„Jak dlouho hodláme protestovat? Dokud nepadne vláda!“ odpovídá upravená třicátnice Martyna, načež odhodlaně pohodí lesklou záplavou svých blonďatých vlasů. Můj záměr pokračovat v rozhovoru polyká vřeštění píšťalek střídané s naléhavým voláním davu „Rewolucja jest kobietą“. Revoluce je žena.

Ticho je 6. listopadu večer mezi rudými cihlovými domky — připomínkou tradice textilního průmyslu — v čtyřicetitisícovém polském městě Žirardov vzácné. Projíždějící auta vyjadřují pochodu podporu troubením. Na dav povzbudivě mávají zpocení muži z fitness centra i prodavačka z obchodu se smíšeným zbožím.

Martyna zorganizovala spolu se čtyřmi přítelkyněmi v Žirardově během posledních dvou týdnů již čtyři protesty. Mohla přitom pohodlně nasednout do vlaku a během půl hodiny skandovat na demonstraci v padesát kilometrů vzdálené Varšavě.

„Lidé v této ulici sledují jen vládní televizi, takže nemají přístup k jiným než vládním informacím. Musíme demonstrovat i tady!“ vysvětluje plavovlasá čtyřicátnice, která na demonstraci přišla i s devítiletým synem. Tvrdí, že se mu v současném systému dostává horšího vzdělání, než jakého se dostávalo v osmdesátých letech jí.

„Pozvu tě za to na večeři, koupím ti láhev vína, ale hlavně do svého článku napiš: Jebać PiS! Prosím!“ naléhá na mě po demonstraci Kamil, Martynyn kamarád oděný v elegantním černém kabátu. S nadšením vědomě zlobivého dítěte Kamil nepřestává provolávat „Jebać PiS!“ v odpovědi jak na veškeré otázky, tak v rámci přípitků, když se s organizátory po akci odměňuje studeným lahváčem.

Polské slovíčko jebać do češtiny netřeba překládat. PiS je pak zkratkou názvu vládnoucí strany Právo a spravedlnost. Radostně přímočará vulgárnost protestů — dalším populárním sloganem se stalo „Wypierdalać“, tedy „Jděte do p*dele“ — s níž Poláci oznamují politikům i církvi, že svobodu si sebrat nenechají, napovídá, jak moc se zdejší společnost za poslední tři týdny změnila.

Donedávna nemyslitelné nadávky na adresu nejmocnějších lidí v zemi jsou autentickým dokladem toho, že část Poláků už nehodlá s ultrakatolickou vládou ani diskutovat.

Protože jsem matka nemocného dítěte

PiS, ohánějící se údajným právem plodu na křest, se pokusilo na již tak ořezaná reprodukční práva Polek sáhnout poprvé hned zkraje svého vládnutí v roce 2016. Proti návrhu zákona na takřka úplný zákaz potratů tehdy vyšly do ulic desetitisíce lidí v rámci takzvaných Černých protestů. Vláda posléze návrh stáhla.

Tiše se však vrátil na jednání parlamentu letos na jaře, během prvního lockdownu. Lidé protestovali z domova: vylepovali nálepky, vyvěšovali deštníky, tedy symbol Černých protestů.

22. října pak v situaci, kdy stoupající koronavirová křivka neodvratitelně vysvlékala jak vládní neschopnost, tak s ní související tristní stav zdravotnictví, vydal polský Ústavní soud verdikt, dle nějž jsou potraty z důvodu poškození plodu v rozporu s ústavou.

Katolické Polsko se i bez toho vyznačuje téměř nejpřísnější potratovou legislativou v Evropě — potrat je zde legální pouze v případě znásilnění, incestu, ohrožení života matky či právě poškození plodu. Legální potraty z jiných důvodů než kvůli poškození plodu se tu přitom provádějí jen vzácně.

„Proč tu jsem? Protože jsem matka nemocného dítěte! Ale měla jsem na výběr,“ odpovídá rozohněně krátkovlasá účastnice žirardovského protestu. Tvář má schovanou za černou rouškou s rudým bleskem, symbolem Celopolské stávky žen, která protesty koordinuje na národní úrovni.

Matkou nemocného dítěte je i Aleksandra Farská, spoluorganizátorka žirardovských protestů. Katoličtí radikálové mezitím vyvěšují na sociální sítě fotografie buclatých rozesmátých dětí s Downovým syndromem se vzkazy o zachráněných životech.

