Pro koho budeme makat?

Lukáš Senft

Chudobu i nezaměstnanost by podle mnohých vyřešil základní příjem. V současných podmínkách by ovšem nevznikl levicový všelék, ale spíše jeho opak.

Ubíjející zaměstnání je jako nemocniční klaun. Okolí tvrdí, že vám pomůže z nejhoršího, ale vy víte, že vás stejně jednou zlikviduje za zvuků povzbudivé odrhovačky. Právě rozmnožením mizerných pracovních pozic se Francie chystá léčit své trable s nezaměstnaností.

Unikátní výběr informací ze světa, které v češtině nenajdete nikde jinde. Podpořte Deník Referendum!
×

Přes mohutné protesty totiž prošolíchává ke schválení reformu zákoníku práce. Místo pětatřicetihodinového pracovního týdne teď nastupuje nový pořádek. A to bude „sekáč, ten už se nezakecá“. Umožní zaměstnavatelům prodlužovat šichty a také jim usnadní vyhazovy podřízených. Vláda tak činí vstřícný krok směrem k firmám, které jsou „podnikatelskými žraloky“, ale „přehnaná“ práva zaměstnanců je snadno vyplaší.

Ve čtvrtek tak propukly další demonstrace. Česká média tedy promptně informovala o zásadním dopadu celé situace: letecká doprava bude nejspíš ohrožena. Děkujeme za informaci. Nicméně typ politiky, kvůli němuž hořely pařížské ulice, se našich končin týká podstatněji než jen jako překážka k usrkávání presíčka na Montmartru.

Francouzskou reformu prosadila levicová vláda a také u nás látá ČSSD problémy s nezaměstnaností různými vějičkami pro kontroverzní podniky. V minulém roce tak podnítila například stavbu olbřímího skladu firmy Amazon známé svým čachrováním s právy zaměstnanců.

Navíc vzrůstající automatizace zřejmě rozsáhle promění pracovní trh. Vzniknou nové pozice, hlavně ty v oblasti péče, kde lidé makají za hubičku. A některá místa zaniknou. A co pak? Volba mnohých: stále bídnější úvazky, nebo pracák.

Někteří proto činí krok stranou a načrtávají čerstvý pohled. V něm už práce není podmínkou pro přežití. Například Nick Srnicek a Alex Williams proto zdůrazňují nutnost diskutovat o základním příjmu.

Mají pravdu. Především proto, že základní příjem by se snadno mohl stát čertem, kterým se vyhání ďábel.

Trh na steroidech

Univerzální základní příjem slibuje osvobození. Od hákování pro nerudného šéfa, od nezaplaceného nájmu, od zbrklého zadlužování. Každému bez rozdílu by totiž zajistil určitou finanční částku. Není třeba byrokracie, všem přistane měsíční kapesné.

Existuje vícero návrhů, kde splašit finance a jak by to celé fungovalo. Některé verze například počítají s tučnější částkou pro jedince bez práce nebo s dorovnáváním už pobíraného platu.

Cíl je ale stejný: zajistit člověka před pádem na dno. Jako bonus někteří přidávají emancipaci žen nebo rozvoj tvůrčího ducha. Dosavadní experimenty navíc mávají trumfy: lidé neshnijí lenivostí, zůstávají činorodí, zotavují se po psychické stránce, krása střídá nádheru.

Základní příjem vyžaduje podmínky, které nyní postrádáme, a to v oblasti práce i sociálního státu. Repro DR

A škála podporovatelů je natolik pestrá, že připomíná začátek surrealistické anekdoty: Sejdou se neoliberál Milton Friedman, techničtí géniové ze Silicon Valley, Jeremy Corbyn a Paul Krugman. A všem se zamlouvá základní příjem.

Levice v něm vidí záchrannou síť před otřesy globalizovaného kapitalismu. Prubíři volného trhu s ním ale flirtují s onačejším úmyslem. A tady začíná řádně jurodivý experiment. Vidí v něm totiž náhradu sociálního státu.

Konečně bychom mohli utratit toho ouřednického šimla, který tak neefektivně přerozděluje dávky a podpory. Místo toho by každý dostal základní kapitál a stal by se z něj soběstačný podnikatel v rozpuku. Nebo alespoň spokojený adresát milosrdné charity těch úspěšnějších.

Stát by si tak nemusel škudlit veřejnou sféru. Školství, zdravotnictví, doprava, bydlení — to vše by se hodilo do privatizační tomboly.

