Čínská média se věnovala návštěvě Si Ťin-pchinga v České republice již několik dní před jejím začátkem. Žen Jen, reportér ústředního stranického deníku Žen-min ž´pao (Lidový deník), navštívili Prahu a již 24. března vylíčil zdejší atmosféru „horoucného očekávání“. Doslova píše: „V této zemi, počínaje vládou a konče lidem, jsou všichni naplněni radostným očekáváním… Věří, že tato historická návštěva postrčí česko-čínské vztahy k novému skoku a strom přátelství Číny a České republiky se rozkošatí a obrazí hojným listovím.“ 

Na začátku článku se pak objevuje fotografie „českých politiků a akademiků“, jak během semináře konaného 21. března v Poslanecké sněmovně listují knihou „Si Ťin-pching hovoří o správě země a řízení státu“, „jíž se z jejich strany dostalo vysokého ocenění“ a, jak víme i z našeho tisku, „na Palackého univerzitě v Olomouci se hned chopili příležitosti a chystají český překlad“.

V úvodu článku Žen Jen pokračuje v líčení toho, jak se Češi „horoucně těší“ na čínskou návštěvu ( „S tím, jak se blíží návštěva předsedy Si Ťin-pchinga, lidé jsou zde čím dál tím více nadšeni.“), a pak pokračuje popisem Prahy, kde jsou vidět rudé vlajky se zlatými hvězdami, stánkař na ulici radostně oznamuje, že s příchodem čínských turistů se mu zvednou tržby a náhodně oslovený mladík hovoří o tom, jak od dětství miluje čínskou kulturu a těší se, že pojede studovat do Číny.

Hlavní téma je však ekonomické. Na prvním místě je zdůrazněna důležitost Číny pro světové hospodářství a profit, který z nové historické etapy bude mít Česká republika. Ta se zde ukazuje jako země zmítaná hospodářskými problémy „od dob finanční krize“ a také v důsledku toho, jak na ni dopadají problémy spojené s poklesem ruské koupěschopnosti.

Reportér cituje deník Právo a hovoří o Zemanově návštěvě Karlovarského kraje, kde prezident ujistil místní, že čínské investice pozvednou zdejší „upadající lázeňství“. Dále je citován předseda KSČM Filip, který ryze utilitární hledisko změkčuje připomenutím našeho „hlubokého tradičního přátelství“ s Čínou, zmiňuje „mnoho společného“ ve strategii rozvoje obou zemí a o dnešní době také hovoří jako o „nové historické epoše“, v níž „do sebe výrazně zapadají politické aspirace obou našich zemí“.

Reportér navštívil také Ing. Šárala, starého pána a předsedu Svazu česko-čínské ekonomické spolupráce (správně: Klub česko-čínské spolupráce), který se mu svěřil, že Česká republika dlouho nechápala, že „Čína znamená příležitost k rozvoji“. Podle jeho slov však v poslední době „vláda i lid pochopili, že je třeba naskočit do čínského rychlíku, aktivně se chopit čínských investic, vyrazit do útoku na čínský trh, propojit své strategie a usilovat o společný rozvoj.“

Reportér svůj článek okořenil čísly o objemu obchodní výměny mezi Českou republikou a Čínou (taktně však zamlčel obrovský deficit, který v zahraničním obchodě s ČLR máme) a jako největší argument prospěšnosti hospodářské spolupráce pro Českou republiku uvedl úspěchy PPF na čínském trhu. Cituje při tom slova Jiřího Šmejce, který mu coby předseda představenstva společnosti Home Credit pochválil čínskou strategii Nové Hedvábné cesty: „Projekt dává směr prohlubování spolupráce v byznysu obou zemí, vytváří důležitý rámec pro spolupráci, je to cesta vedoucí oběma směry a již přináší konkrétní plody.“

Značný prostor je dále věnován turistickému ruchu, který především má vydatně povzbudit skomírající českou ekonomiku, zároveň je však představen jako příklad kulturní výměny. V této souvislosti reportér cituje dva bývalé předsedy vlády, Jiřího Paroubka a Jiřího Rusnoka.

Paroubek alespoň celkem věrohodně mluví o tom, jak se on a jeho přátelé těší na ekonomické příležitosti související s rozvojem turistického ruchu a zakládají cestovní kanceláře. Zato Rusnok pronáší zcela neuvěřitelnou větu: „To, že Česká republika, stát malý rozlohou, počtem lidí i ekonomickým výkonem, může přivítat předsedu Sia, je pro nás velká čest.“

Následně pak hovoří o zdárně se rozvíjející akademické výměně a vědecké spolupráci. „Dosáhnout toho nebylo snadné a je třeba poděkovat za velkou podporu vedení obou zemí a soustavnému posilování důvěry mezi oběma zeměmi v politické rovině.“ Mezi slova obou ex-premiérů jsou také vsunuty tři řádky o historii české sinologie završené tvrzením, že čeští sinologové se „horoucně těší na návštěvu předsedy Sia v České republice a věří, že tato návštěva povznese kulturní výměnu mezi oběma zeměmi na novou úroveň.“

Podobný půdorys má také reportáž z 28. března, kdy čínský prezident přiletěl do Prahy. Článek oživují rozhovory s prostými lidmi, kteří se vesměs „velmi těší“ na návštěvu předsedy Sia. Je zde i na fotografii zachycen mladý muž, který v turistickém stánku na Královské cestě vyšívá jména na ubrousky a zástěry, a na uvítanou čínskému prezidentovi vyšije anglicky „I Love China“.

