V prvé řadě nevidím zásadní rozdíl v růstu brutality u dětí a mládeže a u ostatní části společnosti. Děti a mládež jsou stejným zrcadlem doby, jako celá společnost, ba naopak teprve když roste brutalita společenství, zvedá se brutalita dětí a mládeže. Hledat proto jakési důvody brutality mládeže je zakrývání podstaty celého problému zbrutálnění chování celého společenství. To má naprosto jiné kořeny, než o jakých text hovoří.
Nestydím se zato, že s termínem „povolená oběť brutality“ jsem se zatím nesetkal. A přiznám, že mne doslova děsí on sám svou brutálností, stejně jako třeba pojem kolaterální ztráty v moderním vojančení. Oběť násilných trestných činů by absolutně neměla být nikdy klasifikována coby povolená. Pokud znám alespoň základy viktimologie, pak se v ní o ničem takovém vůbec nehovoří. Určitě jsou skupiny, které jsou v daném konkrétním prostředí častěji napadány, což si zasluhuje velice hluboké analýzy a ne zkratkové publicistické náhledy, opřené pouze o příliš povrchní jevovou stránku problému. Odmítám užívání slova „povolená“ v kontextu jakékoliv agresivity, snad osoby se zvýšeným rizikem napadení, ale povolená, to je hnus.