Například finská pravice pošilhává po základním příjmu právě kvůli touze zatočit s „utrácením“ za sociální politiku. Podobné hlasy se ozývají také v Kanadě. Sam Bowman z Institutu Adama Smithe prohlásil základní příjem za ideální podobu systému sociálního zabezpečení a laškují s ním také v konzervativním Cato Institutu.

Takové pojetí nevyplodí liberální všelék, ale spíše trh na steroidech. „Zbohatnutí“ všech občanů by totiž mohlo vystřelit ceny nejnutnějších potřeb, a to včetně bydlení nebo energií. Notabene v prostředí západních liberálních demokracií, kde se kolem každého pokusu o regulaci obchodu čenichá dým z bolševické Aurory.

Univerzální dávka by se tak po chvíli proměnila v bezcenné drobné. Jenže sociální systém by z vyhnanství na smetišti dějin už nemohl do ničeho kecat, stejně tak oslabené odbory. Pracující, zdravotně hendikepovaní, důchodci i matky s dětmi by se odporoučeli na nově prohloubené dno.

S povděkem by pak přijali napálené přesčasy, proti kterým Francouzi revoltují. Především východní Evropa by se tak prohlásila zemí montoven, oplývající levnou robotou a pracující chudinou.

V současném nastavení politiky a ekonomických sil by takový základní příjem zkrátka chudobu nevymýtil. Naopak by ji rozšířil. A ekonomické nerovnosti by ještě sveřepěji zakořenily. Základní příjem vyžaduje podmínky, které nyní postrádáme.

V evropském prostoru chybí vytrvalá levicová strana. Taková, která by nadšené, ale neřízené vzplanutí přeložila do pojmů politiky. Posílila by zdravotnictví a vzdělávání. Vytvářela dostupné bydlení a prosazovala zastropování nájemného. Navýšila by rozpočet skrouhnutím daňových rájů. Podporovala snahy odborů i autonomních center. A tlumočila by zkušenost oslyšených.

Cílem by pak nebylo jen „právo na lenost“, ale hlavně celková proměna toho, co chápeme jako důstojný život.

    Diskuse
    JP
    September 20, 2016 v 16.12
    Důstojný život?...
    Co je to vlastně ten "důstojný život"?

    "Důstojný život" - ten například přímo podle zákona musí umožňovat německá dávka sociální pomoci, onen pověstný "Harz IV". To znamená, že kromě zcela základních potřeb jako je střecha nad hlavou a dostatečné množství potravin jsou součástí dané částky (v současné době něco přes 400 euro) také takové záležitosti, jako je "volný čas, zábava, kultura" - podíl 11 procent, rovná se 44,60 euro. A na položku "vzdělání" je pamatováno 0,38 procenta, tj. "celým" 1,54 euro!

    Takže, i na volný čas, zábavu a kulturu je pamatováno. I na vzdělání (jak dalece je možno asi tak se "vzdělat" za částku 1,54 euro? - To stačí tak na jednu knihu za rok...)

    Stačí to všechno dohromady na "důstojný život"? Pro toho, kdo nemá žádné vyšší kulturní potřeby, dost možná ano. Pro jiného to bude hluboko pod jeho kulturní úrovní, a tedy i jeho důstojností.

    Ale, postavme si otázku jinak: i kdyby toto sociální minimum bylo dvakrát, třikrát vyšší - jak se to vůbec principiálně snáší s "důstojným životem", muset žít z nějakých dávek? Být závislým na sociálním milosrdenství státu? Ať třeba jakkoli štědrém?

    Pokud člověk není zrovna zdravotně postiženým, pak jakýkoli "důstojný život" může rezultovat jenom z vlastní práce, z vlastní produktivní činnosti. Kterou ovšem kapitalismus jako takový negarantuje, a nikdy garantovat nemůže. Protože tady je vždycky prvotní zisk, a nikoli nějaký "důstojný život" člověka.

    Takže, nedělejme si žádné iluze: v pravém smyslu důstojný život člověka spočívá v něčem zcela jiném, nežli jsou tučné sociální dávky. Na půdě kapitalismu by - čistě teoreticky - bylo možno vybudovat systém štědrých sociálních dávek; ale "důstojný život" všech nikdy.
    JH
    September 20, 2016 v 18.36
    Taky jsem proti
    základnímu příjmu, protože povinnost pracovat (která formálně neexistuje) pokládám za přínosnou pro morálku, stejně jako povinnost se vzdělávat (ta existuje). A základní příjem povinnost pracovat ruší.

    Problémem je spíše povinnost (či spíše nutnost) nabízet a prodávat svou práci na pracovním trhu, a to se dá jistě řešit lépe. Jak? To kdybych věděl, ale líbí se mi třeba názor už-si-nevzpomenu-kterého ekonoma, že poptávku po práci, a to i té méně kvalifikované, by zásadně nakoply nějaké agresivnější globální cíle.

