V Polsku nastupuje koronavirová vláda

Jan Škvrňák

Čachry, které v Polsku vedly k rekonstrukci vlády a návratu Jarosława Kaczyńského do ní, oslabily opozici v PiS i oba menší koaliční partnery. Ale aspoň skončí trýznění kožešinových zvířat.

Jarosław Kaczyński je zpět ve vládě. Došlápl si na menší koaliční partnery a zametl s vntiřní opozicí. Ale záminka k tomu všemu nebyla z nejhorších. Foto Silar, WmC

Po vítězných prezidentských volbách v červenci Jarosław Kaczyński avizoval zeštíhlení polského kabinetu na přelomu srpna a září. Rekonstruovaná vláda měla být akceschopnější, provést Polsko druhou vlnou koronaviru a hospodářskou recesí. Kaczyński tehdy asi nečekal, že bude 6. října na zahradě Prezidentského paláce sám jmenován — vicepremiérem odpovědným za ministerstva obrany, vnitra a spravedlnosti.

Rekonstrukce narážela po celou dobu na odpor menších koaličních partnerů — strany Solidární Polsko ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobro a strany Dohoda bývalého ministra vysokého školství Jarosława Gowina. Oběma stranám bylo jasné, že v rekonstruované vládě ztratí druhé ministerstvo a s tím i kontrolu nad důležitými státními podniky, pro fungování jejich stran důležitou.

Během nudných a pro média nezajímavých vyjednávání se termín rekonstrukce odkládal — a PiS vyměnil dva své ministry ještě v srpnu — skončil ministr zahraničí Czaputowicz (ten svůj konec ohlásil už v polovině roku) a ministr zdravotnictví Sumowski. Co ovšem média zajímalo, byly kulturní války, často vyvolávané stranou Solidární Polsko. Další kolo nenávistných ataků na LGBT mělo své kořeny na ministerstvu spravedlnosti a bylo odstartováno zadržením aktivistů, kteří umístili duhové vlajky na varšavské pomníky.

Tyto konflikty nebyly samoúčelné, Ziobro tím sledoval pozornost médií, polarizací společnosti snahu o posílení vlastního tábora. Především chtěl ale ukázat, že je nepostradatelný a že podle své potřeby může dělat problémy.

Rozuzlení sporu o redukci ministerstev přišlo v polovině září. Roznětkou koaliční krize se stal Kaczyńským osobně prosazovaný zákon o ochraně zvířat (zákaz kožešinových farem a rituálních zabíjaček). Proti zákonu se postavily obě menší strany, ale i část samotného Práva a spravedlnosti, včetně ministra zemědělství Ardanowského. Zákon nakonec prošel s podporou Občanské koalice a Levice.

Představitelé PiS pochopili vzniklou situaci jako vypovězení koaliční dohody menšími partnery a mluvili o možnosti předčasných voleb právě bez obou těchto stran. Jenže všichni se potřebují — Solidární Polsko a Dohoda mají v průzkumech sice kolem jednoho až dvou procent, ale právě tato nízká procenta umožnila PiS získat v těsných volbách většinu, jak v roce 2015, tak i v roce 2019. Nakonec byla tedy nová koaliční smlouva podepsána, aniž by byl znám její obsah. Cesta k rekonstrukci vlády byla volná.

Zákon o ochraně zvířat byl pro Kaczyńského také možností, jak se vypořádat s nespolehlivými členy ve vlastních řadách, patnácti poslancům bylo pozastaveno členství. A při rekonstrukci vlády se Jan Ardanowski se rozloučil z pozicí ministra zemědělství.

×