Cesta člověka mezi démony
Olga LomováNervozita čínského vedení v souvislosti s blížícím se 30. výročím studentských protestů a masakru na náměstí Nebeského klidu dosáhla takové míry, že cenzuruje popmusic.
Nedávno byla v Čínské lidové republice zakázaná píseň s názvem Cesta člověka. Jedná se o ústřední melodii hongkongského filmu z roku 1990 A Chinese Ghost Story II. Zpívá ji známý hongkongský zpěvák Jacky Cheung Hok-yau, který ve filmu ztvárnil vedlejší roli.
Film je typickým produktem hongkongského zábavního průmyslu. Je zasazen do doby císařské Číny a žánrově je na pomezí kostýmního dramatu, hororu a komedie vystavěné kolem pomýlených identit. Ústředním tématem je boj mladých hrdinů proti nepřemožitelnému démonovi, vedle honiček a soubojů se uplatňují také taoistická kouzla a černá magie.
V tomto kontextu je označení „cesta člověka“ primárně protikladem k cestě temných sil, které člověka ohrožují. Film zpracovává i milostné téma, které výrazněji tematizoval předchozí film se stejným názvem.
Jacky Cheung patří k největším hvězdám sinofonní popmusic a již v 90. letech si vysloužil označení „bůh písní“. „Cesta člověka“ je všeobecně známý hit a Jacky Cheung ho zařadil na tři svoje alba, až donedávna běžně legálně dostupná i v Číně.
Přestože autor textu James Wong se kdysi v interview vyjádřil v tom smyslu, že slova formou jinotaje obsahují narážky na nedávno brutálně potlačené studentské protesty, tato souvislost nebyla obecně známá a píseň nebyla nikdy dříve v Čínské lidové republice cenzurována. Má dokonce heslo na čínské internetové encyklopedii Baidu. Tam je uveden i plný text v čínské a kantonské verzi, které se od sebe mírně liší.
Ale nejenom že zde byl skrytou formou vyjadřován odpor proti režimu, hluboká touha po svobodě; jedinečnou předností jmenovitě tehdejšího českého písničkářství (a stejně tak je tomu i v té písni hongkongsko-čínské) byl jeho poetismus. Nejednalo se tedy o pouhé prvoplánové protirežimní agitky (ať samy o sobě jakkoli oprávněné) - nýbrž zde byl vytvářen mnohem širší, a mnohem hlubší záběr. Otázka po svobodě byla stavěna v mnohem širším kontextu a významu, než byl jenom bezprostředně politický útlak.
V tomto ohledu se například české písničkářství tehdejší doby výrazně lišilo od svého polského protějšku: polská protestní píseň byla mnohem přímočařejší, mnohem údernější, bojovnější; ale její dosah se vyčerpával právě jenom tím bezprostředně politickým významem.
Zatímco v tom českém písničkářství, tam bylo vždy zároveň přítomno hledání univerzální lidské svobody vůbec.
"Ptám se, kde vlastně hledat člověka?..."