    Představuju si nějakého mimozemského velvyslance, jak navštíví summit OSN, G20 nebo tak něco, a zeptá se, jaké má momentálně lidstvo globální cíle.
    A my mu vysvětlíme, že se snažíme domluvit, jak zpomalit oteplování planety, a jak rozdělovat lépe potraviny, aby tolik lidí neumíralo a nebylo nemocných, a jinak že se celkově snažíme se mít lépe a žít déle, ale ne jenom dohromady, ale taky každý za sebe, vlastně spíš za sebe, ale ne úplně, jestli nám rozumíte.

    A mimozemšťan to vyslechne a řekne "A to je *všechno*? Vždyť je vás tu sedm miliard, takový potenciál!" A my řekneme "to je fakt, když se to takhle řekne, ale víte, my to vnímáme víc jako problém než jako potenciál..."
    J. Hajek: ano, přesně někde tady je zakopaný pes. Současné lidstvo jako takové nemá prakticky žádné - neřekl bych ani "agresivní", spíše a k t i v n í cíle. Současné lidstvo se stále nechává prostě vláčet slepými mechanismy trhu, zisku, kapitálu - a není schopno se z téhle závislosti vymanit, obrátit ten poměr, dokázat to co žádal už Marx: totiž celému tomu soustrojí produkce vtisknout své vlastní, autenticky lidské účely a cíle.

    Problém je samozřejmě v tom: tak jednoduše jak si to představoval Marx to definitivně nepůjde. Veškerá zkušenost s experimentem s "reálným socialismem" hovoří jednoznačně: bez trhu to nepůjde. Pokud je jedinou alternativou k tržní ekonomice ekonomika plánovaná, pak ta je prostě slepou uličkou.

    Jinak řečeno: nějakého "totálního osvobození" od mechanismů trhu, a tedy i zisku a kapitálu nedosáhneme. Alespoň v dohledné historické (a evoluční) době ne. Takže o co se v současné době jedná je právě to, těm tržně-ziskovým mechanismům postavit alespoň n ě j a k o u protiváhu - právě v tom smyslu že se lidstvo dohodne na tom, že profit nemá být jediným měřítkem funkčnosti ekonomiky, ale že tu mají být ve hře právě i ty autenticky lidské cíle a hodnoty.
    PM
    September 21, 2016 v 20.10
    Ano pane Poláčku,
    lidé by měli přemýšlet nad tím co by měli dělat, ale daleko vážněji by se měli zabývat úvahami o tom co jsou.
    A poté bychom mohli očekávat korekci krátkozrakosti společenských rozhodnutí ........se domnívám.
    JS
    September 21, 2016 v 22.22
    panu Hájkovi
    Já jsem pro všeobecný základní příjem.

    "povinnost pracovat (která formálně neexistuje) pokládám za přínosnou pro morálku"

    Nejdřív se vás zeptám: Skutečně vám jde o morálku jiných lidí, nebo toužíte uspokojit vlastní morální kritérium férovosti, které říká, že pokud pracujete vy, měli by i ostatní?

    Protože, já empiricky nevidím, jak by vytváření nesmyslných pracovních míst mohlo někoho morálně obohatit. Dokážu si představit, že to obohacení vyplývá spíš z toho, že člověk dělá něco prospěšného a (společensky) hodnoceného, jenže tím se pak zase dostáváme k tomu trhu.

    VZP je postaven na předpokladu, že moderní společnost nepotřebuje zaměstnat všechny pro udržení maximální úrovně spotřeby přírodních zdrojů a energie. Samozřejmě, můžeme vytvořit víc pracovních míst, třeba hlídačů, auditorů nebo prodejců. Těch můžeme mít ve společnosti neomezené množství. Ale zvyšuje to skutečně náš blahobyt? Není to spíš otravné?

    Tento předpoklad se naplní (nebo možná už naplnil) v důsledku technologického a sociálního pokroku. Celková hodnota věcí, které dnes produkujeme, je vysoká z velké části díky lidem, kteří už dávno nejsou mezi námi. Tedy vzniká ekonomická otázka, komu tuto hodnotu připsat. Marx (a pracovní teorie hodnoty) to chtěl celé připsat pracujícím, jenže to je, jak se ukazuje, logicky nekonzistentní.

