↗

Proč jsou pro naši vládu polské zájmy důležitější než právo tisíců českých občanů na vodu, ptá se předsedkyně Výboru pro životní prostředí poslanecké sněmovny Dana Balcarová. Foto Pixbay

Turów je obří hnědouhelný lom ležící na česko-německo-polské hranici. Aktivní dobývací prostor je sice v Polsku, ale od našich a německých hranic je doslova na dohled a o negativní vlivy na životní prostředí se s námi Poláci „spravedlivě“ dělí.

Z dostupných dlouhodobých studií vyplývá, že důl obtěžuje okolní obyvatele hlukem, významně znečišťuje ovzduší a má tak přímý negativní vliv na zdraví obyvatel všech tří států. Aby toho nebylo málo, vlivem činnosti dolu z českého území dlouhodobě razantně ubývá podzemní voda.

Platnost původních povolení k těžbě končila v dubnu letošního roku, ale podle dostupných podkladů plánuje Polsko důl využívat až do roku 2044. Těžba má být navíc rozšířena směrem k českým hranicím, což by znamenalo, že od nejbližšího českého domu bude jen 300 metrů. Česká republika o polském záměru lom rozšířit a prohloubit ví již několik let.

Laxní postup Brabcova ministerstva

Výbor pro životní prostředí Poslanecké sněmovny ČR se na základě mého návrhu prodloužením těžby v dole Turów poprvé zabýval v listopadu 2019, tedy v době, kdy České republice běžela lhůta na vyjádření v rámci přeshraničního posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). V té době již bylo zřejmé, že se Polsko snaží prodloužit těžbu za každou cenu a co nejrychleji. Zbýval totiž jen půlrok do konce stávajícího povolení, a tedy do zastavení rypadel. Poslanci na výboru požadovali po ministru Brabcovi rekapitulaci dosavadního postupu ministerstva životního prostředí a vlády.

K našemu údivu nám bylo sděleno, že konzultace v rámci hodnocení EIA již byly ukončeny a další komunikace je vedena neoficiální cestou. Z jednání neexistují zápisy a podle slov ministra Brabce to tak stačí. Je pravda, že ministerstvo mělo připraveno řadu podmínek, kterými by své souhlasné vyjádření v rámci mezinárodního posuzování vlivů podmínilo, ale ty se převážně věnovaly dalšímu monitoringu vlivu těžby na české území. Nebyla zde ani zmínka o nároku na kompenzace vzniklých či budoucích škod způsobených provozem dolu českému státu.

Výbor vyslovil nesouhlas s plánovaným rozšiřováním dolu, požadoval vydání nesouhlasného vyjádření v rámci procesu EIA a vyzval českou vládu, aby s polskou stranou bezodkladně vyjednala kompenzace pro Českou republiku za již doložené škody.

Dále jsme požadovali zajištění náhradního zásobování pitnou vodou v těžbou postižených regionech. Výsledkem bylo, že Česká republika pár dní po konání výboru opravdu vydala nesouhlasné stanovisko s postupem dolu. Následný postup Polska nás překvapil. I přes nesouhlas Česka Polsko ke konci ledna 2020 vydalo kladné stanovisko EIA, v němž připomínky ČR nezohlednilo. Během tohoto řízení nepochybně došlo k systematickému porušování směrnic Evropské unie.

Polsko hrubě porušuje mezinárodní i evropské právo

Ještě větší šok přišel ke konci března letošního roku, kdy Polsko vydalo v neveřejném řízení bez jakýchkoli předchozích konzultací rozhodnutí o prodloužení těžby. Česká republika přesné vlivy tohoto rozhodnutí na své občany a území v tuto chvíli vůbec nezná. Z tiskové zprávy těžařské firmy jsme se dozvěděli, že je těžba povolena na dalších šest let a Polsko chce dále usilovat o prodloužení o čtyřiadvacet let. Proti rozhodnutí není možné se odvolat. Česká republika se opakovaně dožadovala informací o průběhu řízení. Veřejnost, nevládní organizace, Liberecký kraj a nakonec i ministerstvo životního prostředí upozorňovaly na porušování evropské legislativy, ale Polsko nereagovalo.

