O jednom „loserovském“ páru
Dagmar DaňkováJiří Peňás rozhodně neudělal ve způsobu, jakým psal o dokumentu Davida Vondráčka Rozhořčené 2012 a především o jedné z jeho protagonistek Aleně Jiřičné, čest kulturní tradici Lidových novin.
Dokumentární snímek Davida Vondráčka Rozhořčené 2012 vyvolal rozsáhlou polemiku. Nezaujal mne tolik aspekt genderový, neboť se pohybuji v natolik pestrém sociálním prostředí, že se zhruba stejně často setkávám s ženami, které vychovávají více dětí, jako s těmi, které mateřství z různých důvodů odkládají, či zcela odmítají. Saša Uhlová, Tereza Stöckelová i Ilona Švihlíková jsou vysokoškolsky vzdělané, průbojné a sebevědomé, poskytují rozhovory, přednášejí a publikují, takže pokud se jich ve filmu nebo následných komentářích v tisku a na sociálních sítích něco dotklo, mají dostatek možností se samy účinně bránit.
Mne osobně ale nejvíce zaujala ta čtvrtá mladá žena. Alena Jiřičná, sympatizantka Occupy Praha. Dívka, která na Jesenicku zažije dramatický nárůst nezaměstnanosti po krachu místní papírny, a s přítelem Miroslavem Tichým se vydá za prací do metropole, kde si společně budují bydlení, zaměstnání i nová přátelství. Z Occupy se Alena časem stahuje, přátele tam chodí jen navštěvovat, protože o novou práci nechce v žádném případě přijít. Nabídli jí sedmdesát korun na hodinu, výhledově (považte!) možná až devadesát, což její přítel s obdivem komentuje, že to je víc, než bere on. Popisují, že jeho příjem pokryje náklady spojené s bydlením, její pak obživu. Rádi by bydleli ve svém, měli dítě... jejich sny jsou dojemně obyčejné a krásné.
×
Domov → Komentář
27. února 2013 v 10.08
Související
Diskuse
S velkou bolestí v srdci dodávám, že Stéphane Hessel právě dnes zemřel. A to jsme se ještě ani nestačili skutečně rozhořčit.
Takhle na dálku asi můžeme krom vzpomínky a připomínky leda číst: http://imcmedia.cz/?p=1963. Není to kompletní a možná ani dokonalý překlad, ale to hlavní tam je. A rok starý rozhovor je zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/exkluzivne-na-ct24/osobnosti-na-ct24/169214-uz-nezijeme-v-demokracii-rika-stephan-hessel/
MŠ
Jiří Peňás by asi už nepsal do Lidových Novin, kdyby nepsal tím způsobem, jak píše. To, že Lidové Noviny už jsou pouze hlásnou troubou současné pravice s občasným zajímavým či kritickým článkem od Bělohradského či Barši, což ale nevyváží jejich pravidelný odběr a už vůbec ne četba zpravodajství a komentářů, jsem přišel už před lety a před 5 či 6 lety jsem se odhodlal k tomu radikálnímu kroku, že jsem je odhlásil - a není to úplně snadné - včetně toho, že jsem z nich nedostal jeden zaplacený měsíc, i když jsem byl jejich pravidelným čtenářem od nultého čísla v roce 1987.
ŠŠ
- připojuji se ke vzpomínce, děkuji za odkaz na rozhovor v ČT a přeji nám v české kotlině, abychom se uměli rozhořčit.
JP
Moc pěkný článek, díky!
FO
Přiznám se, že teprve tento článek mě přivedl k náhledu, jak byl Peňásův komentář nepovedený. Jinak nesouhlasím s tím, co napsala paní Hubíková, na mě působily autenticky všechny čtyři ženy, i když je každá úplně jiná. V tom zase musím pochválit režiséra.
