Vláda zákona s čínskými rysy: začal proces s advokátem obětí pekingského režimu

Olga Lomová

Od nástupu Si Ťin-pchinga k moci se v ČLR uplatňují drakonická opatření potlačující nezávislost soudů. Poslední ze stovek advokátů zatčených 9. července 2015 byl postaven před soud o Vánocích. Kriticky se zatím vyjádřilo pouze Německo.

Na druhý svátek vánoční minulého roku, v době, kdy se na Západě všechno tak trochu zastaví a lidé se ještě méně než jindy starají, co se děje ve světě, v Tiencinu začal soud s Wang Čchüan-čangem (Wang Quanzhang). Wang je advokát a zůstával posledním z více než dvou stovek právníků a aktivistů zatčených v srpnu 2015 v rámci zátahu na obhájce lidských práv Číně, který ještě nebyl souzen. Soudní řízení, v němž je Wang Čchüan-čang obviněn z podvracení státní moci, je podle webových stránek soudu „v souladu se zákonem“ neveřejné, protože se prý dotýká státních tajemství.

Wang Čchüan-čang absolvoval právnickou fakultu Šantungské univerzity a advokátní praxi nastoupil v roce 2007. Vesměs se ujímal beznadějných případů, obhajoval vesničany, kterým byla protiprávně vyvlastněna půda, hájil osoby vězněné v rozporu se zákonem, včetně obětí tak zvaných ilegálních vězení, kam místní úřady zavírají nepohodlné osoby, například ty, kdo se snaží předložit stížnost k nadřízeným orgánům, pomáhal podávat stížnosti vězňům mučeným během pobytu ve vězení, obhajoval pronásledované členy náboženské organizace Fa-lun-kung a také hájil jiné advokáty a obránce lidských práv.

Ještě dříve z vlastní iniciativy učil ve vzdělávacích kurzech na venkově, v nichž seznamoval vesničany s jejich právy garantovanými zákonem. Později se zapojil do vzdělávacích a dalších aktivit organizovaných občanskou organizací China Action registrovanou v ČLR s cílem zvyšovat právní povědomí a přispívat k prosazení vlády zákona, ke které se čínská vláda formálně hlásí, ale v praxi ji nenaplňuje.

V čele China Action byl švédský občan Peter Dahlin, který byl zatčen v lednu 2016 a po třech týdnech věznění, kdy byl vystaven týrání, vyhoštěn ze země. Před tím se ještě ve vysílání čínské televize CCTV „přiznal“, že jednal v rozporu se zákonem, poškozoval zájmy čínského státu a „urazil cítění čínského lidu“.

Wang Čchüan-čang čekal ve vězení na soud tři a půl roku. Po celou tu dobu k němu neměli přístup obhájci, které mu zaopatřila rodina, ani manželka a další příbuzní. Je pravděpodobné, že byl týrán, pokud ne fyzicky, tak přinejmenším jiným způsobem běžným ve vyšetřovací vazbě v ČLR — odpíráním spánku nebo nuceným užíváním léků. Obhájce, kterého mu přidělil soud, Wang Čchüan-čang během přelíčení odmítl.

28. prosince se Wangova manželka pokusila v souladu s platným zákonem předložit stížnost na zacházení se svým mužem k petiční kanceláři Nejvyššího lidového soudu, avšak zabránilo jí v tom třicet uniformovaných policistů, kteří zablokovali přístup do budovy soudu. Svědci odhadují další stovky policistů v civilu, kteří se pohybovali v nejbližším okolí.

Wangova rodina jej neviděla tři a půl roku. Repro DR

Po novém roce se Wang Čchüan-čang možná objeví v Číně na televizních obrazovkách, přizná se ke svým zločinům, omluví se čínskému lidu a dostane mírnější trest. Možná se tak ale nestane, nezávislí komentátoři se domnívají, že Wang čekal na soud nejdéle ze všech zatčených z léta 2015, protože odmítl jakékoliv ústupky vyšetřovatelům. Lze tedy předpokládat, že pro výstrahu ostatním dostane hodně dlouhý trest.

Vykonstruované procesy, které proti nezávislým advokátům usilujícím o dodržování zákona inscenuje čínský stát, se v řadě ohledů podobají těm československým z 50. let. Naši politici by proto měli být mezi prvními, kdo dají čínské vládě najevo, že se jedná o barbarské jednání, které je nehumánní a v rozporu s mezinárodním právem.

Jenomže Česká republika se z vůle prezidenta Zemana v zájmu soukromé firmy PPF a za přispění minulé české vlády stala strategickým partnerem ČLR a aktivně tak pomáhá pekingskému režimu vylepšovat jeho mezinárodní reputaci. Pokud je mi známo, jasně se v této věci zatím mezi evropskými politiky vyslovila pouze Bärbel Koflerová, komisařka pro lidská práva a humanitární pomoc německého ministerstva zahraničí.