Ve čtvrtek 13. července o půl šesté ráno místního času v nemocnici v Šen-jang v severovýchodní Číně ve věku nedožitých 62 let zemřel Liou Siao-po, čínský filozof, básník, publicista a obránce lidských práv. Za prosazování myšlenky lidských práv v Číně se v roce 2010 stal nositelem Nobelovy ceny míru. Ze stejné příčiny o dva roky dříve zatčen a roku 2009 odsouzen za „podněcování k podvracení státní moci“ na jedenáct let do vězení.

Konce trestu se nedočkal a zemřel v důsledku — pravděpodobně úmyslně — zanedbané léčby rakoviny jater. Krátce před smrtí prosil, aby směl v doprovodu své ženy, básnířky Liou Sia, odjet na léčení do ciziny.

S prosbou o vyplnění této žádosti se na generálního tajemníka KS Číny Si Ťin-pchinga před nedávnem obrátilo 154 nositelů Nobelovy ceny v různých oborech, významní světoví spisovatelé, Amnesty International i další lidskoprávní aktivisté. Ve prospěch Liou Siao-poovy prosby se vyjádřili také někteří politici, naposledy prezidentka Tchaj-wanu.

Liou Siao-po je označován za nejznámějšího čínského disidenta. Byl to nezávislý myslitel, literární kritik a komentátor aktuálního dění v Číně, jedna z nejvýraznějších postav své generace. Dospíval v dobách brutality a chaosu Kulturní revoluce a jako jeden z prvních autorů žijících v Číně otevřeně označil Kulturní revoluci za produkt totalitního systému postaveného na absolutní moci komunistické strany.

A také jako jeden z prvních pojmenoval paradox Kulturní revoluce, během níž Mao Ce-tung a jeho blízcí v zájmu zúčtování s vnitrostranickými odpůrci svedli indoktrinovanou mládež k násilnostem a ničení, vzápětí ale tato zkušenost otevřela mladé generaci oči a zlomila její původně neotřesitelnou víru v komunistickou stranu. Na konci 70. let pak právě z této generace vzešla řada pozoruhodných osobností čínského veřejného a kulturního života. Symptomatické je, že mnozí z nich čelili v průběhu let perzekucím a dnes žijí v exilu.

Liou Siao-po vystudoval obor čínská literatura. Bakalářský titul získal v Čchang-čchunu, na Ťilinské univerzitě v severovýchodní Číně, odkud pocházel. Magisterské a doktorské studium absolvoval v Pekingu, na prestižní Pekingské pedagogické univerzitě, kde také ještě jako doktorand začal přednášet. V roce 1988 obhájil disertaci s názvem Estetika a lidská svoboda a stal se prvním držitelem doktorského titulu v oboru estetika v Číně.

Byl ovlivněn dílem předválečných čínských autorů, kteří studovali v zahraničí, a dílem Immanuela Kanta, zejména ho fascinovalo téma vztahu umění a svobody. V kontextu Maova literárního dogmatu, v němž byla literatuře a umění přisouzena role „služby lidu“ ve smyslu naplňování ideologických úkolů komunistické strany, byl Liou Siao-poův zájem o kantovskou estetiků odvážně buřičský.   

Širší veřejnost na sebe Liou Siao-po poprvé upozornil v polovině 80. let, tehdy ještě jako student, v polemických vystoupeních namířených proti zotročující síle tradice. V dobových sporech o původ a povahu Kulturní revoluce a o další směřování Číny se stal mluvčím těch intelektuálů, kteří viděli příčiny nedávného rozvratu v přetrvávajícím myšlení tradiční hierarchizované společnosti vyžadujícím poslušnost absolutnímu vládci, a budoucnost hledali v odmítnutí tradice a důsledném převzetí západních ideálů rovnosti a demokracie.

Liou Siao-po zásadně odmítal myšlenku obrody konfuciánství, která se v té době začala v Číně objevovat poprvé od vzniku Čínské lidové republiky, neboť v ní jasnozřivě viděl především nástroj útisku a potlačení individuality. Jeho vystoupení byla vyostřeně polemická, bez obalu kritizoval starší generaci intelektuálů za zbabělost a poklonkování moci. Servítky si nebral ani při hodnocení současné literatury, kterou vcelku po právu obviňoval z nedostatku nezávislého myšlení a z umělecké nezralosti.

Krátce poté, co navzdory přání ministerstva školství a konzervativně naladěných učitelů suverénně obhájil disertaci, Liou Siao-po odjel přednášet do ciziny. Když na jaře 1989 v Pekingu začaly studentské protesty, byl Liou Siao-po na Kolumbijské univerzitě v New Yorku.

Zpočátku váhal, nakonec se ale vrátil do Pekingu a připojil se k protestnímu hnutí v jeho poslední fázi. Společně se třemi dalšími přáteli byl v noci 4. června na náměstí, a když přišli vojáci a přijely tanky, tito „čtyři ušlechtilí muži“ (s´ ťün-c´) vyjednali s armádou pro zbývající studenty možnost odejít z náměstí, a zabránili tak dalšímu krveprolití.

↗

Liou Siao-po se svou ženou Liou Sia. Světová demokratická veřejnost se nyní obává také o její osud. Foto Amnesty International