MN
neboť onen dokumentární film ve mě vyvolal dojem, že protagonistky jsou jakási "lůza", nějak na okraji "naší společnosti" a udělaly by lépe, kdyby se více staraly o rodiny a děti, a nepletly se do politiky. Protože tu máme dělat "my" a za to dostáváme 6 miliard ročně od koncesionářů...
LŠ
Přemýšlím, jestli je to ten správný termín, pro to, co nám nyní předvádějí veřejnoprávní média.
Vycházím z toho, že poblouzněnost z pravicové politiky u přemýšlivého člověka musela nutně za uplynulá léta vyprchat. Systém po krátkém vzdemnutí v devadesátých letech, způsobeném rozdáváním a rozkrádáním plné státní kasy, je téměř neustále v krizi. Výhled na zlepšení žádný, naopak. Ovšem zároveň je také v nedohlednu nutné radikálnější řešení, protože levicová opozice je bezzubá.
Takže řešení pro redaktora veřejno-právního média je asi stejné, jako řešení u redaktorů v době normalizace. Plnit zadání věrchušky /nyní neoliberální/, přitom si myslet své, ale hlavně držet hubu, protože nikdy neví, jestli někde poblíž není nějaký "Mádl", nebo jemu podobný zarputilý budovatel kapitalismu. Děti chtějí mít vystudované, hypotéky splacené, auta nová, tak proč by si měli komplikovat život?
V té souvislosti mě napadá, že ona, mnonásobně kritizovaná Normalizace, je fakticky pevně zabudovaná ve všech kapitalistických režimech. Držet hubu a šlapat v řadě se tu vyplácí, stejně jako u nás po 68. roce.
Vycházím z toho, že poblouzněnost z pravicové politiky u přemýšlivého člověka musela nutně za uplynulá léta vyprchat. Systém po krátkém vzdemnutí v devadesátých letech, způsobeném rozdáváním a rozkrádáním plné státní kasy, je téměř neustále v krizi. Výhled na zlepšení žádný, naopak. Ovšem zároveň je také v nedohlednu nutné radikálnější řešení, protože levicová opozice je bezzubá.
Takže řešení pro redaktora veřejno-právního média je asi stejné, jako řešení u redaktorů v době normalizace. Plnit zadání věrchušky /nyní neoliberální/, přitom si myslet své, ale hlavně držet hubu, protože nikdy neví, jestli někde poblíž není nějaký "Mádl", nebo jemu podobný zarputilý budovatel kapitalismu. Děti chtějí mít vystudované, hypotéky splacené, auta nová, tak proč by si měli komplikovat život?
V té souvislosti mě napadá, že ona, mnonásobně kritizovaná Normalizace, je fakticky pevně zabudovaná ve všech kapitalistických režimech. Držet hubu a šlapat v řadě se tu vyplácí, stejně jako u nás po 68. roce.
JH
February 28, 2013 v 14.56
Držet hubu a šlapat v řadě
se vyplácelo snad vždycky. Když budete místo toho pindat a chodit křížem, zaručeně spoustu lidí namíchnete.
ŠŠ
je jistě fakticky pevně zabudovaná ve všech kapitalistických režimech a všude se jistě vyplácí nepindat a nechodit křížem.
Jaktože se ale v některém tom režimu objeví takový Stéphane Hessel, který ve svých třiadevadesáti letech s podporou party podobně křížem chodících intelektuálů dokáže publikovat svou výzvu Indignez-vous ! a vyburcovat v mezinárodním měřítku k ochraně práv a svobod člověka?
Jinde se naproti tomu jiskřičky nesouhlasu s oklešťováním těchto práv rychle začurávají do popela, aby od nich náhodou nic nechytlo. Asi není v české kotlině náležité klima, aby v ní někdo podobný Stéphanu Hesselovi vyzrál. A kdyby se i vynořil, o koho by se tak asi mohl opřít?
