„Jak dlouho hodláme protestovat? Dokud nepadne vláda!“ odpovídá upravená třicátnice Martyna, načež odhodlaně pohodí lesklou záplavou svých blonďatých vlasů. Můj záměr pokračovat v rozhovoru polyká vřeštění píšťalek střídané s naléhavým voláním davu „Rewolucja jest kobietą“. Revoluce je žena.

Ticho je 6. listopadu večer mezi rudými cihlovými domky — připomínkou tradice textilního průmyslu — v čtyřicetitisícovém polském městě Žirardov vzácné. Projíždějící auta vyjadřují pochodu podporu troubením. Na dav povzbudivě mávají zpocení muži z fitness centra i prodavačka z obchodu se smíšeným zbožím.

Martyna zorganizovala spolu se čtyřmi přítelkyněmi v Žirardově během posledních dvou týdnů již čtyři protesty. Mohla přitom pohodlně nasednout do vlaku a během půl hodiny skandovat na demonstraci v padesát kilometrů vzdálené Varšavě.

„Lidé v této ulici sledují jen vládní televizi, takže nemají přístup k jiným než vládním informacím. Musíme demonstrovat i tady!“ vysvětluje plavovlasá čtyřicátnice, která na demonstraci přišla i s devítiletým synem. Tvrdí, že se mu v současném systému dostává horšího vzdělání, než jakého se dostávalo v osmdesátých letech jí.

„Pozvu tě za to na večeři, koupím ti láhev vína, ale hlavně do svého článku napiš: Jebać PiS! Prosím!“ naléhá na mě po demonstraci Kamil, Martynyn kamarád oděný v elegantním černém kabátu. S nadšením vědomě zlobivého dítěte Kamil nepřestává provolávat „Jebać PiS!“ v odpovědi jak na veškeré otázky, tak v rámci přípitků, když se s organizátory po akci odměňuje studeným lahváčem.

Polské slovíčko jebać do češtiny netřeba překládat. PiS je pak zkratkou názvu vládnoucí strany Právo a spravedlnost. Radostně přímočará vulgárnost protestů — dalším populárním sloganem se stalo „Wypierdalać“, tedy „Jděte do p*dele“ — s níž Poláci oznamují politikům i církvi, že svobodu si sebrat nenechají, napovídá, jak moc se zdejší společnost za poslední tři týdny změnila.

Donedávna nemyslitelné nadávky na adresu nejmocnějších lidí v zemi jsou autentickým dokladem toho, že část Poláků už nehodlá s ultrakatolickou vládou ani diskutovat.

Protože jsem matka nemocného dítěte

PiS, ohánějící se údajným právem plodu na křest, se pokusilo na již tak ořezaná reprodukční práva Polek sáhnout poprvé hned zkraje svého vládnutí v roce 2016. Proti návrhu zákona na takřka úplný zákaz potratů tehdy vyšly do ulic desetitisíce lidí v rámci takzvaných Černých protestů. Vláda posléze návrh stáhla.

Tiše se však vrátil na jednání parlamentu letos na jaře, během prvního lockdownu. Lidé protestovali z domova: vylepovali nálepky, vyvěšovali deštníky, tedy symbol Černých protestů.

22. října pak v situaci, kdy stoupající koronavirová křivka neodvratitelně vysvlékala jak vládní neschopnost, tak s ní související tristní stav zdravotnictví, vydal polský Ústavní soud verdikt, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s ústavou.

Katolické Polsko se i bez toho vyznačuje téměř nejpřísnější potratovou legislativou v Evropě — potrat je zde legální pouze v případě znásilnění, incestu, ohrožení života matky či právě poškození plodu. Legální potraty z jiných důvodů než kvůli poškození plodu se tu přitom provádějí jen vzácně.

„Proč tu jsem? Protože jsem matka nemocného dítěte! Ale měla jsem na výběr,“ odpovídá rozohněně krátkovlasá účastnice žirardovského protestu. Tvář má schovanou za černou rouškou s rudým bleskem, symbolem Celopolské stávky žen, která protesty koordinuje na národní úrovni.

Matkou nemocného dítěte je i Aleksandra Farská, spoluorganizátorka žirardovských protestů. Katoličtí radikálové mezitím vyvěšují na sociální sítě fotografie buclatých rozesmátých dětí s Downovým syndromem se vzkazy o zachráněných životech.

Jako by vám ukradli dvě jablka a nabídli vám vrátit jen jedno

Vláda zřejmě čekala, že pandemie koronaviru udrží lidi doma. Celopolská stávka žen, která koordinovala už Černé protesty, však reagovala ihned. Den po verdiktu ulicemi celé země pochodovaly desetitisíce lidí. Týden na to, v pátek 31. října se Polskem prohnaly největší demonstrace od pádu komunismu. Zúčastnilo se jich nejméně půl milionu lidí.

K lidovému rozhořčení přispěl způsob, jímž se PiS takřka úplného zákazu potratů pokusil docílit. Poté, co se mu to nepodařilo legislativní cestou, využila skupina poslanců zvláštní polské kličky, která spočívá v zaslání dotazu Ústavnímu soudu. Dotaz zněl, zda jsou potraty kvůli poškození plodu v souladu s ústavou. A jelikož Ústavní soud platí také za baštu vlády, verdikt dopadl, jak dopadl. Někteří právníci však jeho platnost zpochybňují.

Protesty přinesly první ovoce 3. listopadu. Ministr bez portfeje Michał Dworczyk oznámil, že zveřejnění verdiktu, jímž by norma vešla v okamžitou platnost, se odkládá. Vláda prý potřebuje čas na nalezení shody — o zveřejnění verdiktu rozhoduje Úřad vlády. Zpravidla má být přitom verdikt zveřejněn bez odkladu v horizontu dvou týdnů. Zároveň bylo na dva týdny pozastaveno jednání polského parlamentu — prý kvůli koronaviru.