Tento postup je v hrubém rozporu s unijními směrnicemi, ale také mezinárodními úmluvami a základními environmentálními principy. Navíc vůči němu není možný jakýkoli opravný prostředek. Rypadla tedy stále jedou a podle polského práva v případě zahájení těžby podle takto prodloužené licence již pravděpodobně nebude možné povolení následně zrušit a v nejbližších šesti letech těžbu zastavit.

Po uplynutí jednoho roku od zahájení těžby, tedy 1. května 2021, to bude zcela vyloučené. Jediným zbývajícím nástrojem je tak ochrana práv v rámci unijního režimu v podobě předložení věci Evropskému soudnímu dvoru, a to přímo Českou republikou. Evropský soudní dvůr by mohl zasáhnout například vydáním předběžného opatření o zastavení těžby.

Výbor pro životní prostředí se ke kauze vrátil na svém dubnovém zasedání, kde jsem spolu s některým dalšími poslanci požadovala urychlené podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru. Ministerstvo životního prostředí se ale dlouhodobě snaží vyhnout podání žaloby přímo českým státem a prosazuje postup přes Evropskou komisi, který je ze své podstaty krkolomnější a hlavně delší. My ale nemáme čas. Na výboru bylo přijato usnesení, kterým poslanci zavázali ministerstvo zahraničních věcí, aby ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí vypracovalo do konce června analýzu porušení směrnic a možnosti podání žaloby na Polsko v souvislosti s rozšířením dolu Turów.

Práva místních občanů může ochránit už jen žaloba

Podle analýzy, která byla předložena na červnovém zasedání výboru, má Česká republika dostatek důkazů k podání žaloby k Evropskému soudnímu dvoru a ministerstvo zahraničí oficiálně doporučilo tak učinit. Vlivem dolu prokazatelně přichází o vodu české území o rozloze desítek kilometrů čtverečních. Můžeme se dohadovat o tom, jestli by vlivem rozšíření dolu přišly o vodu „jen“ jednotky nebo desítky tisíc lidí, ale i podle ministerstva zahraničí je jasné, že Polsko záměrně porušuje evropskou legislativu.

Ministerstvo životního prostředí i vláda to minimálně od podzimu loňského roku ví také. Předpisy EU nám umožňují, abychom se proti tomu účinně bránili, ale z pro mě nepochopitelných důvodů přímou žalobu na Polsko už více než osm měsíců s různými výmluvami odmítají, respektive se jí všemožně vyhýbají. A co víc, česká vláda dosud odmítla oficiálně nárokovat náhradu škody, kterou Polsko provozem dolu už způsobilo. Zástupci ministerstva životního prostředí opakovaně na sněmovním výboru „mlží”. A já se ptám, proč jsou pro naši vládu polské zájmy důležitější než právo tisíců českých občanů na vodu?

Červnový Výbor pro životní prostředí ve Sněmovně odhlasoval usnesení, kterým žádá vládu, ministerstvo zahraničí a ministerstvo životního prostředí, aby zahájily kroky nezbytné k podání žaloby k Evropskému soudu a dále výbor žádá ministerstvo životního prostředí a Liberecký kraj, aby do konce září tohoto roku vyčíslily náklady na nápravu škod, které Polsko provozem dolu České republice už způsobilo a do budoucna i bez rozšíření těžby způsobovat bude.

Žalobu je nutné podat co nejdříve a neztrácet další čas. Česká republika už poslala kvůli pokračování a rozšíření těžby v tomto obřím dolu do Polska stohy připomínek, požadavků a výzev, všechny ale zůstaly nevypořádané. Podkladů, které prokazují hrubé porušování evropské legislativy ze strany Polska, máme dost. A není pravda, že bychom neměli prokázaný negativní vliv dolu na české území — máme řadu dat a studií a přiznávají to i sami těžaři. Postup Polska dávno překročil meze dobrých mezistátních vztahů. Poláci nerespektují práva českých občanů ani unijní legislativu a tím, že s žalobou stále váháme, jen ukazujeme, že v tom klidně mohou pokračovat.