V komentáři Markuse Papeho „Ubytovny pro chudé: prostředek integrace nebo vyloučení?“ uveřejněném na stránkách Deníku Referendum se můžeme dočíst o údajném schizofrenním postoji Agentury pro sociální začleňování, která nyní kritizuje fungování sociálních ubytoven a přitom dlouhodobě podporuje systém prostupného bydlení, jehož jsou prý tyto ubytovny součástí.

Není ubytovna jako ubytovna

To však není vůbec pravdou. Pan Pape se ve svém komentáři dopouští velkých nepřesností, které zřejmě pramení z toho, že není s konceptem prostupného bydlení ani jeho různými lokálními aplikacemi dostatečně seznámen. Pojďme uvést některé základní omyly na pravou míru:

1.) Systém prostupného bydlení nezahrnuje dryáčnické ubytovny — systém, jak jej propaguje Agentura, je zpravidla tvořen třemi stupni: krizovým, tréninkovým a samostatným nájemním bydlením. Krizové bydlení má sloužit jako okamžitá pomoc pro osoby či rodiny, jež ztratily bydlení. Úlohu krizového bydlení v ideálním případě plní azylové domy coby registrovaná sociální služba. Pouze tam, kde chybí kvalifikovaní poskytovatelé této služby a nejsou prostředky pro její zřízení, mohou být součástí prostupného bydlení ubytovny, ovšem ne ledajaké. Obvykle jde o zařízení ve správě měst nebo neziskových organizací, která splňují minimální standardy a také provázání ubytování s poskytováním sociální služby a také přiměřenou výší nákladů za ubytování. Součástí systému nikde nejsou ubytovny, na kterých jejich nejčastěji soukromí majitelé požadují za pronájem malých nevyhovujících místností nadměrně vysoké částky a ty si nechávají proplácet ze sociálních dávek nájemců.

2.) V krizovém bydlení, jež je součástí systému, nemají lidé zůstávat dlouhodobě a už vůbec ne natrvalo — cílem tohoto systému je právě ona prostupnost a postup obyvatel systémem ideálně směrem vzhůru (ke standardnímu samostatnému nájemnímu bydlení). Neděje se tedy to, že by lidé zůstávali na ubytovnách, jež jsou součástí prostupného bydlení, dlouhodobě. Krizové bydlení má zachytávat ty, kteří přišli o bydlení a hrozí jim život na ulici. Cílem práce s těmito lidmi, která je na systém vždy úzce navázaná, je stabilizace jejich situace (většinou jde o cca půl roku až rok) a následný postup do druhého stupně bydlení, tedy mimo krizové bydlení do tzv. tréninkových bytů, jež mají snížené nájmy oproti tržním a jejichž obyvatelé úzce spolupracují se sociálními pracovníky. Odtud se po určitém čase, a pokud splňují dané podmínky (hledají práci, snaží se zbavit dluhů, spolupracují se sociálními pracovníky), mohou stěhovat do běžných bytů s dlouhodobou nájemní smlouvou.

3.) Systém prostupného bydlení představuje alternativu vůči dryáčnicím ubytovnám — cílem prostupného bydlení je pomoci lidem dostat se v co nejkratší době z ubytoven a jiných nestandardních forem bydlení do kvalitnějšího, pokud možno prostorově nevyloučeného, nájemního bydlení. Systém tak je při dosavadní neexistenci zákona o sociálním bydlení alternativou pro ty, kteří jinak mají velmi malé šance získat běžné nájemní bydlení. Jak jsme již uvedli, systém je založen na provázání bydlení s intenzivní sociální prací, kdy sociální pracovníci dlouhodobě pracují na řešení problémů, kvůli kterým se lidé do ubytoven dostávají. Systém rovněž představuje určitou konkurencí pro majitele dryáčnických ubytoven, může jim odčerpávat jejich klientelu a vést ke snižování jejich výdělků.

Agentura pro sociální začleňování zároveň obcím dlouhodobě radí, jakým způsobem mohou postupovat, pokud chtějí regulovat fungování ubytoven na území obce. Na základě zkušeností z terénu také odmítáme, aby byla podpora ubytoven součástí komplexního řešení sociálního bydlení, jež aktuálně připravují ministerstvo práce společně s ministerstvem pro místní rozvoj.

Článek pana Papeho také obsahuje další nepřesná tvrzení, za všechny uveďme například zveličené tvrzení o počtu lidí žijících v ubytovnách. Číslo sto padesát tisíc není reálné, pokud vezmeme v potaz, že doplatek na bydlení pobíralo v prosinci 2012 dle údajů ministerstva práce patnáct tisíc domácností žijících v ubytovnách. Nelze očekávat, že o mnoho víc si jich může dovolit žít na předražovaných ubytovnách bez využití tohoto doplatku.

S konkrétními příklady toho, jak funguje systém prostupného bydlení, se lze seznámit v Příručce pro obce, kterou Agentura připravila pro starosty obcí na konci minulého roku, anebo na webových stránkách Agentury. Rádi bychom o to samé požádali před případným psaním dalších textů o prostupném bydlení i pana Papeho. Nebude tak docházet k příslovečnému míchání jablek s hruškami.