčastněné, aby okamžitě započali společnými silami usilovat o vytvoření světa míru a stability, společně budovali prostředí ekonomické spolupráce, z níž všichni budou mít prospěch, a odstraňovali obchodní bariéry.

Problematické aspekty čínské participace na propojeném globálním trhu — zejména státem dotovaná nadprodukce oceli a podhodnocená domácí měna — v projevu pochopitelně zmíněny nebyly, zato projev obsahoval pasáž o potřebě investic s cílem rozvíjet hospodářství v Africe a dalších zatím málo vyvinutých ekonomikách.

Projev byl velmi obecný a plný frází, jak už to u takových projevů bývá. Čínská média mu však věnovala mimořádnou pozornost a Žen-min ž´-pao jej dokonce pod titulkem Nový začátek pro rozvoj Číny, nový plán pro růst celého světa uveřejnilo v úplnosti. Si Ťin-pching se tak ukázal národu jako moudrý vůdce nabádající zbytek světa k činu, a to s naléhavostí, která implikuje, že svět je v ohrožení, avšak Čína ho zachrání.

Regionální bezpečnost

Ve svém úvodním vystoupení Si Ťin-pching opakovaně mluvil o potřebě míru, stability, vzájemné důvěry a propojování světa na bázi všestranné výhodnosti. Odstranění některých překážek k nastolení atmosféry důvěry a zajištění míru v regionu východní a jihovýchodní Asie má ale v rukou právě Čína. Aktuální je zejména situace v Jihočínském moři, které si Čína nárokuje jako své výsostné území a kde buduje vojenské základny.

Poté, co Mezinárodní soudní tribunál v Haagu v červenci letošního roku vydal verdikt, podle kterého jsou čínské nároky neopodstatněné, ČLR prohlásila, že toto rozhodnutí neuznává a nebude se jím řídit. Situace pochopitelně vyvolává v regionu napětí.

Dalším bolavým místem regionální bezpečnosti je Severní Korea, která v posledních měsících provádí raketové zkoušky, a její rakety dopadají do Japonského moře, a jež provedla v lednu dokonce jaderný test. Je evidentní, že bez tiché čínské podpory severokorejskému režimu by něco takového nebylo možné. Tyto problémy však na programu jednání G20 neobjevily, neboť ČLR během příprav setkání prosadila, že jednat se bude pouze o ekonomických otázkách, nikoliv o otázkách regionální bezpečnosti.

Si a Obama u šálku čaje

Pro Čínu ožehavá témata zůstala vyhrazena pouze pro tříhodinový soukromý rozhovor mezi americkým a čínským prezidentem, který se konal v čajovém pavilónu na břehu Západního jezera v Chang-čou.

Podle prohlášení Bílého domu prezident Obama otevřel vedle sporů o Jihočínské moře a požadavku podřídit se rozhodnutí mezinárodního soudního tribunálu také znovu otázky kybernetické bezpečnosti, dodržování lidských práv a práva na svobodu vyznání. Mluvilo se tedy vesměs o problémech, které v současné době v Číně nabývají na intenzitě.

Čínská média pochopitelně o těchto tématech nepsala. Ve vztahu ke schůzce Obama — Si rozebírala především americký úmysl rozmístit na území Jižní Koreje protiraketový štít THAAD, Si Ťin-pchingův zásadní nesouhlas s tímto krokem a obavy z ohrožení čínské bezpečnosti.

V čínských zprávách se objevila pak ještě zmínka o Si Ťin-pchingově ujištění, že ČLR odmítá nezávislost Taiwanu a bude dělat vše proto, aby dosáhla „znovusjednocení země“ mírovými prostředky.

Incident na letišti

Pozici Číny jako toho, kdo hodlá určovat pravidla hry, symbolicky ukázal incident na letišti v Chang-čou po příletu amerického prezidenta. Čínští organizátoři nepřistavili k letadlu prezidenta Obamy schůdky a prezident musel vystoupit improvizovaně a bez možnosti nabídnout médiím charakteristické státnického gest při výstupu z letadla.

Když se k němu chtěli přiblížit američtí novináři, příslušníci čínských bezpečnostních sil je bez skrupulí zatlačili zpátky, a došlo i na strkanice s vysoce postavenými členy Obamova štábu.

Prezident Obama incidenty zlehčil a mezi komentátory nepanuje shoda, zda se na letišti jen projevila nepružnost byrokratů a špatná organizace, či zda si naopak komunističtí byrokraté dali záležet, aby americkému prezidentovi ukázali, kde si představují, že je jeho místo. V čínských médiích se o incidentu nepsalo, záběry z něj však kolovaly po čínském internetu, kde se jinak cenzuruje kde co, a sbíraly tam nacionalistické komentáře vyslovující obdiv k tomu, jak jsme to těm Američanům ukázali.

Přinejmenším v přivítání amerického prezidenta v Chang-čou se ukázalo, že čínské výzvy k otevřené a všestranně prospěšné spolupráci jsou jen líbivé fráze, které mají zamaskovat mocenské ambice nové supervelmoci.