Jako by vám ukradli dvě jablka a nabídli vám vrátit jen jedno

Vláda zřejmě čekala, že pandemie koronaviru udrží lidi doma. Celopolská stávka žen, která koordinovala už Černé protesty, však reagovala ihned. Den po verdiktu ulicemi celé země pochodovaly desetitisíce lidí. Týden na to, v pátek 31. října se Polskem prohnaly největší demonstrace od pádu komunismu. Zúčastnilo se jich nejméně půl milionu lidí.

K lidovému rozhořčení přispěl způsob, jímž se PiS takřka úplného zákazu potratů pokusil docílit. Poté, co se mu to nepodařilo legislativní cestou, využila skupina poslanců zvláštní polské kličky, která spočívá v zaslání dotazu Ústavnímu soudu. Dotaz zněl, zda jsou potraty kvůli poškození plodu v souladu s ústavou. A jelikož Ústavní soud platí také za baštu vlády, verdikt dopadl, jak dopadl. Někteří právníci však jeho platnost zpochybňují.

Protesty přinesly první ovoce 3. listopadu. Ministr bez portfeje Michał Dworczyk oznámil, že zveřejnění verdiktu, jímž by norma vešla v okamžitou platnost, se odkládá. Vláda prý potřebuje čas na nalezení shody — o zveřejnění verdiktu rozhoduje Úřad vlády. Zpravidla má být přitom verdikt zveřejněn bez odkladu v horizontu dvou týdnů. Zároveň bylo na dva týdny pozastaveno jednání polského parlamentu — prý kvůli koronaviru.

Prezident Andrzej Duda navrhuje takzvaný kompromis: potraty by povolil v případě smrtelně vážných poškození plodu, nikoliv tedy kupříkladu v případě Downova syndromu. Diskutující na sociálních sítích to trefně přirovnávají k situaci, kdy vám někdo ukradne dvě jablka, načež vám laskavě nabízí, že vám vrátí jedno. To vše v situaci, kdy podle průzkumů více než polovina polské společnosti podporuje nejenom stažení verdiktu, ale obecnou liberalizaci potratového zákona.

Vládní koalice sestávající z PiS a dvou menších stran Dohoda a Solidární Polsko je navíc rozpolcená již od zářijových neshod ohledně návrhu zákona o ochraně zvířat, který by zakázal kožešinové farmy či zvířata v cirkusech. Reakce veřejnosti na další utahování potratů jen přilila olej do ohně. Koalice je přitom relativně křehká: její poslanci drží 235 křesel, tedy pouze o čtyři více než činí minimální většina.

Odklad zveřejnění verdiktu lidový vztek nicméně neuhasil. Od 23. října neuplynul jediný den bez větších či menších demonstrací, jejichž rozsah dávno přerostl Černé protesty.

Demonstrující teenageři

„Dva tisíce lidí protestujících na malém městě jsou jako dva miliony lidí ve Varšavě. Nesmíme zapomenout, že jsme v tom všichni společně — svou podporu musíme soustředit na malá města. Náš cíl pro příště je rozšířit protesty do tří set měst, aby na ně nikdo nemusel dojíždět,“ vysvětlovala před rokem hlavní tvář Celopolské stávky Marta Lempartová v rozhovoru o Černých protestech pro americký server Open Democracy.

K současným protestům se připojilo již téměř šest set polských měst. Marta Lempartová je podporuje nejenom na sociálních sítích. Objíždí je se svým vzkazem „Nejste v tom sami“. Většinu svých emotivních videí v poslední době natočila v autě. S organizátory lokálních protestů pořádá on-line rozpravy o Polsku.

Oproti Černým protestům v roce 2016 je nyní vidět v polských ulicích mnohem více mladých. Zatímco arcibiskup Stanisław Gądecki hudrá, že Netflix roznáší nákazu LGBT marxismu, polští teenageři se v ulicích perou o podobu své budoucnosti.

„Máme toho dost“ s nimi ale svorně skandují mladí i staří, ženy i muži, živořící farmáři z vesniček i Uberem frustrovaní taxikáři. Jedné z varšavských blokád se zúčastnil i autobus City Tours, když svou šíří zablokoval takřka celou velkou silnici. Symbol blesku visí na výlohách zavřených kaváren a restaurací. Podporu stávce, která probíhala před dvěma týdny, vyjádřila i řada korporací, mezi nimi například mBank nebo čokoládovna E. Wedel. Každý protestuje po svém.