Jaktože se ale v některém tom režimu objeví takový Stéphane Hessel, který ve svých třiadevadesáti letech s podporou party podobně křížem chodících intelektuálů dokáže publikovat svou výzvu Indignez-vous ! a vyburcovat v mezinárodním měřítku k ochraně práv a svobod člověka?
Jinde se naproti tomu jiskřičky nesouhlasu s oklešťováním těchto práv rychle začurávají do popela, aby od nich náhodou nic nechytlo. Asi není v české kotlině náležité klima, aby v ní někdo podobný Stéphanu Hesselovi vyzrál. A kdyby se i vynořil, o koho by se tak asi mohl opřít?
February 28, 2013 v 16.13
To, jestli se někomu něco vyplácí, záleží konec konců na tom, jaké "platidlo" dotyčný uznává, respektive co uznává jako nejvyšší hodnotu.
LŠ
A navíc to, jestli se něco někomu vyplácí nezáleží ani tak na tom, jak to cítí on, ale na tom, co mu to skutečně teď a hlavně do budoucna přinese.
February 28, 2013 v 22.09
Ještě mě napadá poznámka k tomu, jak autorka píše, že "sociální bydlení není k mání". Kdyby totiž starší a střední generace neměla své byty a domky ještě z lepších časů, potřebovalo by sociální bydlení možná půl naší republiky. Ze svých platů by se většina lidí na pořádné bydlení vůbec nezmohla (je tohle normální?). Takto byl problém jen odložen a začíná to odnášet teprve mladší generace.
Pražáci si kdysi stěžovali na paneláky a teď z jejich vlastnictví žijou, když je těm mladým příchozím pronajímají, často za poněkud nekřesťanské peníze, přičemž sami bydlí jinde.
Pražáci si kdysi stěžovali na paneláky a teď z jejich vlastnictví žijou, když je těm mladým příchozím pronajímají, často za poněkud nekřesťanské peníze, přičemž sami bydlí jinde.
February 28, 2013 v 22.17
Pardon, samozřejmě jen někteří Pražáci, abych se někoho nedotkla.
Indignez-vous! ještě nebylo pořádně přeloženo do češtiny? Uvažoval jsem o tom, že se o překlad pokusím, ale vykašlal jsem se na to, že někdo jiný to určitě udělá jak rychleji, tak lépe. A on nikdo?
To bych se měl pokusit přece jen přeložit víc, než co jsem potřeboval pro dvojcitát, který jsem si dal tenkrát na nástěnku ksichtknihy:
Radím vám všem, každému z vás, najděte si svůj důvod k hněvu. To je poklad. Když vás něco štve tak, jako mě štval nacismus, stanete se militantními, dodá vám to sílu, začnete se angažovat.
Stéphane Hessel: Naštvěte se! (2010)
Stále měl svůj hněv. Bylo to jako dostat po hlavě někde v temné uličce, a pak se probrat a najít peněženku stále v kapse, nedotčenou.
William Gibson: Neuromant (1984)
To bych se měl pokusit přece jen přeložit víc, než co jsem potřeboval pro dvojcitát, který jsem si dal tenkrát na nástěnku ksichtknihy:
Radím vám všem, každému z vás, najděte si svůj důvod k hněvu. To je poklad. Když vás něco štve tak, jako mě štval nacismus, stanete se militantními, dodá vám to sílu, začnete se angažovat.
Stéphane Hessel: Naštvěte se! (2010)
Stále měl svůj hněv. Bylo to jako dostat po hlavě někde v temné uličce, a pak se probrat a najít peněženku stále v kapse, nedotčenou.
William Gibson: Neuromant (1984)
JH
by možná ani moc být nemuselo, stačili by sociální pronajímatelé :-)
V té souvislosti rád vzpomínám na příhodu těsně po naší imigraci do Švýcarska na podzim 2010, kdy jsme spolu s naší průvodkyní jezdili po Zurichu a okolí a hledali si byt.
