Řeč bude o tématu, které se dotýká v čím dál větší míře čím dál většího počtu lidí, a přece se jeho podstatná část dostává jaksi mimo rámec běžný v současné veřejné debatě. Je jím prekarizace práce a specificky pak genderový aspekt tohoto procesu nebo tohoto typu práce jako takové.

V českém, respektive slovenském kontextu pak jako svého druhu příjemné zjevení působí kniha Feministky hovoria o práci, kterou editovala politická teoretička a feministka Lubica Kobová. Jednotlivé kapitoly knihy tvoří zajímavá kombinace teoretických textů od Kathi Weeks a Miroslavy Mišičkové. Týkají se proměn etiky práce v kapitalismu z perspektivy marxistického feminismu, a případových studií z Polska, Slovenska, ale také jižní Číny. Právě případové studie Malgorzaty Maciewske z Polska a Martiny Sekulové ze Slovenska do značné míry pomáhají téma prekarizace práce žen kontextualizovat pro prostor postkomunistické střední Evropy.

První dva texty se tedy zabývají teoretickým uchopením práce v kontextu současného kapitalismu. Text Kathi Weeks je jednou přeloženou kapitolou z knihy The Problem with Work (2011). Zabývá se vztahem mezi člověkem a prací, navazuje na Webera a budování kapitalistické subjektivity, kterou tento sociolog popisuje především ve slavné Protestantské etice a duchu kapitalismu.

Weeks popisuje v návaznosti na chápání práce jako placeného zaměstnání boje za možnost zapojení do této „skutečné“ práce zejména u feministek druhé vlny. Pro debatu o feminismu je pak obzvlášť zajímavá závěrečná část kapitoly popisující proměnu pracovní etiky v postfordismu: „Posttayloristické pracovní procesy mají tendenci vyžadovat od imateriálních pracujících víc, než jen obětování se podřízení, snaží se získat jejich tvořivost i jejich schopnost vytvářet mezilidské vztahy, mít emoce.“ Na druhé straně ale dochází k radikálnímu rozporu mezi etikou a realitou práce, která je čím dál více nejistá a čím dál hůře hodnocená.