Dění v Jihočínském moři je příznakem čínského expanzionismu
Olga LomováRozhodnutí Stálého rozhodčího soudu v Haagu vyhovělo filipínské stížnosti a čínské aktivity v Jihočínském moři označilo za nezákonné. ČLR se jím nehodlá řídit. Dění v Jihočínském moři zapadá do politické agendy Si Ťin-pchingova vedení.
Na základě Úmluvy OSN o mořském právu Stálý rozhodčí soud (PCA) v Haagu 12. července rozhodl v neprospěch Číny a vyhověl stížnosti Filipín ve sporu o oblasti v Jihočínském moři. Podle rozhodnutí soudu Čína způsobila nenapravitelné ekologické škody na Spratlyových ostrovech, na které nemá žádný historický nárok, a porušuje zde svrchovaná práva Filipín.
Ministerstvo zahraničních věcí ČLR vydalo prohlášení, v němž „slavnostně prohlašuje, že rozhodnutí Haagského soudu je nezákonné a neplatné, Čína je odmítá a nebude se jím řídit“. Vymahatelnost rozhodnutí je velmi malá, protože v jediném orgánu, který má v této věci dostatečnou autoritu, Radě bezpečnosti OSN, zasedá ČLR s právem veta.
Sporné území má rozlohu 2 100 000 kilometrů čtverečních a zabírá téměř celé Jihočínské moře s velkým množstvím ostrovů, či spíše ostrůvků, skalních a korálových útesů a písčin, z nichž mnohé jsou část roku pod vodou. Nejznámější jsou Spratlyovy (čínsky Nan-ša, vietnamsky Truong sa, filipínsky Kapuluan ng Kalayaan, malajsky Kepulauan Spratly) a Paracelské (čínsky Si-ša, vietnamsky Hoang Sa) ostrovy.
Oblast byla po staletí z větší části neobydlená, pouze tudy proplouvaly rybářské a obchodní lodě. Ve 20. století připadla do sféry francouzského koloniálního vlivu, po vypuknutí 2. světové války ji ovládli Japonci, kteří zde jako první vybudovali vojenskou základnu. ČLR vymezuje území, na které si činí nárok, tzv. devítibodovou linií kterou po porážce Japonska, jež se svých nároků muselo vzdát, v roce 1947 stanovila Čankajškova vláda za souhlasu spojenců.