Ohrožení bezdomovci
Zdeněk VyšohlídJe zdravá naše společnost, když produkuje a trpí bezdomovectví? Nebo je v ní cosi patologického, co sice není vidět ani nepáchne, co ale přesto sílí a rozmáhá se a zamořuje naše životy růstem cynismu, zášti a zloby, ztrátou míry a soudnosti?
Zima za okny připomíná jen někde idylu „ladovské zimy“. Ale na mnoha místech uhodily holomrazy - a mráz bez sněhu, to je zima bez té pravé poezie. Taková je i „ladovská zima“ bez kontrastu tepla domova. - Je tu ještě jeden kontrast tepla domova, který si však v souvislosti s krutými mrazy raději nepřipouštíme: bezdomovci.
Nešťastníci, které někdo vidí jako lidské trosky, jiný jako oběti této doby. Mnozí je dokonce odsuzují, protože prý dělají, co chtějí, a žijí, jak chtějí.
Bezdomovci bezesporu nejsou atraktivním tématem. A když, tak jako anonymní oběti mrazů. K dnešní době přece patří pohodlné bydlení s čistou a teplou vodou, teplem i jídlem — leckdo si užívá i nadbytku.
Přes všechny nářky a stížnosti je to tak: žijeme v době dostatku, ale také — bezdomovců. Je nepříjemné setkání s nimi, a je nepříjemné, až drásavé na ně jen pomyslet! Kde jsou, když nejsou (nepřekážejí) na chodníku? Buď někde ukrytí, zalezlí ve svých doupatech — anebo se objeví na ulici v proudu lidí nebo v průjezdech, čekárnách, před vchody do vytopených objektů - ale tady jsou všude na obtíž, každému raději uhýbají z cesty, protože se sami cítí jako nepříjemné a nežádoucí překážky.
Monika Kristl"
- Jak to děláte v Domažlicích?
Málokdo v a z mainstreamu vnímá roli Oblomova, jako sympatický a společensky nutný protějšek dynamického aktivisty.
A proto také (2) jsem zažil na vlastní kůži, že kontemplativní postoj není zase tak svébytný, aby si vystačil, tj. aby do něj neproniklo, co je nepříjemné a co ruší poklidnou atmosféru rozjímání. Ruší nejen stravování z popelnic, ale také ztráta elementární slušnosti, která je předpokladem toho, že arogance moci a její zlo-činění bylo povýšeno na tolerovanou normu politického jednání; proto se poslední dobou nedokážu nezmiňovat o politice. To k poznámkám Stanislava Hoška a Milana Petraska.
"Erstens, vergeßt nicht, kommt das Fressen
Zweitens kommt der Liebesakt
Drittens das Boxen nicht vergessen
Viertens Saufen, laut Kontrakt.
Vor allem aber achtet scharf
Daß man hier alles dürfen darf."
(wenn man Geld hat.)
-- Všechno se smí - nebylo to také Dostojevského téma?
Mám k bezdomovcům i pro tu zkušenost, i pro celkové naledění směrem k "uraženým a poníženým" vztah. A oni ke mě taky. Pomocí nejsou jen peníze, ale mnohdy vůbec to, že se s nimi člověk baví jako s rovnými lidmi. Důležité je přijetí, pochopení, psychologická pomoc. Vždycky úplně ožijí, protože to pro ně vůbec není samožřejmost, aby je někdo bral jako lidi. Cítit se být člověkem - jak často tento elementární a potřebný pocit zažívají ? Mnoho lidí se totiž na ně dívá jako na odpad, jako na nějakou nechutnou "věc".
Jednou v metru na zemi seděl bezdomovec, který byl evidentně hodně nemocný, úplně se rozkládal, měl asi něco s nohama, tak nemohl vstát. Prosil lidi o to, aby mu podali ruku a on vstal. Lidi ho obcházeli, protože se ho štítili. Já mu tu ruku podal - připadalo mi to až pohádkově symbolické - podat pomocnou ruku - v takto doslovném slova smyslu. Na chvíli jsem skoro věřil, že se pak promění v kouzelného dědečka. Neproměnil:( Zato my bychom měli proměnit náš vztah k nim. Ten, kdo si neuvědomuje, že může být kdykoliv na jejich místě je pitomec, který nezná život a nechápe nelidskost systému v němž žijeme.