Strajk kobiet pod kanadskou vlajkou

Markéta Jakešová

Jak zranitelně se musí cítit a jak nebezpečný je režim, kterému stojí za to vyhrožovat organizátorce solidárního protestu v Edmontonu?

Ve stínu blížících se voleb ve Spojených státech a vydlabaných dýní po Halloweenu se přibližně 150 žen a mužů sešlo před polským kulturním centrem k asi půlhodinovému protestu proti současné polské vládě a samozřejmě zejména proti novému zpřísnění již tak tvrdého protipotratového zákona. Foto Dagmara Dinkovová

Nezvykle teplé a slunečné odpoledne 1. listopadu v kanadském Edmontonu mě zastihlo na komorní demonstraci na podporu polských „kobiet“. Ve stínu blížících se voleb ve Spojených státech a vydlabaných dýní po Halloweenu se přibližně 150 žen a mužů sešlo před polským kulturním centrem k asi půlhodinovému protestu proti současné polské vládě a samozřejmě zejména proti novému zpřísnění již tak tvrdého protipotratového zákona.

×
Diskuse
JH
November 9, 2020 v 14.18
Slogan "moje tělo - moje volba"

mi skutečně připadá spíše nešťastný. Ve sporu o tom, zda a kdy povolit potrat, se střetávají _dvě_ práva - přirozené právo ženy rozhodovat o svém těle s právem dítěte na život. Otázka tedy není, zda má žena právo rozhodovat o svém těle, ale od kterého okamžiku přiznáváme plodu právo na život, respektive odkdy toto právo převáží. Předstírat, že jde o jakousi předem jasnou a danou věc, je pokrytecké, ale bohužel nikoli ojedinělé a to z obou stran diskuse.

Kdo dával ve škole v biologii jen trochu pozor, chápe, že z oplodněného vajíčka se nestává člověk v žádném konkrétním okamžiku. Prostě plod je každým dnem "trochu více" člověkem, až se jím staně úplně. Názor, že oplodněné vajíčko už je člověkem a má lidská práva, je ve vyspělých společnostech spíše extrémní, ale na druhou stranu ve většině vyspělých zemích je hranice legálnosti interrupce někde mezi početím a narozením (třebaže až do porodu je dítě součástí těla matky). Hranice se navíc v různých zemích liší a rozhodně není pravda, že ta "správná" hranice je nějak jasná a vychází z nezpochybnitelných vědeckých faktů. Od jistého věku už je plod navíc schopen přežít i mimo dělohu - rekord je myslím 20 týdnů - a tento limit se nejspíš bude časem dále snižovat. Není tudíž vyloučeno, že i v potratově liberálních zemích jako ČR dojde časem k opětovnému zpřísnění pravidel, a plod nebude dovoleno jednoduše usmrtit jako dnes, když už bude možnost i před 12. týdnem jej nechat žít "na přístrojích" (a následně dát k adopci). Bude to pak znamenat, že fundamentalisté měli pravdu?

JN

"Člověk se z oplodněného vajíčka nestává v žádném konkrétním okamžiku, plod je jen každým dnem 'trochu více' člověkem, až se jím stane úplně."

Ano, souhlasím, pane Hájku.

Kladu si otázku, z jakého důvodu má být to oplodněné vajíčko - pokud ještě samo zatím není člověkem - vlastně zbaveno života?

Když se nad tím zamyslím, řekl bych, že oplodněné vajíčko není při interrupci zbavováno života PROTO, že zatím ještě není člověkem, ale právě PROTO, že jednou (v nějakém nepostřehnutelném okamžiku) se tím člověkem stane.

"Myslím - cítím - rozhoduji..."

Mě to evokuje situaci po příjezdu vlaku, na rampě člověk v uniformě...