„Vláda tvrdí, že chrání rodinu. Jsme tady, abychom řekli: ne naším jménem. Já chci svý děti chránit před náckama, ne před gayi!“ vysvětluje Olga Łacná, spoluzakladatelka spolku Rodiny proti fanatikům, jehož příznivci se spolu se svými dětmi scházejí o víkendovém odpoledni v parku s transparenty jako „Prasátko Peppa říká dost“.

Děti zde kreslí fixami na papírové čtvrtky červené blesky a namísto „Jebać PiS“ se během pochodu na hřiště skanduje „pomidor“ — tedy „rajče”. Jde o narážku na dětskou hru, při níž musí hráč s ledovým výrazem odpovídat na veškeré otázky a provokace druhého právě slovíčkem „pomidor“. „Jak vypadal Jarosław Kaczyński, když vylezl z lůna své matky?“ „Jako pomidor!“

„Předtím si lidé mohli říkat: co mám společného s LGBT právy nebo se soudnictvím? Ale tohle se může dotknout každého z nás, tohle může zasáhnout naše nejbližší,“ myslí si Łacná. Demonstrací se sama v předchozích letech jakožto matka malého dítěte neúčastnila. Říkala si, že se najde dost jiných, kteří vyjdou do ulic místo ní.

Už dávno ale nejde jen o potraty. „Přidávají se k nám umělci, majitelé fitness center i restaurací, lidé, kteří jsou od března prakticky bez práce. Koronavirem způsobená ekonomická mizérie nám paradoxně pomohla. Všechny revoluce jsou koneckonců poháněné ekonomickými příčinami,“ tvrdí Klementyna Suchanová, jedna z lídryň Celopolské stávky žen.

Útok na reprodukční práva žen jen povolil zátku zloby na obecné směřování země. Demonstrace se přirozeně přetavily ve volání po konci vlády. A to nejen ze strany liberálů.

„Pochodovali jsme okolo kostela za skandování hesel o ženských právech. Vedle nás pochodovali národovci se svým ‚Bůh, čest, rodina‘. V momentě, kdy jsme začali skandovat ‚Jebać PiS‘, se stalo něco neuvěřitelného. Přidali se k nám!“ popisuje historička Kinga Stanczuková. Dokonce i její rodiče, voliči PiS, si připnuli na facebookovou profilovku červený blesk.

Dle průzkumů s verdiktem ústavního soudu nesouhlasí tři čtvrtiny Poláků. Dále dle průzkumů podporuje protesty více než polovina obyvatel — a to navzdory vládní propagandě, která demonstranty vykresluje tu jako násilníky, tu jako fašisty, tu jako marxisty, tu jako novopohany. Podpora strany PiS, která během posledních pěti let vyhrála díky svým sociálním programům téměř vše, co mohla, dle rozličných agentur poklesla až o deset procent.

Živoucí ukázkou statistik je můj spolubydlící v bytě, kde si pronajímám pokoj: „Je dobře, že jsou lidé v ulicích a dávají najevo, co si myslí,“ přikyvuje Tomek, mladý blonďák s akné, který nejí snad nic jiného než maso a hořčici.

„Tusk (Donald Tusk, předchozí polský premiér, pozn. red.) Polsko kousek po kousku rozprodával. Kaczyński sliboval, že nám vrátí naši zem, že nebude zavírat doly... Podporoval jsem ho. Ale teď mu přeskočilo. Asi už je moc starý,“ uzavírá.

Církev jako virus

Spolu s PiSem padá i autorita katolické církve, jejíž obranou vláda hájila pošlapávání lidských práv. „Vrať se do kostela!“ pokřikuje skupina školaček na kněze ve čtyřicetitisícovém městě Štětínek. „Táhni ku*va do Vatikánu!“ pokračují, zatímco jejich zaťaté pěsti vystřelují vzhůru. Kněz jen bezmocně přešlapuje na místě.

„Tak moc jim závidím. Já bych tohle v šestnácti nedokázala. Všichni jsme byli odmalička vychováváni k pokoře vůči církvi,“ komentuje výjev Kinga Stanczuková. Během některých protestů demonstranti narušili i nedělní mši. Církev, respektive její moc v Polsku, je na sociálních sítích otevřeně označována jako virus.

S hroutícími se dogmaty a mládím v ulicích se v Polsku otevírá nová debata. Mluví se o potratech. Na šedých varšavských zdech stojí vysprejovaná telefonní čísla na organizace, které pomáhají Polkám rozhodnutým ukončit své těhotenství. Protestující ženy ve Varšavě zpívají o menstruaci. Ulicemi vlají duhové vlajky. Polsko se spontánně vzdělává přinejmenším v sexuální výchově.