Ve středu 28. srpna schválila vláda ČR (v demisi) „Koncepci prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020“. Schvalování proběhlo neobvykle rychle, protože do vlády šel tento text v květnu tohoto roku. Bylo to proto, že jde o téma nekofliktní? Nebo téma, které nikoho fakticky nezajímá? Nebo jde zase o jednu z desítek „koncepcí“, které různé vlády a resorty v posledních letech připravovaly a po kterých dnes už ani pes neštěkne? Doufám, že právě tyto důvody nepřevážily.

Příčiny vzniku „Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR“ byly jasné. První je fakt, že dosud v této zemi umírají lidé na ulicích bez pomoci, a to se ve slušné společnosti nesmí! Druhý důvod je spojen s nárůstem lidí bez domova v této zemi: sociální problém roste! Třetí důvod, že dosud nikdy nebyl takový materiál pro celou republiku připraven.

Další důvody vyplynuly během zpracování. Mimo jiné se ukázalo, že v dosavadní legislativě nejsou zajištěny některé části procesu prevence, sociální práce s bezdomovci a především možnosti jejich návratu do běžného života.

Zásadní důvod byl však ten, že bylo nutné pokusit se o změnu přístupu k lidem bez domova: to, že jde o lidské bytosti, které z nejrůznějších důvodů propadly sociálním sítem až na dno, které obvykle nejsou schopny tuto situaci samy změnit, a že bez pomoci se budou jejich počty a problémy umocňovat, je to nejpodstatnější.

Nebo jinak řečeno: jde o součást solidarity, bez níž se žádný člověk neobejde. I když jsou současní „tržní komsomolci“ přesvědčeni, že nikoho nepotřebují…. A mimochodem také o to, že preventivní opatření a soustavná dlouhodobá práce s bezdomovci jsou podstatně levnější než následné „hašení“ problémů, které jsou s nimi spojeny.

Sama Koncepce vznikala vlastně přes dva roky. Ustavení meziresortní komise pro její zpracování bylo už na podzim 2011. Komise předpokládala spoluúčast zástupců všech resortů, kterých se tato problematika týká: jde o komplexní problematiku prorůstající nejméně třinácti resorty, kde resortní přístup nevede k cíli. Je nutné říct, že zástupci resortu školství a spravedlnosti se práce prakticky neúčastnili.

Největší podíl byl na garantovi, kterým bylo ministerstvo práce a sociálních věcí. Možná nejpodstatnější bylo, že v komisi byli zástupci neziskových organizací, kteří přímo s bezdomovci pracují. A právě z nich (ze zástupců o.s. Naděje, Armády spásy, Charity a akademické obce) jsme vytvořili tým, který během pěti měsíců připravil téměř šestisetstránkovou podkladovou studii (viz www. mpsv: „Zpracování základní podoby Koncepce práce s bezdomovci v ČR včetně možností intervencí z ESF do roku 2020.“). Ta byla podstatným východiskem pro utváření konečného materiálu.

Nové na schválené Koncepci je několik skutečností. Především se pokouší chápat bezdomovectví podle mezinárodně uznávaných norem. Znamená to, že za bezdomovce nechápeme jen ty, kteří jsou obvykle jasně rozpoznatelní, zvláště na ulicích větších měst. Tito tzv. zjevní bezdomovci tvoří sice nejvíce viditelnou, ale ne největší část z celkového počtu bezdomovců (v současnosti přibližně devatenáct tisíc).

Kromě nich jsou ještě „skrytí“ bezdomovci, tedy lidé bez vlastní střechy nad hlavou, kteří pobývají v ubytovnách, azylových domech, domech na půl cesty, noclehárnách. To jsou bezdomovci, které z části sečetl při posledním sčítání Český statistický úřad (ovšem bez obyvatel ubytoven). Tady jde o více než 8 000 osob, ale opakuji: bez osob bydlících na ubytovnách.

Největší část tvoří potenciální bezdomovci, tedy lidé, kterým akutně hrozí ztráta bydlení. Tady pracujeme s odhadem kolem 100 000 osob, ale jde o odhad velmi střídmý. Vychází z kusých informací o rozsahu dluhů, o dluzích za bydlení alespoň v některých regionech či městech, o podobě spotřebního koše nezaměstnaných a možnostech pokrytí mandatorních výdajů domácností (zvláště u nezaměstnaných, u neúplných rodin s dětmi, ale i u důchodců, především osamělých a ve velkých městech) a z dalších poznatků.

Platí, že když se nic nezmění proti současné situaci, lze očekávat, že u prvních dvou kategorií bude v roce 2020 kolem 60 000 bezdomovců, tedy nejméně dvojnásobek proti současnému stavu.

