Ubytovny pro chudé - prostředek integrace, nebo vyloučení?
Markus PapeV nedůstojných ubytovnách a ghettech už u nás žijí asi tři procenta obyvatel. Z tohoto prostředí se v podstatě nemají šanci dostat; na části z nich vydělávají podnikatelé s chudobou a evropské peníze jsou tunelovány.
Vláda připravuje do konce roku komplexní řešení sociálního bydlení, říká ministerstvo pro místní rozvoj. Zatím ale zamlčuje, pro koho. Jedna z cílových skupin jsou údajně lidé, kteří kvůli ztrátě zaměstnání už nemají na splácení svých hypoték byt. Součástí koncepce jsou tak zvané sociální ubytovny jako řešení bydlení pro lidi nepohodlné. Náměstek ministerstva pro danou oblast Miroslav Kalous sice tvrdí, že nejde o způsob trvalého bydlení, na druhé straně říká, že takovéto rodiny mohou být rády, když jim stát vůbec poskytuje střechu nad hlavou — a to jakoukoliv.
Už léta se v této republice mluví o fenoménu sociálního vyloučení. Nejdřív ho objevila zpráva sociologa Ivana Gabala z roku 2006 zadaná Ministerstvem práce a sociálních věcí. Podle ní tehdy žilo ve zhruba tři sta tak zvaných sociálních ghettech (klasická ghetta byla náboženského charakteru) přibližně osmdesát tisíc občanů, většinou příslušníků jedné etnické menšiny. Lokality sociálního vyloučení definovala vysokým výskytem nezaměstnanosti a různých závislostí, kriminalitou, tedy celkové bezvýchodnosti. I kvůli tomu si vláda před lety založila agenturu pro sociální začleňování. Ta měla zajistit nápravu.