O digitalizaci výroby, tedy její automatizaci využitím počítačových čipů, senzorů a internetu, se začíná mluvit jako o 4. průmyslové revoluci (či „průmyslu 4.0“). Nejzásadněji se diskutuje ve vztahu k osudu pracujících.

Stranou politické debaty u nás oproti tomu doposud zůstává vývoj neméně významný: digitalizace služeb, pro kterou se v zahraničí vžívá pojem „uberizace“. Je odvozený od názvu aplikace pro chytré telefony Uber. Ta zprostředkovává kontakt mezi člověkem, který se potřebuje někam dopravit, a osobou disponující místem ve svém soukromém autě pohybující se poblíž. Poplatek, který cestující zaplatí, si mezi sebou rozdělí firma Uber a řidič či řidička.

Není to poprvé, kdy je od jména jedné firmy s revolučním modelem podnikání odvozen název celé epochy. Po automobilce Ford byla pojmenována éra fordismu — doba masové výroby u běžících pásů, monotónní, ale celý život jisté práce, zlatá éra odborů, ve které byly podniky místem, kde pracující tvořili kolektiv se společnými zájmy, doba konstantního zvyšování mezd, která vedla ke zvyšování poptávky po výrobcích a tvorbě dalších pracovních míst.

Čím je tedy tak výjimečný model podnikání Uberu? Možná stojíme na počátku specifické éry ekonomického vývoje, která bude podobně převratná pro životy jednotlivců i celé společnosti?

Není sdílení jako sídlení

Prvním vodítkem je ekonomický význam Uberu. Jeho odhadovaná hodnota (minimálně 50 miliard dolarů) je s Fordem srovnatelná. Ford má nicméně kolem 200 tisíc zaměstnanců po světě jezdí miliony jeho aut, Uber má naproti tomu zaměstnanců jen tolik, kolik je potřeba pro provoz a aktualizace jeho aplikace. Hmatatelného nevyrábí nic.

A právě to je jedním z  průvodních jevů digitalizace: mezi nejcennější koncerny světa dnes patří digitální giganti jako Google, Amazon nebo Facebook. Zdrojem jejich hodnoty je monopolní pozice v digitálním prostoru. Tento fenomén bývá nazýván „kapitalismus platforem“.

Uber je jednou z nejvýznamnějších digitálních platforem, přes které člověk může za odvedení zprostředkovatelského poplatku nabídnout svou pracovní sílu. Uber se však důsledně brání být vnímán jako zaměstnavatel, což vede k někdy až absurdním manévrům, nehovoří kupříkladu již o svých „řidičích“, ale o svých „zákaznících“.

K úspěchu tohoto modelu podnikání přispívá, že své služby prezentuje jako sdílení právě v době hledání cest k ekologické udržitelnosti.