V pátek 28.10. jsme slavili svátek vzniku Československa, mnozí v obavách — jiní s potěšením, jaké klauniády nám tento den přinese. V Ženevě, v Paláci národů, končilo ten den druhé zasedání pracovní skupiny pro lidská práva v nadnárodních společnostech. Čtyři dny jednání nebyly jednoduché, ale nakonec proběhly v konstruktivním duchu. Pro nás může být zajímavé, že důležitou zásluhu na tom má i česká diplomacie.

Dosavadní politika České republiky a ministerstva zahraničí směřující k lidským právům byla často kritizována z mnoha stran. Na jedné straně jako neodpovědná a podrývající investice například nebezpečným NGOismem či dalaljlámismem. Na straně druhé jako oportunní rétorická cvičení na podporu takzvaného vývozu demokracie.

Přes souhlas či nesouhlas s jednou či oběma kritikami je jedna věc nepopiratelná: Oficiální podpora lidských práv probíhala furiantsky, fakticky jí však chyběly jakékoli realistické postupy pro alespoň částečné dosažení rétorických cílů. Dalo by se soudit, že se situace na zahraniční frontě začíná pomalu měnit. Doma to ovšem není přes mlhu žabomyších tahanic patrné.

Posledním důležitým krokem, který mění přístup k lidským právům Evropské unie, bylo rozhodnutí České republiky účastnit se druhého jednání Pracovní skupiny pro závazná pravidla pro nadnárodní firmy a jiné podniky v oblasti lidských práv. Toto rozhodnutí učinila proti stanovisku Evropské unie v OSN a především jejího Výboru pro lidská práva. Země EU a s nimi další státy jako USA a Kanada totiž dlouhodobě odmítají jakékoli regulatorní nástroje, jež by vyžadovaly po nadnárodních firmách, které mají sídla většinou právě v těchto zemích, aby ve třetích zemích dodržovaly lidská práva.

Jednotnou linii bohatých zemí narušovala pouze Francie a samozřejmě již obligátní lidskoprávní pravdoláskaři jako Norsko či Švýcarsko. To ale nikoho nepřekvapilo. Podle mnoha pozorovatelů bylo průlomovým bodem to, že se naše diplomacie rozhodla nerespektovat bojkot EU a do jednání o lidských právech v byznysu se zapojit.

Kolegyně a kolegové z několika zemí se mi přiznali, že postoj České republiky měl zásadní význam pro jejich vyjednávání s vládami a nakonec i na rozhodnutí Evropské komise se jednání zúčastnit.

Těžiště lidských práv dneška

Jedním z největších problémů pro naplňování lidských práv a ochrany životního prostředí jsou dnes podmínky uvnitř firem, především těch nadnárodních. Je třeba si uvědomit, že nadnárodní firmy dnes nepředstavují jen produkční či finanční kapacity, ale disponují také ohromnou politickou mocí. Ze sta největších ekonomik (podle HDP a výnosu) je třicet sedm nadnárodních firem.

Od druhé světové války jejich moc roste a to nejen v získávání stále silnějších pozic na trhu, ale také v politice. Bohužel ne vždy pozitivně. Firmy jsou obviňovány z využívání otroků včetně dětských; z likvidace komunit, na jejichž území působí; z šíření jedovatých látek či falšování výzkumů. Pokud jde o politické vlivy, můžeme si připomenout převrat a občanskou válku v Guatemale v zájmu banánového koncernu Chiquita (dříve UFC), nebo převrat v Chile v zájmu amerických firem Kennecott a Anaconda, na jehož přípravě se podílela CIA v úzké spolupráci s International Telephone and Telegraph.

Dlouhá historie, slabé výsledky

Právě podezření napojení firem na státní převraty (realizace převratu v Guatemale a přípravy převratu v Chile byly potvrzeny až po otevření archivů CIA) vedlo OSN k rozhodnutí prosadit pravidla chování pro firmy. Proto v roce 1973 iniciovala Ekonomická a sociální rada OSN vznik Centra pro nadnárodní firmy (UNCTC). Jeho jednání však byla poznamenána studenou válkou a nástupem Reaganomiky, která nadnárodní firmy prosazovala jako spásu třetího světa. Pokud si chcete osvěžit rétoriku studené války v angličtině, pak doporučuji text poradkyně prezidenta Reagana Juliany Geranové z Heritige foundation Jak OSN škodí chudým. Dlouhá vyjednávání dobrovolných závazků bojkotovaly neustále především USA, ale i země Západní Evropy. V roce 1994 bylo nakonec centrum rozpuštěno, aniž by se cokoli dojednalo.