Stalo se to během pracovního týdne, takže noční tramvaj zela prázdnotou. Vstoupili dva pánové, dobře oblečení. Jeden vypadal jako inženýr a druhý jako profesor historie. Seděli za mnou a začali konverzaci o parametrech, které se sledují u pitných vod. Jak se v různých laboratořích stanoví rozdílné hodnoty CHSK u stejných vzorků, a že je důležité sledovat přesnost a správnost měření.

Pak přešli v diskuzi k otázkám globálního oteplování. Od průmyslové revoluce se zvyšoval obsah CO2 v ovzduší na současných 0,03%. Proč se hodnota již už nezvyšuje a stagnuje? Ptal se jeden… Rozpouští se CO2 v oceánech? Chtěl vědět druhý. Dochází k větší akumulaci v rostlinách? Vetřel jsem se ve své mysli do jejich konverzace.

Od pánů jsem také zjistil, že první ovocný jogurt byl vynalezen v Radlické mlékárně na Smíchově v roce 1933, kde si uvědomili, že pár lžiček jahodového džemu na povrchu jogurtu zabrání vytváření plísně. Pak následovala informace o jedné verzi letadla C — 119, jež byla upravena tak, aby zachycovala návratové kapsle ze špionážních družic. Ale jak jsme se dostali od toho, jak vynálezce Johann Nepomuk Mälzel sestrojil orchestrion s dvěma sty padesáti devíti nástroji, pro nějž Beethoven složil symfonii, k tomu jak Papež Urban VII v roce 1590 vyhlásil první zákaz kouření v historii, nevím.

To, co mne zarazilo, bylo, že začali diskutovat o tom, ve které tramvaji vydrží déle a jeden z nich, spíše více pro sebe než k tomu druhému, očima dolů a hlubším hlasem poznamenal: „Už mě tohle nebaví, každou noc, takhle spát vsedě.“ A vystoupili.

Oba dva nosili čistý oděv, byli učesaní, nebyli cítit alkoholem a ještě jsem se stihl podívat na jejich nehty, které byly čistší než moje. Zkrátka vypadali jako dva normální padesátníci ze střední třídy. Nebyl jsem ani tak překvapen, nejen proto, že je to výsledek ekonomické krize, která vytvořila tisíce nových bezdomovců, ale kvůli své bývalé zkušenosti.