    Já chápu VZP jako způsob, jak tento "nadprodukt" přerozdělit rovným dílem a zároveň zapojit všechny demokraticky do ekonomického rozhodování. V zásadě, společnost produkuje nějaký HDP, a část toho HDP, třeba 20%, se rozdělí mezi všechny její členy rovným dílem jako VZP (bez ohledu na jejich reálný ekonomický přínos, tedy demokraticky). O zbylých 80% se pak popereme normálním volnotržním způsobem. Takže (celospolečenská) volba toho procenta je fakticky volbou jakési střední cesty mezi čistým kapitalismem (0%) a čistým komunismem (100%). (Občas se argumentuje, že to vysoké procento by lidi demotivovalo, ale to je naprostý nesmysl, pokud jsou racionální, jak lze snadno ukázat.)

    Takže já vnímám VZP jako velice demokratizující myšlenku - lidé dostanou, rovným dílem, více moci rozhodovat ekonomické otázky ve společnosti (prostřednictvím peněz, o kterých budou moci rozhodovat, jak je spotřebovat nebo investovat). Myslím, že toto je důvod, proč je VZP zajímavý pro levici i pravici.

    Protože kdo jiný by měl více rozhodovat o společenském přínosu nějaké práce než člověk, který ji sám vykonává? Je to velmi svůdné, takový paternalismus, který čtu ve vašich větách:

    "by zásadně nakoply nějaké agresivnější globální cíle"

    To je logika centrálního plánování. Dáme si celospolečenský cíl a plán a ten splníme. Bohužel to nefunguje, protože lidé, co o tom mají racionálně rozhodovat, téměř vždy šetří až příliš, a zadusí tím jakoukoli tvůrčí redundanci.

    Já pracuji v poměrně velké americké korporaci, a vidím to samé jen v menším měřítku. Příliš mnoho lidí, kteří by jen říkali ostatním, co nemají dělat. Takový paternalismus v konečném důsledku vede k neefektivitě, přestože je tomu obtížné uvěřit (je to kontraintuitivní). Skoro bych s nadsázkou řekl, že je potřeba zavést VZP už jen proto, aby někteří z těch lidí, kteří by jen říkali ostatním co mají a nemají dělat, konečně pracovat raději přestali..

    Závěrem bych rád zmínil ještě jinou věc. Často se argumentuje, jaká to bude katastrofa, až se lidé na VZP budou celé dny opíjet, když by mohli místo toho celé dny tvořivě pracovat. Já v tom tedy katastrofu nevidím, naopak. Vezměte si decentně úspěšného vědce nebo umělce, třeba. Do práce jezdí autem, a každý rok letí 4x někam na konferenci. V porovnání s člověkem, který jen celé dny sedí v parku a pije alkohol, jaká bude jeho uhlíková stopa? Alkohol lze produkovat velice levně.Takže je velice diskutabilní, že pokud všichni vyvíjejí maximální možnou ekonomickou aktivitu, taková společnost je nějak lepší nebo víc žádoucí (z ekologického hlediska je to dost možná horší). Koneckonců, pokud někoho naplňuje celé dny se válet v parku, proč mu takovou možnost neposkytnout?

    Nu, doufám, že jsem vám dal dostatek materiálu k zamyšlení.
    September 22, 2016 v 9.59
    Levicová podpora
    základnímu příjmu asi vychází z představy, že by se tím zmenšila společenská nerovnost.

    Možná by se ale naopak zvětšila, protože z lidí žijících ze základního příjmu by se stala opovrhovaná skupina na společenském dně, ze kterého by bylo těžké se vymanit. Pro člověka, který dlouho nepracuje, je velmi těžké najít práci.

    Lidé žijící ze základního příjmu by si mohli dovolit jen to nejlevnější (ceny by jistě na základní příjem reagovaly). Přitom skoro vše, za co platíme má současně rozměr statusového symbolu. Statusové symboly jsou vždy relativní. Mít jakékoliv boty je statusovým symbolem ve společnosti, kde hodně lidí chodí bosa, v bohatší společnosti jsou to třeba nějaké lepší boty.

    Společenský status není záležitostí marnivosti, nad kterou by se dalo snadno povznést. Má v každodenním životě velmi reálné dopady. Například Romové z vyloučených lokalit neseženou lepší bydlení i když na to peníze mají z příspěvku na bydlení.
    MP
    September 22, 2016 v 10.31
    JIřímu Kubičkovi
    Ano, pokud by se opravdu zavedl jen tak, jako dneska dávky. Proto by pro jeho efektivní zavedení bylo nutné tvrdě daňově regulovat inflační efekt (daňovým odíráním masy lidí žijících z přijmů od mediánu výše, tedy i části těch podprůměrných). A podobně by byly nutné drsné regulace cen síťových monopolů.
    Jenomže to nejsou technikálie, to rozhodovánío životních zájmech velkých skupin lidí, schopných ty zajmy bránit. a to zájmů instituciovaných, proti funkčního základnímu přijmu musí být např. z podstaty věci odbory.
    Proto si myslím, že jiný bezpodmínečný základní přijem než ten nahrážkový, před kterým oprávněně varujete, by bylo možné zavést jen revolučně.
    JH
    September 22, 2016 v 11.22
    Panu Samohýlovi,
    " Skutečně vám jde o morálku jiných lidí, nebo toužíte uspokojit vlastní morální kritérium férovosti, které říká, že pokud pracujete vy, měli by i ostatní?"