Zmíněn je také další mladý muž v knihkupectví, který shodou okolností studoval v Číně, chválí Čínu jako zemi, která „předčila všechna jeho očekávání“ a „ve všem je úžasná“. Také on „se velmi těší na příjezd předsedy Sia, především proto, že tato návštěva prospěje intenzivnější studentské výměně.“

V závěru článku promlouvají Číňané žijící v Čechách. Jeden říká, že „všeho nechal a šel nacvičovat slavnostní přivítání“ svého prezidenta. Návštěva mezi českými Číňany končí slovy dalšího z nich, který se také těší na čínského prezidenta, protože „náhle se zde cítíme mnohem lépe!“

1. dubna, po skončení Si Ťin-pchingovy návštěvy tentýž reportér napsal třetí článek, jehož leitmotivem není tentokrát prospěch pro českou ekonomiku (i když i na ten zde dojde), ale přátelství a porozumění. V perexu se píše, že v České republice „lidé všech společenských kruhů mimořádně kladně hodnotí návštěvu předsedy Sia, domnívají se, že jeho návštěva má přelomový význam a otevírá krásnou budoucnost česko-čínským vztahům“.

Přátelství, porozumění a novou kapitolu ve vztazích mezi oběma zeměmi zde demonstruje především televizní seriál Poslední vízum, který před časem v Praze natáčela čínská televize v koprodukci se společností Twinstarfilm Steva Lichtaga. Lichtag v rozhovoru pro Žen-min ž´-pao emotivně popisuje hloubku přátelství, která navázal s čínskými spolupracovníky během čtyř měsíců natáčení, takže se nakonec loučili v slzách.

Podobně patetický je pak i na adresu návštěvy čínského prezidenta. Reportér jeho slova parafrázuje takto: „Tato návštěva předsedy Sia dodala dynamiku kulturní výměně mezi oběma našimi zeměmi. Obě naše země vytvořily nádherné civilizace, vzájemně si sebe váží a inspirují se. Předseda Si rozšiřuje cestu pro výměny mezi lidem obou zemí, vybudoval novou platformu pro spolupráci, vytvořil příležitost pro to, aby výměna mezi Českou republikou a Čínou rozvinula svoji energii a spolupráce v oblasti filmu bude bez ustání a stále více vzkvétat.“

Přátelství, porozumění a kulturní výměna jsou ale nakonec zase spojeny s rozvojem turistického ruchu. Reportér navštívil paní Jolanu Kopřiva Myslivcovou, místopředsedkyni Asociace cestovních kanceláří ČR a majitelku Tyrkysu, školy kultury podnikání v cestovním ruchu, s.r.o., která se mu také svěřila, jak se těší na návštěvu čínského prezidenta a na rozvoj turistického ruchu, který to přinese.

V rozhovoru se nakonec pochlubila, jak se chystá na příliv čínských turistů a ve své škole již učí budoucí průvodce čínských skupin. Pražští Číňané zde získávají osvědčení pro průvodcovskou živnost a podle reportéra je zájem enormní: „Lidé všech věkových kategorií, od dvacetiletých po padesátileté opouštějí restaurace a další podniky a přicházejí se připravit na nové povolání.“

O prospěšnosti turistického ruchu nakonec mluvil s reportérem Roman Spáčil, předseda Česko-slovensko-čínské komory, zatím v podstatě neznámé organizace, mezi jejímiž členy je například František Čuba: „Česká vláda mimořádně velkolepě a s hlubokým citem přivítala předsedu Sia a obě země v mimořádně přátelské atmosféře podepsaly mnoho dohod o spolupráci a vztahy mezi oběma zeměmi vyzvedly na úroveň strategického partnerství.“

Spáčil zdůrazňuje „opravdové přátelství“, které nám přináší Čína (na rozdíl od běžných vztahů s jinými zeměmi). Dále jsou citována Spáčilova slova o návštěvě čínského prezidenta jako o „projektu lidských srdcí“.

Je tím míněn způsob, jímž se předseda Si zapsal do srdcí českého lidu, mimo jiné tím, že se setkal s lidmi „různých společenských kruhů“ a zejména s fotbalisty a hokejisty. V samém závěru reportér znovu cituje Spáčila, který hovoří o tom, jak „předseda Si svou návštěvou rozšířil prostor pro kulturní a osobní výměnu mezi oběma zeměmi a tím vytvořil nekonečný prostor možností a představivosti pro další prohlubování přátelství a spolupráce“.

V jaké míře se obrázek liší od skutečnosti, si zde může každý přebrat sám. Stejně jako mu nevěří alespoň ta část čínských čtenářů, kteří jsou ostražití vůči všemu, co jim servírují oficiální média.