Zrovna jsme absolvovali prohlídku někde poblíž Gutstrasse a když jsme nasedali do auta, průvodkyně poznamenala, že tam určitě bude nejmíň tak sto zájemců, protože jde o dobrou cenu v příhodné lokalitě (ostatně s námi se tam vystřídali dva).
Pod vlivem právě skončivší Topolánkovsko-Fischerovské miniéry jsem se lakonicky zeptal, proč majitel jednoduše nezvýší nájem, aby se to trochu protřídilo. Frau Elizabeth na mě chvíli hleděla jako tele na nová vrata a pak mi laskavě vysvětlila, že to "přece nejde", aby majitel jen tak mírnyxdírnyx zvýšil nájem, když na bytě neudělal žádnou rekonstrukci nebo tak. Kdo přesně mu to zakáže, to jsem z ní nevyrazil, ale prostě trvala na tom, že takový byt v makové lokalitě stojí tolik a tolik a je to dané.
Dodnes nevím, jak to přesně je. Ale je fakt, že po dvou letech pořád platíme na frank stejný nájem, jako když jsme se nastěhovali.
Hlavně jsem si ale tehdy pomyslel - to se furt říká, dělejme to takhle, tak do dělají na Západě, ale to si asi každý vybere zrovna ten Západ, který se mu hodí do krámu.
V té souvislosti rád vzpomínám na příhodu těsně po naší imigraci do Švýcarska na podzim 2010, kdy jsme spolu s naší průvodkyní jezdili po Zurichu a okolí a hledali si byt.
Zrovna jsme absolvovali prohlídku někde poblíž Gutstrasse a když jsme nasedali do auta, průvodkyně poznamenala, že tam určitě bude nejmíň tak sto zájemců, protože jde o dobrou cenu v příhodné lokalitě (ostatně s námi se tam vystřídali dva).
Pod vlivem právě skončivší Topolánkovsko-Fischerovské miniéry jsem se lakonicky zeptal, proč majitel jednoduše nezvýší nájem, aby se to trochu protřídilo. Frau Elizabeth na mě chvíli hleděla jako tele na nová vrata a pak mi laskavě vysvětlila, že to "přece nejde", aby majitel jen tak mírnyxdírnyx zvýšil nájem, když na bytě neudělal žádnou rekonstrukci nebo tak. Kdo přesně mu to zakáže, to jsem z ní nevyrazil, ale prostě trvala na tom, že takový byt v makové lokalitě stojí tolik a tolik a je to dané.
Dodnes nevím, jak to přesně je. Ale je fakt, že po dvou letech pořád platíme na frank stejný nájem, jako když jsme se nastěhovali.
Hlavně jsem si ale tehdy pomyslel - to se furt říká, dělejme to takhle, tak do dělají na Západě, ale to si asi každý vybere zrovna ten Západ, který se mu hodí do krámu.
Hněv se dá i střádat. Jeden filosof a sociolog (ale myslím, že ne levicový) před časem mluvil dokonce o bankách hněvu: http://literarky.cz/component/content/article/1205-ideologicke-banky-hnvu .
Pak o tom jeho pojetí psal něco i Žižek, jenže to už nemůžu najít. Možná to bylo v nějaké knížce.
Pak o tom jeho pojetí psal něco i Žižek, jenže to už nemůžu najít. Možná to bylo v nějaké knížce.
March 1, 2013 v 6.00
Nejhorší na tom je, že s lidským hněvem může manipulovat někdo úplně jiný. A to docela chladnokrevně. Hlavně tedy svůj hněv nikomu cizímu nesvěřovat.
ŠŠ
je konstatování, které se zcela příhodně objevilo v diskusi ke snímku Rozhořčené 2012. Umím se (aspoň si to myslím) vcítit do situace čtyř „rozhořčených“po zveřejnění dokumentu, takže velmi dobře chápu doporučení paní Hájkové aby člověk svůj hněv nikomu cizímu nesvěřoval.