    Jde mi pochopitelně o morálku lidí obecně. Mé přesvědčení, že jí pracovní povinnost prospívá, je pochopitelně subjektivní.

    "Protože, já empiricky nevidím, jak by vytváření nesmyslných pracovních míst mohlo někoho morálně obohatit."

    Já o nesmyslných pracovních místech nemluvil :) Taky bych nerušil trh, jenom bych mu dal nějaký globální směr.

    "VZP je postaven na předpokladu, že moderní společnost nepotřebuje zaměstnat všechny pro udržení maximální úrovně spotřeby přírodních zdrojů a energie."

    To je nepochybně správný předpoklad. Nepotřebuje, ale já myslím, že by stejně měla.

    "...Ale zvyšuje to skutečně náš blahobyt? Není to spíš otravné?"

    To je nějaký skok stranou. Já mluvil o morálce, ne blahobytu.

    "Protože kdo jiný by měl více rozhodovat o společenském přínosu nějaké práce než člověk, který ji sám vykonává?"

    O společenském přínosu nějaké práce by logicky měla rozhodovat společnost. Ano, to znamená že i já bych spolurozhodoval o přínosu vaší práce, a vy o mé. Jelikož oba pracujeme pro nadnárodní americké korporace, mohli bychom v tomoto případě držet basu, ale ostatní lidé to mohou vidět jinak :)

    "To je logika centrálního plánování. Dáme si celospolečenský cíl a plán a ten splníme."

    To si pište.

    " Bohužel to nefunguje, protože lidé, co o tom mají racionálně rozhodovat, téměř vždy šetří až příliš, a zadusí tím jakoukoli tvůrčí redundanci."

    ... ale tohle asi nemáte podložené. Existuje nepochybně spousta protipříkladů.

    "Já pracuji v poměrně velké americké korporaci, a vidím to samé jen v menším měřítku. Příliš mnoho lidí, kteří by jen říkali ostatním, co nemají dělat."

    Tak to nechápu. Já přece chci, aby se lidé dohodli, co *mají* dělat. V mé nadnárodní korporaci nám taky spíš říkají, co máme dělat, byť celkem obecně.

    "Takový paternalismus v konečném důsledku vede k neefektivitě, přestože je tomu obtížné uvěřit (je to kontraintuitivní)."

    Já s kontraintuitivními záležitostmi nemám problém, ale musí být podložená nějak jinak.

    "Koneckonců, pokud někoho naplňuje celé dny se válet v parku, proč mu takovou možnost neposkytnout?"

    Já mám za to, že to nenaplňuje nikoho. Spíš otupuje.

    "Nu, doufám, že jsem vám dal dostatek materiálu k zamyšlení."

    Toho není nikdy dost. Díky :D
    PK
    September 22, 2016 v 11.54
    Pane Samohýle
    "Koneckonců, pokud někoho naplňuje celé dny se válet v parku, proč mu takovou možnost neposkytnout?"

    Ale tu možnost přece má. Nikdo nikomu nezakazuje se celé dny válet v parku. Pracovní povinnost už dávno není.
    Jediné omezení je, aby se neválel na místech, kde je to výslovně zapovězeno.
    MP
    September 22, 2016 v 13.33
    Jaroslavu Hajkovi
    Znáte tu, jak otevře muž láhev, vyleze džin, slíbí tři přání. Jako to poslední si muž, který se bojí létat, přeje šestiproudou dálnici na Havaj.
    Džin ho ukecává: "Jistě, slíbíl jsem jakékoli prání, ale tohle nedokážu, nemoh' bys něco jiného?"
    " Vlastně víš, vždycky jsem chtěl rozumět ženám. Co kdyby ..."
    "Kolik proudů má mít ta dálnici?"

    "Taky bych nerušil trh, jenom bych mu dal nějaký globální směr." -- kdybych byl džin, ochotně bych za rtohlew přání nabídl i dvacetiproudů dálnici přes celý Pacifik.
    + Další komentáře