Včera ráno mne zarazil titulek na hlavní stránce serveru iDnes. Zněl takto: „Předstírají choroby a žijí v nemocnicích. Simulanti bez domova stojí miliony” a pojednával o bezdomovcích, kteří připravují naše zdravotnictví o miliony. Dal jsem si práci a spočítal si, kolik takovýchto hříšníků je v článku uvedeno. Byli celkem čtyři, a to v období několika posledních let. Nepřijde vám to málo na titulní stranu nejdůvěryhodnějšího českého serveru?

Říkal jsem si, že za toto výsadní postavení mohou zmiňované miliony. Titulek s koncovkou „stojí miliony” zní tak razantně. Dal jsem si tedy vyhledat do Googlu sousloví „stojí miliony”, abych se dozvěděl, co všechno dnes stojí miliony. Nestačil jsem se divit. Hned první titulek hlásal: „Přivézt tenisové legendy na exhibici stojí miliony”. O kus dál další, mírně ekologicky kritický kontroval: „Volební noviny stojí miliony, končí v koši”. Jiný mi sděloval, že „Nejdražší Barbie na světě je na prodej, stojí miliony” a následující zase ukazoval na muže v uniformě: „Co dělá městská policie v Plzni? Stojí miliony a jen obouvá auta”. Jak sami uznáte, miliony moc netáhnou. Nespraví to ani titulek: „Úklid po psech stojí miliony, pejskaři jsou nepoučitelní”.

Nuže, pokud není mediální líbivost skryta v milionech, musí být v bezdomovcích. I nelenil jsem a opět jsem se dal do hledání. Tentokrát ve zprávách samotného serveru iDnes. Klíčové slovo bezdomovci vrací něco přes sedmnáct set článků. Z prvních dvaceti jich je šest věnováno tomu, jak bezdomovci umřeli, většinou uhořeli. Mezi dalšími pak se čtenář dozví, jak byli zbiti či jak raději opilí mrznou než aby byli střízliví v ubytovně. Kraluje mezi nimi ovšem apokalyptický titulek: „Do Brna vtrhli noví bezdomovci, v Hodoníně se starají i o ty ze Slovenska”.

Smutné čtení ukazuje, jaký aspekt nás na bezdomovectví zajímá. Proč rádi čteme o zlých bezdomovcích, kteří smrdí, pijí a hlavně nakonec uhoří? Proč pár desítek bezdomovců stálo politickým stranám za silácké řeči o tom, jak s nimi zatočí? Proč nás smrt ani devíti uhořelých nevytrhne z letargie?

Možná je za tím ukrytý instinktivní strach z toho, že v čase krize není vůbec jisté, že bychom nemohli sami skončit jako bezdomovci. Obvykle se totiž bojíme právě toho, co by se nám mohlo přihodit a zároveň se rádi pohoršíme nad těmi, kterým se to už přihodilo. Nic není pro klid spořádaného měšťáka blahodárnější než mrznoucí či hořící bezdomovec. Většina českých deníků to dobře ví...