Jenže - i s přihlédnutím k tomuto úhlu pohledu – se táži: co vlastně český čtenář rozumí pod výzvou: „Indignez-vous!“ Znamená to naštvěte se, rozhněvejte se, nebo rozhořčete se? Podle mě nejlépe odpovídá duchu brožury „Indignez-vous!“ český výraz rozhořčete se, čehož bylo dokonale využito v názvu filmového dokumentu. Vyzývá-li mě někdo, abych se rozhořčila a ukazuje, co stojí za to se rozhořčit, apeluje jak na mé srdce, tak na mou hlavu.
_____________________________________
Pokusím se přiblížit způsob uvažování autora brožury Indignez-vous! výňatky z jeho autobiografie „Tous comptes faits…ou presque“ z roku 2011.
Nosnou ideou Hesselova životopisu je stanovisko, že odmítnout nepřijatelné znamená odmítnout svět takový, jaký je. To neznamená pouze postavit se proti tomu, co je, ale zároveň USILOVAT O NÁHRADU STÁVAJÍCÍHO NĚČÍM LEPŠÍM, CO JE VÍCE V SOULADU S HODNOTAMI LIDSKÉ SVOBODY A DŮSTOJNOSTI.
Zde jsou výňatky z textu, ve kterých se autor vyjadřuje ke dvěma problémům: k etice a k současné globální otázce lidstva:
„Etika je definována vzhledem k dané situaci, je správným činem ve správném okamžiku. \To, co se nachází v Platónově „Republice“, jež velice rozebírá „spravedlnost“, podobně jako v hinduistickém označení „dharma“. Správný čin přináší svou pravdu podle své povahy, ale též podle osoby, která čin koná a podle situace, na kterou odpovídá. Etika kotví v našich reakcích na realitu……Upřesňuji, že PEVNĚ VĚŘÍM v onu myšlenu vyššího zájmu lidstva, V TO, ŽE EXISTUJE SMYSL TOHO, CO JE V GLOBÁLNÍM MĚŘÍTKU DOBRÉ A CO ŠPATNÉ“ (s.110) .
„ …mělo by přece být možné porozumět povaze, podstatě toho, co právě činíme prostřednictvím světového společenství……Jsme v pokušení podlehnout mechanistické dialektice Hegelově: od dílčího k univerzálnímu – a tak přecházet od lokálního k národnímu, poté od národního ke globálnímu. Jenže DO SOUKOLÍ SE DNES DOSLALO ZRNKO PÍSKU A ZABLOKOVALO STROJ, VE KTERÉM VĚZÍME. TENTO BLOK MŮŽE ROZVOLNIT POUZE ÚČAST OBČANA. JE TO HRA TŘÍ S ITERACÍ, KDE SE LÉPE ČI HŮŘE VYVAŽUJÍ TŘI SLOŽKY – POLITICKÁ MOC, FINANČNÍ A EKONOMICKÉ SÍLY A OBČAN, KTERÝ JE HRAČKOU A ZDROJEM PRVNÍCH DVOU, PŘIČEMŽ PRÁVĚ ON DRŽÍ KLÍČ K ŘEŠENÍ ROVNICE, KTEROU ANI VLÁDY, ANI EKONOMICKÉ SÍLY NEJSOU SCHOPNY ROZLUŠTIT“ (s.122-3).
_____________________________________
Zdá se mi, že autor nárokuje u čtenáře svých textů účast citu i rozumu, obojího ve stejné míře. Soudím též, že pouze rovnocenná účast obojího může občanovi pomoci, aby se s úkolem, jenž se snaží Stéphan Hessel vyjádřit, vypořádal. Včetně hledání cest, jak snížit manipulování rozhořčením s cílem zabránit nebo alespoň pozdržet řešení zmíněné rovnice ve hře politické moci, finanční a ekonomické síly a občana.
