MF DNES ve svém článku o vládní aktivní politice zaměstnanosti uvedla, že cílem nového akčního plánu je mimo jiné umožnit návrat na pracovní trh mladým, lidem v předdůchodovém věku a dlouhodobě nezaměstnaným. Miliardové navýšení aktivní politiky zaměstnanosti má být financováno z evropských fondů. 

Strategie současně zahrnuje přísnější dohled nad zneužíváním sociálních dávek dlouhodobě nezaměstnanými. Právě u nich se totiž předpokládá, že práce načerno může jejich dlouhodobou nezaměstnanost umožňovat. Tento předpoklad je správný jen částečně. 

Přestože valná většina dlouhodobě nezaměstnaných osob zkušenost s nepřiznaným přivýdělkem má, jen zřídkakdy je příčinou takového chování jejich neochota anebo neschopnost nějakou práci nalézt. Důvodem je prostý fakt, že stabilní dlouhodobé zaměstnání, po kterém většina z nich touží, by znamenalo exekuci a tudíž i existenční ohrožení.

Lidé, kteří pobírají dávky v hmotné nouzi a současně pracují načerno, často totiž nemají na výběr. Dobře vědí, že s jejich první vysněnu výplatní páskou by přišli o jedinou finanční jistotu, kterou doposud měli — dávku v hmotné nouzi a příspěvek na bydlení. Současně by exekuce na plat mohla znamenat, že jim nezbyde ani na ubytovnu. Nebezpečí, že již s první výplatou skončí na ulici, je natolik reálné, že jej žádný rozumný člověk dobrovolně podstupovat nebude.

Není zcela jisté, jak velký podíl dlouhodobě nezaměstnaných osob sužují vysoké exekuce, ale například pracovníci a pracovnice ve službách zaměřených na pomoc lidem bez domova by mohli o beznadějnostech dluhových pastí svých klientů a klientek vyprávět své.

Pokud totiž tito lidé zůstanou na dávkách, bezdomovectví jim tolik nehrozí. Mohou využít azylového bydlení, a navíc mohou požádat o zastavení exekuce pro nemajetnost. Návrat na pracovní trh by znamenal zpřetrhání těchto záchranných sítí a rovnal by se tudíž počinu, který by podstoupil jenom blázen.

Představa líného a ostříleného proplouvače sociálním systémem, který se naučil manévrovat tak, aby si mohl užívat - načerno vydělávat a současně pobírat sociální dávky je scestná. Například lidé bez domova často pracují tvrdě, nárazově, na černo, bez jakékoli jistoty. Valná většina z nich zažila nevyplacenou mzdu, pohrdání, neslušné zacházení a hodinovou sazbu pětačtyřiceti korun.

Z výpovědí žen bez domova navíc víme, že na těchto pracovištích docházelo k sexuálnímu obtěžování, a že otrocké pracovní podmínky zahrnovaly i práci zdarma, za jídlo a střechu nad hlavou, kterou mohl být i stan.

Když lidé bez domova zrovna nepracují, práci hledají, a celý ten kolotoč o přežití často nabírá zběsilou rychlost, při které jim nezbývá mnoho času na odpočinek a seberealizaci, což jsou kvality, které stabilní práce poskytovat má. Při všem tom běhání za živobytím se jim do kapes nabalují další a další pokuty dopravních podniků. Malé papírové připomínky neřešitelnosti jejich situace.

Rozhovory se ženami bez domova, které provedla organizace Jako doma, potvrzují, že mnohé z nich jsou kvůli zdrcujícím exekucím smířeny s doživotní prací načerno. Jinou strategii řešení své situace se jim nalézt nepodařilo, a tudíž akceptovaly život v nedůstojných podmínkách, v chudobě, za hranicí legality, závislé na dávkách a bez jediné šance postavit se na vlastní nohy.

Je jasné, že pokud navrhovaná vládní strategie boje proti nezaměstnanosti nevezme v potaz fakt, že návrat do práce pro mnohé dlouhodobě nezaměstnané znamená existenční ohrožení, a neodhalí toto systémové pochybení, budeme si za pár let znovu lámat hlavu nad tím, kde se stala chyba. Je pravděpodobné, že plánovaná armáda tisíce nových sociálních pracovníků, kteří mají zabránit zneužívání sociálních dávek, nastaví k proskočení další ohnivý kruh těm, kteří již dnes tančí dost zběsilý tanec.