Občas se téma chudoby objeví v médiích, občas se o něm zmíní některý z politiků, občas se s ním potkáváme každý. Dochází nám ale, že jde o velké téma naší současné existence? Jeho velikost bohužel spočívá především v rozsahu, hloubce a dosahu chudoby v České republice.

Předchozí vlády uváděly, že patříme k evropským zemím se skoro nejnižším procentem lidí žijících v chudobě (podle mezinárodně přijatých kritérií, vztahujících se především k příjmovému mediánu). A byl to pro ně výrazný argument pro to, aby rozpočtové škrty mířily především na ty chudší.

Pohled prostřednictvím uvedeného kritéria sice odpovídá, ale potíž je v tom, že když ho posuneme jen nepatrně výš, nejde už o 9,5 % populace, ale skoro o 20 %. Protože je tu obří skupina lidí, kteří balancují na hranici chudoby. A když bychom se posunuli ještě o kousek výš, zase by přibylo kolem 10 % obyvatel této země.

Možná ještě významnější jsou trendy. Ukazuje se, že jde o dlouhodobé nárůsty chudoby, že tudíž je i dlouhodobá perspektiva lidí v chudobě, že se jejich situace nezlepší. I když jsou poměrně značné rozsahy sociálních dávek, tak to nestačí.