Jenže - i s přihlédnutím k tomuto úhlu pohledu – se táži: co vlastně český čtenář rozumí pod výzvou: „Indignez-vous!“ Znamená to naštvěte se, rozhněvejte se, nebo rozhořčete se? Podle mě nejlépe odpovídá duchu brožury „Indignez-vous!“ český výraz rozhořčete se, čehož bylo dokonale využito v názvu filmového dokumentu. Vyzývá-li mě někdo, abych se rozhořčila a ukazuje, co stojí za to se rozhořčit, apeluje jak na mé srdce, tak na mou hlavu.
_____________________________________
Pokusím se přiblížit způsob uvažování autora brožury Indignez-vous! výňatky z jeho autobiografie „Tous comptes faits…ou presque“ z roku 2011.
Nosnou ideou Hesselova životopisu je stanovisko, že odmítnout nepřijatelné znamená odmítnout svět takový, jaký je. To neznamená pouze postavit se proti tomu, co je, ale zároveň USILOVAT O NÁHRADU STÁVAJÍCÍHO NĚČÍM LEPŠÍM, CO JE VÍCE V SOULADU S HODNOTAMI LIDSKÉ SVOBODY A DŮSTOJNOSTI.
Zde jsou výňatky z textu, ve kterých se autor vyjadřuje ke dvěma problémům: k etice a k současné globální otázce lidstva:
„Etika je definována vzhledem k dané situaci, je správným činem ve správném okamžiku. \To, co se nachází v Platónově „Republice“, jež velice rozebírá „spravedlnost“, podobně jako v hinduistickém označení „dharma“. Správný čin přináší svou pravdu podle své povahy, ale též podle osoby, která čin koná a podle situace, na kterou odpovídá. Etika kotví v našich reakcích na realitu……Upřesňuji, že PEVNĚ VĚŘÍM v onu myšlenu vyššího zájmu lidstva, V TO, ŽE EXISTUJE SMYSL TOHO, CO JE V GLOBÁLNÍM MĚŘÍTKU DOBRÉ A CO ŠPATNÉ“ (s.110) .
„ …mělo by přece být možné porozumět povaze, podstatě toho, co právě činíme prostřednictvím světového společenství……Jsme v pokušení podlehnout mechanistické dialektice Hegelově: od dílčího k univerzálnímu – a tak přecházet od lokálního k národnímu, poté od národního ke globálnímu. Jenže DO SOUKOLÍ SE DNES DOSLALO ZRNKO PÍSKU A ZABLOKOVALO STROJ, VE KTERÉM VĚZÍME. TENTO BLOK MŮŽE ROZVOLNIT POUZE ÚČAST OBČANA. JE TO HRA TŘÍ S ITERACÍ, KDE SE LÉPE ČI HŮŘE VYVAŽUJÍ TŘI SLOŽKY – POLITICKÁ MOC, FINANČNÍ A EKONOMICKÉ SÍLY A OBČAN, KTERÝ JE HRAČKOU A ZDROJEM PRVNÍCH DVOU, PŘIČEMŽ PRÁVĚ ON DRŽÍ KLÍČ K ŘEŠENÍ ROVNICE, KTEROU ANI VLÁDY, ANI EKONOMICKÉ SÍLY NEJSOU SCHOPNY ROZLUŠTIT“ (s.122-3).
_____________________________________
Zdá se mi, že autor nárokuje u čtenáře svých textů účast citu i rozumu, obojího ve stejné míře. Soudím též, že pouze rovnocenná účast obojího může občanovi pomoci, aby se s úkolem, jenž se snaží Stéphan Hessel vyjádřit, vypořádal. Včetně hledání cest, jak snížit manipulování rozhořčením s cílem zabránit nebo alespoň pozdržet řešení zmíněné rovnice ve hře politické moci, finanční a ekonomické síly a občana.
+ Další komentáře