Podle Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) bude v České republice kvůli nepříznivé ekonomické situaci vzrůstat počet těch, kteří si nemohou dovolit standardní bydlení, jak si ho představujeme dnes — tedy vlastní nebo nájemní bydlení. A jaký na to má ministerstvo podle nedávných slov náměstka pro územní a bytovou politiku Miroslava Kalouse (ODS) recept? Dotační program na výstavbu ubytoven městy a obcemi, s rozvinutými kontrolními mechanismy a povinnými sociálními službami pro jejich obyvatele.

Kam až to může zajít?

Obviňovat z kritického stavu sociálního a dostupného bydlení pouze tuto vládu by bylo nefér. Na současné situaci se podílela celá řada minulých vlád a počátek můžeme hledat už na začátku devadesátých let v hurá privatizaci veřejně vlastněných bytů a dalších nemovitostí, která v podstatě pokračuje dosud.

Československo a později i Česká republika si do svého erbu dala heslo “soukromý majetek nade vše”. A to i v oblasti jednoho ze základních lidských práv — bydlení. Plody tohoto přístupu jsme už začali sklízet. Nejsou prostory pro zařízení, jako jsou mateřské školy, jesle nebo radnice. A především nejsou obecní či státní, a tudíž finančně a prostorově dostupné byty pro ohrožené skupiny obyvatel, ale i střední vrstvy, které nevlastní (či nechtějí) vlastnit soukromé byty. Mnohdy pak lidé žijící v nájemních bytech s deregulovaným nájemným platí i vyšší nájemné, než je cena toho tržního. Logicky si pak takový luxus řada z nich nemůže dovolit nebo nebude moci dovolit v budoucnu díky snižujícím se příjmům, rostoucím nákladům a nezaměstnanosti.

Vzhledem k současnému stavu v oblasti nájemního bydlení je velmi těžké mluvit o veřejném bydlení, tedy bydlení, které je ve vlastnictví obcí či státu — ale mělo by se s tím začít. Experiment s preferencí soukromě vlastněných bytů a deregulací nájemného se nezdařil. Za zhoršující se postavení řady skupin v oblasti bydlení tak nemůže pouze nepříznivá ekonomická situace, ale také nefunkční bytová politika mnoha vlád a chování obecních politiků a političek, kteří svorně vsadili na jednu kartu — omezování veřejných a sociálních bytů. Současné Ministerstvo pro místní rozvoj v tom bohužel hodlá pokračovat a celý problém tak ještě prohloubit. Podpora sociálního bydlení se podle jeho náměstka M. Kalouse bude soustředit na tři základní oblasti: dotační program na výstavbu ubytoven městy, doplatek na bydlení a rozvoj povinných sociálních služeb v těchto ubytovacích zařízeních.

Dotování soukromého podnikání z veřejných zdrojů

Stručně řečeno, zaděláváme obyvatelům ubytoven i celé společnosti na pěkný problém. Zároveň tímto systémem vynikajícím způsobem dotujeme z veřejných rozpočtů soukromé podnikání. A to nejen majitelům ubytoven, ale i soukromým vlastníkům z řad jednotlivců i podnikatelů. Jen v Ostravě získá Zdeněk Bakala a jeho RPG byty ze státního příspěvku na bydlení desítky milionů ročně. RPG zprivatizovala na čtyřicet tisíc bytů během privatizace důlní společnosti OKD v Ostravě, Karviné, Frýdku-Místku a dalších městech. Nemohou si lidé dovolit deregulované nájemné? Neodpovídá možnostem nájemníků? Nevadí, nemusí dojít k jeho snižování, ale stát výpadek v soukromých příjmech vlastníků doplatí z veřejných zdrojů.

Aby nedošlo k nedorozumění, tohle není volání po zrušení doplatku a příplatku na bydlení, ale volání po radikální změně politiky bydlení v České republice a přehodnocení deregulace nájemného, která se neosvědčila a zcela selhala. Podle statistických údajů jsou výdaje na bydlení u lidí, kteří jsou příjemci doplatku na bydlení, vyšší, než u těch, kteří tyto příspěvky nepobírají. Platí tak, že čím chudší, tím vyšší náklady na bydlení.