Až nás nahradí roboti

Jiří Dolejš

Mnohá pracovní místa budou postupně nahrazována stroji. Podle Jiřího Dolejše lze takový vývoj jen těžko zastavit, a je proto potřeba nachystat ekonomické a sociální podmínky pro budoucí automatizaci práce.

Nástup nových technologií čas od času promění společnost a to víc než utopie různých mesiášů. A nástup takzvané čtvrté průmyslové revoluce spojené s informatizací a robotizací může přivést proměnu skutečně zásadní.

Když s první průmyslovou revolucí před více jak dvěma stoletími nastoupily stroje poháněné párou, první zmatenou reakcí lidí byl vznik hnutí rozbíječů strojů. Pochopitelně marnou.

Páru nahradila elektřina a mechanické stroje izolované automaty. S nástupem montážních linek a fordismu o století později se nastartovala terciarizace ekonomiky. Rutinní práci ve zpracovatelské výrobě začali dělat stroje. Začala se měnit struktura zaměstnanosti, lidé se začali přesouvat z tradičního sekundéru do sektoru služeb.

Vzestup sociálních hnutí, potřeba masové spotřeby a růst efektivnosti umožnil v rámci koncepce plné zaměstnanosti zkracovat pracovní dobu.

Automatizace ale dnes zasahuje nejen rutinní procesy, nýbrž i mnohem složitější úkony. Se vznikem sebeprojektujících systémů (CAD/CAM), vytvořením chytrých algoritmů a strojového vnímání a rozvojem možností umělé inteligence zasahuje automatizace dokonce i tvůrčí činnost.

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
Eva Hájková, penzistka
September 16, 2016 v 9.46
Syndrom lidské zbytečnosti
Zatím neznám nikoho, kdo by ho řešil „útěkem do lokálních komun“ (to by nakonec nebylo tak špatné, protože by se tam aspoň seznámil s lidmi). Někteří mladí ho řeší spíš vytěsňováním podobných myšlenek – například permanentním sledováním televize.
Protože když si tohle člověk opravdu připustí a když o sobě navíc ještě ví, že je všechno možné, jenom ne „vědomý spolutvůrce civilizace“, pak mu z toho obvykle bývá nanic.
Vlastně i nám dospělým, když si uvědomíme, že naši spoluobčané jsou všechno možné, jenom ne „vědomí spolutvůrci civilizace“, často bývá z představy budoucnosti mizerně. Člověk totiž vnímá lidi a děje okolo sebe a z toho všeho se mu pak v hlavě vytváří ten možný obraz budoucnosti. Pak záleží na tom, zda on sám je spíš optimistou či pesimistou. Ale kdo může vědět, zda se právě optimisté šeredně nemýlí, že?
Eva Hájková, penzistka
September 16, 2016 v 9.53
Člověk musí buď věřit ve své vlastní schopnosti nebo ve vítězství humanismu, popřípadě v nějakou vyšší moc. Která musí být tím mocnější, čím on sám je bezmocnější.
Jiří Dolejš, poslanec
September 16, 2016 v 20.56
EH
1) no, občas se najdou tací co si myslí že se před zlým světem schovají v nějaké vnitřní migraci (třeba i v komuně)
2) věřit se s optimismem dá ledasčemu ale nakonec je důležité jestli se zvládne s tím co přijde se nějak popasovat
AM
Jestli má být robotizace ve spojení s umělou inteligencí skutečný PRŮLOM v kvalitě lidského života, jestli mají vznikat podzemní robotické megatovárny, které odstraní z lidského života nekonečnou rachotu k získávání základních i nadstandardních potřeb............... je třeba najít energetický zdroj, který toto utáhne (aniž by zničil planetu).

Na fosilní paliva to fungovat nebude, to už je myslím jasné.
Jádro je mrtvé a nic už ho neoživí.
Slunečníčky a větrníky na to nemají dostatečný potencionál..............

Podle mě nezbývá než počkat na tokamaky.

Teď byl v ČR Bernard Bigot, ředitel ITERu -- podle něj v roce 2035 první funkční fúzová elektrárna, v roce 2050 sériová výroba těchto extrémně složitých, ale bezpečných a bezpochyby průlomových zařízení.

Jen aby už nebylo pozdě..............
Jiří Dolejš, poslanec
September 17, 2016 v 7.12
o technologie bych se tak nebál
kdyý už spojujete průmyslovou revolucí s produkcí energie, tak jádro samozřejmě mrtvé není - JE třetí či čtvrté generace se staví dál a určitě vytvoří dost času na to aby ty případné TOKAMAKy byly konečně po ruce. technologie k dispozici jsou a budou, spíše je problém co s těmi lidmi ...
Eva Hájková, penzistka
September 17, 2016 v 7.24
"...jestli se zvládne s tím co přijde se nějak popasovat" (v budoucnu) se nedovíme, protože už tu nebudeme.
Takže, pokud jde o budoucnost, je podle mě lepší být optimista:
"Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti“.
Jiří Dolejš, poslanec
September 17, 2016 v 15.12
nejde o vzdálenou maličkost
samozřejmě vám lze jenom popřát aby vám to vydrželo - ovšem zájem o budoucnost je m.j. to čím se od opic lišíme.
A kus té budoucnosti sami zažíváme (podle délky které nám z našeho života schází k prožití)
Nu a tady je na stole studie "Průmysl 4.0" a myslím že se to naprosto prakticky dotýká čím dál víc lidí. A míra vytěsnění lidí z bezprostřední výroby bude asi nesrovnatelná s ničím co jsme dosud zažili. Takže ty "starosti" oprávněné řekl bych jsou