Agenturní zaměstnávání je součástí fenoménu prekarizace, kdy stále větší počet lidí je závislý na neplnohodnotných, nejistých formách práce. Pracovníci, kteří jsou najímáni přes agentury, tvoří pouze jejich malou část. Zároveň vedle pracovníků, kteří jsou oficiálně vedeni jako agenturní, existují ti, kteří jsou zaměstnáváni prostřednictvím tzv. černých agentur, například ve stavebnictví tak oficiálně nepracují žádní agenturní zaměstnanci.

Základní otázka ohledně agenturního zaměstnávání zní, zda bojovat proti agenturám, které se chovají nefér a nedodržují stanovené podmínky, a nebo se snažit omezit agenturní zaměstnávání jako takové. V České republice v současné době působí skoro šestnáct set pracovních agentur. Mnohé z nich svým pracovníkům zajišťují velmi špatné platové a pracovní podmínky.

Ministerstvo práce a sociálních věcí proto připravuje novelu právních předpisů, které agenturní zaměstnávání upravují. Na konferenci pořádané Českomoravskou konfederací odborových svazů a zastoupením Friedrich-Ebert-Stiftung v České republice s názvem Jak dál s agenturním zaměstnáváním navrhované změny představil ředitel odboru trhu práce na zmíněném ministerstvu Jiří Vaňásek.

Tyto úpravy předpokládají, že agenturní zaměstnávání je pouhým doplňkem a že má pracovníkům usnadnit cestu k získání trvalého pracovního poměru. Ministerstvo chce zavést kvóty, které stanoví maximální možný podíl dočasně přidělovaných agenturních zaměstnanců ke „kmenovým“, a to ve výši patnáct procent.