Další podoba diferenciace bezdomovců vychází z fáze, v níž se v procesu bezdomovectví lokalizují. Přijatá Koncepce prvně pracuje s celým procesem bezdomovectví, včetně prevence a také včetně možností resocializace. To dosud nebylo. Váže se to na další podmínky, především na vytváření možností pro uskutečnění bydlení s podporou (čili, jak se obvykle ne zcela přesně říká, pro sociální bydlení).

Kapacitní, hmotné, personální, technické a finanční podmínky pro fázi možného návratu současných či budoucích bezdomovců zpět do obvyklého života jsou nutné a jsou tím účinnější, čím dříve budou užity pro osoby, které jsou v bezdomovectví krátce. Vyžaduje to nový druh spolupráce s bezdomovci, který lze označit jako „učení se obvyklému způsobu života“.

Na druhé straně je část bezdomovců, která není takové resocializace schopná. Pro ni počítá Koncepce s vytvářením podmínek pro důstojné dožití. Je zde nutná spolupráce se zdravotnickými zařízeními. To je také jeden z naprosto zřetelných a dosud nenaplněných požadavků uvedených v přijaté Koncepci. Týká se ovšem i spolupráce při terénní práci s bezdomovci. Resortizmus je tu jasnou překážkou.

Kromě toho je potřeba dosáhnout dostatečných kapacit sociální práce s bezdomovci. V poslední době proběhla médii informace, že Praha (ta byla první z regionů, kde byla zpracována samostatná Koncepce práce s bezdomovci) chce vyhánět bezdomovce z tramvají, autobusů a metra. Ale: jen tehdy, když budou zásadně rozšířeny kapacity nízkoprahových denních center pro bezdomovce v Praze a budou dostatečně vybavena péčí o zdraví lidí bez domova!

To platí obecně: kapacity zvláště azylových domů jsou nedostatečné, skoro vůbec nejsou k dispozici byty pro bydlení s podporou, ani tréninková pracoviště, ale ani spolupráce institucí „uvolňujících“ své klienty (například navrátilce z trestů, „absolventy“ dětských domovů, navrátilce z léčení a odvykacích kůr a podobně) do bezdomovectví s obecními, neziskovými a dalšími zařízeními pečujícími o bezdomovce.

Situace je zatím taková, že vlastně téměř neexistují možnosti pro to, aby se bezdomovec vrátil do obvyklého způsobu života. Toto se především přijatá Koncepce snaží napravit.

Členění bezdomovců ukázalo mimo jiné, že práce s nimi musí být diferencovaná a vyžaduje odlišné postupy. V přijaté Koncepci jsou specifikovány, časově a nákladově určeny. Zároveň byly výstupy tohoto druhu zahrnuty mezi témata, která jsou připravována pro financování sociální a další práce z prostředků ESF na následující roky, tedy do roku 2020.

Zásadní rovněž je, že v sadě opatření předpokládá naplnění přijaté Koncepce spolupráci všech zúčastněných. Problém kooperace a koordinace vlastního úsilí s úsilím ostatních aktérů — včetně motivace samotných bezdomovců, samozřejmě — je naprosto zásadní podmínkou pro úspěšnost užití Koncepce.

Je to možná vůbec nejtěžší úkol spojený s její realizací. Protože vyžaduje, aby se touto problematikou věcně, obsažně a vůbec ne jen formálně zabývaly všechny participující instituce (od vlády až k obcím, od vysokých škol a výzkumu až k neziskovým organizacím, od Svazu měst a obcí až po jednotlivé oblasti práce s bezdomovci na úrovni resortů, krajů, měst a obcí, atd.).

Znamená to pokračovat v činnosti seskupení, která vedla k vytvoření Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020, dosáhnout rozšíření povědomí o tom, že nejméně čtyři pětiny z bezdomovců upadly do této situace bez přímého vlastního zavinění a že tudíž se to může stát skoro každému. Proto je vítaná i práce dobrovolníků.

Zkušenosti s neziskovými organizacemi i pracovníky obcí a krajů jsou takové, že právě tyto organizace a lidé v nich jsou nejsilnější garancí, že přijatá koncepce nezůstane jen na papíře. Kvalitní byla také práce části týmu z MPSV — zvláště mladých pracovnic, které ještě nepodlehly „kouzlu“ úřednické moci, pro niž je příznačná negace možnosti téměř cokoliv realizovat a snaha minimalizovat úkoly pro sebe sama.

Předpokládáme, že budou vznikat postupně navazující další krajské koncepce, takže i tímto působením lze posilovat naději, že přijatá Koncepce nebude zbytečná. A ještě jedna podmínka je důležitá — až na byznys s chudobou v ubytovnách (a ten jsme nepostihli) se na práci s bezdomovci nedá zbohatnout. A práce s nimi má smysl sama o sobě.