Zakryli jsme se šátky, aby nešlo o tváře a jména, ale o odhalení problému. Polovinu obličeje necháváme zatím viditelnou, aby byla zřetelná barva naší kůže. Černí a bílí tady spojili síly.

Nepřišli jsme sem obyvatele ubytovny přesvědčovat, aby na ní zůstali. Nejsme manipulátoři, jak o nás tvrdí lidé, kteří si nic jiného než manipulaci jako vztah k chudým a vyděděným představit nedokážou. Přišli jsme, protože jsme vzali vážně slova a odhodlání místních, přišli jsme je podpořit v jejich vlastním rozhodnutí. Přišli jsme jako jejich hosté a podporovatelé. Přišli jsme, protože už máme dost házení špíny na chudé.

To, že jsme se tu potkali, je zásluhou našich hostitelů, některých odvážných rodin z ubytovny v Krásném Březně. Byly to tyto rodiny, kdo si nenechal srát na hlavu a projevil odvahu, jaká se v tak zvané většinové společnosti vidí už spíš jen ve filmech a starých knížkách. Díky nim jsme vedli společný boj, vzájemně si pomohli a zažili nevídanou atmosféru solidarity.

Atmosféru, která byla plná chaosu, improvizace, neklidu, ale i nebývalé energie, díky které se v šibeničním čase podařilo překonat strasti na ubytovně odpojené od elektřiny, vody i tepla a zajistit rodinám důstojné bydlení, čehož nebyly instituce státu, města a k nim přidružených nevládek schopné po dobu několika měsíců.

Podařilo se odvrátit hrozbu, že z tíživosti situace budou profitovat mafiáni podobní těm, kteří rodiny do jejich situace dostali, kteří by z chudých znovu udělali zdroj zisků a jejichž byty lidem z ubytovny nabízely ústecké pobočky nevládních organizací. Podařilo se. Lidé z ubytovny opustili Krásné Březno.

Ano, s pokorou si uvědomujeme, že jsme v celém tom neštěstí měli také hodně štěstí a situace mohla dopadnout jinak, hůře. Svědomí ale máme čisté — udělali jsme vše, co bylo v našich silách, abychom štěstí šli naproti. Dali jsme o celém problému a jeho akutnosti vědět natolik nahlas, že se ho chopila média a i s jejich pomocí nakonec vedla cesta z ghetta.

Šlo o hodně, ba o všechno. Rodinám o to nejcennější, o jejich děti. Nám o zdánlivou banalitu — abychom se ještě někdy mohli podívat sami sobě do očí. Podařilo se. Dali jsme jasně najevo, že existují lidé — a bude nás čím dál tím více — kteří říkají A DOST samozřejmosti a normálnosti rasismu, A DOST obviňování těch úplně na dně, A DOST zbavování se zodpovědnosti na jejich úkor.

Lidem z ubytovny říkáme díky, ale víme, že mezi cikány platí „neděkuj, pamatuj“. Tyhle dny v Krásném Březně si budeme sakra pamatovat.

Budeme si je pamatovat i proto, že jsme při nich dostali dobrou lekci z převrácenosti světa. Na ubytovně jsme nalezli chudé, kteří mohou být v naprosto zoufalém postavení, a přece sloužit ubytovnám, mafiánům, realitním společnostem i nevládním organizacím jako zdroj ekonomických, případně symbolických zisků.

Viděli jsme bídné pokojíky v ubytovnách s nájmem jak z luxusního bytu v centru velkoměsta. Poznali jsme společnost s miliardovým jměním, zčásti vytěženým z provozu podobných ubytoven, které bylo zatěžko nevypnout rodinám s dětmi na pár dní topení, elektřinu a vodu.

Potkali jsme sociální demokraty, jejichž sociálnost spočívá v útocích na chudé a demokratičnost ve vrchnostenských výzvách, ať se chudí snaží a neobtěžují nějakými požadavky. Poznali jsme gigantickou nevládku Člověk v tísni a zjistili jsme, jak monopolní rozsévači tzv. dobra jednají, když se člověk do akutní tísně dostane, ale zároveň si dovolí mít vlastní hlavu a jednat po svém.

Když Člověk v tísni v nejhorší chvíli krize na ubytovně a hrozby odebírání dětí vypustil do médií lež, že obyvatelé ubytovny odmítli dvacet bytů, pošlapal tím důvěru lidí, s nimiž spolupracovali a celkovou důvěru veřejnosti v nevládní organizace. Zároveň ukázal, že mediální obraz a dodávání alibi pro spojence na magistrátu, od kterých plynou granty, jsou pro ně důležitější než lidské životy a dobré řešení krizové situace.

Poznali jsme stát, který neustále mluví o své nepostradatelnosti, ale když je konfrontován s otázkami na osud chudých, prohlašuje se za bezmocný. Po naší zkušenosti mu dáváme za pravdu: Státe, opravdu jsi nedokázal pomoct. Dokázal jsi jen překážet, nahrávat soukromníkům a mafiánům, vymlouvat se a vyhrožovat.

Všechny instituce se zbavovaly zodpovědnosti tím, že se dušovaly, jak postupují přesně podle zákona. A přesto celá tato systémová mašinérie vyplivla lidi málem na ulici a ještě to celé chtěla hodit na jejich hlavu. Systém obvinil lidi z neschopnosti, chudí si za své selhání prý mohou sami. My po našich zkušenostech v Krásném Březně ze selhání a neschopnosti viníme systém.

Dnes jsme Bydlení pro všechny, včera jsme si říkali jinak a zítra zase můžeme být kýmkoli. Dali jste nám různá jména — anarchisté, aktivisté, skvoteři, feťáci. Můžeme být klidně bílí cikáni nebo zlí extremisté. Na jménech nezáleží. Důležitá je jiná věc — budeme vždycky černým svědomím těch u moci.

Budeme protivný, nepříjemný, zlý — na každého, kdo bude chudým upírat jejich práva a důstojnost. Budeme dávat dál to, co jsme se v Krásném Březně naučili. Zase se zjevíme tam, kde nás nebudou mocní čekat a kde se lidé na dně budou chtít prát za svá práva na důstojný život, za práva svých dětí, za bydlení, proti rasismu... a poté se zase odmlčíme, schováme šátky a budeme číhat ve tmě.