Institut Ordo Iuris je právnická organizace polských katolických fundamentalistů. Založila ji roku 2013 Nadace Institutu pro vzdělání společné i náboženské Piotra Skargi, která je napojená na mezinárodní organizaci TFP (Tradition Family, Property, tedy tradice, rodina, majetek) sdružující skalní katolické konzervativce. Své kořeny má v Brazílii šedesátých let. Katolická církev ji považuje za sektu, ale TFP si to o sobě nemyslí.

Od roku 2017 je polská organizace Ordo Iuris vedena jako uskupení, která má poradní status u Sociální a ekonomické rady (ECOSOC) při OSN. Profiluje se jako ochránkyně tradičních polských hodnot, rodiny. Tvrdí rovněž, že jí jde o rovnost žen, jejich ochranu před násilím, že má zájem o kvalitní vzdělání.

O téma svobody vyznání se v organizaci stará Karina Bosaková. Je manželkou Krzysztofa Bosaka, kandidáta na prezidenta a příslušníka krajně pravicové strany Ruch Narodowy, zároveň poslance Sejmu. Bosaková vystupuje pravidelně například na Pochodu nezávislosti, pořádaném polskými radikály. V jejich čele stojí bývalý příslušník Národně radikálního tábora Robert Bakiewicz.

Karina Bosaková se jako vedoucí Centra svobody vyznání patřící pod Ordo Iuris snaží přesvědčit veřejnost, že křesťané jsou v Polsku pronásledováni. Soustavně vyvolává dojem, že křesťané představují v Polsku ohroženou skupinu, a staví je do role obětí.

Zde je na místě poznamenat, že návštěva kostela je v Polsku samozřejmě zcela bezpečná. Existuje-li ohrožení, pak ze strany fanatiků, kteří svým chováním komplikují život všem ostatním věřícím, a také mnoha lidem s jiným názorem, ne nutně radikálním.

Nejviditelnějším projevem šíření nenávisti spjatým s kostely v Polsku bylo podepisování petice s názvem Stop LGBT, kterou má na svědomí nadace Život a rodina aktivistky Kaji Godek. Polští biskupové se k věci nepostavili jednotně, někteří mlčeli, jiní své farnosti v podobných akcích podpořili.

V některých svatostáncích jsou dokonce k dostání tiskoviny s nenávistným obsahem. To ovšem Karinu Bosak nijak nevzrušuje, jelikož jdou programu organizace Ordo Iuris naproti.

Ochránit polské ženy před násilím hodlají právníci z Ordo Iuris třeba tlakem na vypovězení Istanbulské úmluvy, která se zrodila právě kvůli tomu, aby pomohla zabránit diskriminaci a násilí na ženách. Argument o platových rozdílech mezi muži a ženami Ordo Iuris označuje za ideologický, protože muži prý vydělávají také na své manželky a děti. Ordo Iuris má za to, že ženy jsou tu především k tomu, aby měly děti a staraly se o ně, čemuž se má vše přizpůsobit.

V Polsku získává uskupení na síle nejen na poli právním, ale i politickém. Zasazovalo se samozřejmě za zákaz potratů v zemi. Návrh zákona o úplném zákazu interrupcí vyšel právě z kanceláří právníků Ordo Iuris.

Členové Ordo Iuris dlouhodobě bojují proti LGBT. Jednou z metod je prosazování Charty práv rodiny, kterou přijímají některé místní samosprávy. Jejím deklarovaným cílem je chránit manželství jako svazek muže a ženy a právo rodičů vychovávat své děti podle vlastního přesvědčení a ochraňovat je před „demoralizací“.

Jako „demoralizaci“ Ordo Iuris označuje hlavně sexuální výchovu. Charta práv rodiny se také domáhá toho, aby se z veřejných financí nedotovaly organizace, které nějakým způsobem narušují domnělé dobro rodiny. Například takové organizace, které mají za to, že rodinu nemusí tvořit jen manželský pár a jeho děti.

V důsledku své činnosti nedávno ztratila organizace Ordo Iuris kancelář v Bruselu. Zabývá se jí navíc úřad monitorující sekty v Belgii. I přesto nadále zůstává uskupením disponujícím značnou mocí, které dokonale využívá dvojsečnosti práva k prosazování katolického fundamentalismu.

Dokázat za pomoci ústavy a zákonů vysvětlit lidem, že myšlenka na potrat provedený v zahraničí se rovná přestoupení zákona na území Polska, jelikož právě tam došlo k rozhodnutí jej obejít, je ironicky řečeno také uměním, byť zcela nevkusným.