Finanční skupina PPF začala v Číně podnikat roku 2008, zpočátku na lokální úrovni. Zvolila si marketingově přitažlivé jméno — Ťie-sin, doslova Důvěra v Čechy (jméno je překvapivě podobné čínskému názvu firmy CEFC, Chua-sin, čili Důvěra v Čínu). Celostátní licenci pro poskytování spotřebitelských získala PPF roku 2014 za vydatné pomoci české vlády a od té doby ji čínští představitelé dávají za příklad toho, jaký úspěch přinesl restart české zahraniční politiky vůči ČLR.

O Home Credit China se až donedávna psalo pozitivně také jako o prospěšné službě prospívající čínskému národnímu hospodářství. V posledním roce se však objevují i kritické hlasy. Čínští zákazníci si začínají stěžovat na nekorektnost jednání Home Creditu, na nevybíravé způsoby vymáhání dluhů a na porušování práva na ochranu osobních údajů.

Téma zatím neproniklo do hlavních médií, již více než rok se však o něm diskutuje na lokálních zpravodajských serverech. Naposledy se počátkem listopadu objevila krátká zpráva v tomto smyslu na Tchien-sia sin-wen wang, kde se vedle zpravodajství přebíraného z oficiálních zdrojů objevují i vlastní články hlavně o celebritách a životním stylu. Zpráva měla sugestivní název: „Home Credit násilím vymáhá dluhy a hrubě porušuje elementární standardy společenské morálky“.

V textu opatřeném spoustou vykřičníků, jak se na pořádný bulvár sluší, se píše, že zaměstnanci Home Creditu zákazníkům nevysvětlí způsob počítání úroků ani dodatečné poplatky a uvádějí je v omyl, a dále, že porušují právo zákazníků na ochranu soukromí. Podle autora článku Home Credit neoprávněně získává telefonní čísla zákazníků a jejich příbuzných a následně v nepřetržitých telefonátech vyhrožuje jak samému dlužníkovi, tak i jeho rodinným příslušníkům.

Podobné zprávy se podařilo poprvé zachytit v roce 2016. Tehdy byly praktiky Home Creditu pranýřovány dokonce na stránkách serveru Paj-ťia Paj-tu široce sledovaného po celé Číně. Článek podrobně a s konkrétními — byť anonymizovanými — příklady popisoval, jak jsou zákazníci špatně informováni o výši úroků a o poplatcích, které splátky prodražují tak, že zákazník platí roční úrok až ve výši 47,7 procent.

Byl zde také zmíněn případ podnikatele, který si půjčil větší částku, ale hned druhý den se rozhodl od půjčky odstoupit. Ačkoliv svoje rozhodnutí sdělil ve lhůtě, kterou Home Credit zákazníkům slibuje na svých stránkách, přes zákaznickou linku se mu půjčku zrušit nepodařilo. V roce 2016 se na internetu diskutovalo o případu dlužníka, kterému věřitel zabavil mobil v opravně a přístroj obratem prodal dál.

Home Credit na podobné stížnosti reaguje prohlášeními, že se jedná o pochybení konkrétních zaměstnanců, které prý propouští. Přesto se množí stížnosti na nesrozumitelný systém poplatků, o jejichž existenci není zákazník poučen předem, a zprávy o tom, že poškození zákazníci se nemohou domoci svých práv.