↗

Ještě rychleji než většina české veřejnosti chtějí s uhlím skoncovat obyvatelé regionů postižených povrchovou těžbou hnědého uhlí. Právě ty přitom budou potřebovat podporu zbytku republiku, nemá-li odklon od uhlí postihnout pracující a jejich komunity. Foto WmC.

Šedesát procent občanů napříč demografickými skupinami souhlasí s postupným ukončením spalování uhlí pro výrobu elektřiny. Vyplývá to ze sociologického průzkumu agentury Focus, jejž si objednala ekologická organizace Hnutí DUHA. Reprezentativní vzorek české populace vyjádřil podporu také solární energetice a dalším obnovitelným zdrojů. Uhlí je nejméně oblíbeným zdrojem energie, nejednoznačný postoj chová veřejnost k jádru a plynovým elektrárnám.

Pozoruhodné jsou rovněž postoje k preferovanému datu. Na třicet procent lidí by chtělo konec uhlí už do roku 2030. Čtyřicet procent alespoň do roku 2035. Jen dvacet procent by jej chtělo později, zbytek na věc nemá názor. Výrazně rychleji než zbytek republiky by ovšem chtěli s uhlím skoncovat lidé v regionech, z jejichž povrchových dolů spalované uhlí pochází: Ústeckém a Sokolovském kraji. Do roku 2035 by konec uhlí chtěla nadpoloviční většina Severočechů. 

Podle ekologů by jejich postoj měla zohlednit také vládní Uhelná komise. Orgán pod záštitou ministerstev průmyslu a obchodu a životního prostředí, tvořený převážně vládními politiky a zástupci průmyslu, má o datu a podobě konce uhlí rozhodnout do konce letošního roku.

„Uhelné kraje nejsou uhelné. Alespoň dle pohledu místních lidí na budoucnost. Většina lidí v Ústeckém a Karlovarském kraji chce konec těžby a spalování uhlí nejpozději za patnáct let. Tedy dokonce rychleji, než je celorepublikový průměr. Převažující preference obnovitelných zdrojů a úspor energie oproti uhlí je však jednoznačná v celé naší společnosti,“ komentoval výzkum Jiří Koželouh z Hnutí DUHA, jenž je v komisi jedním ze dvou zástupců ekologických organizací.

Uhelné regiony potřebují podporu

Jak větrné a solární, tak i malé vodní zdroje energie podporují tři čtvrtiny lidí. Uhelné elektrárny naproti tomu jen patnáct procent. Relativně vyšší preference drží uhlí stále v Moravskoslezském kraji, kde jej podporuje pětina dotázaných. Kromě samotných horníků a jejich rodin je zde na uhlí a koksu závislý také hutnický průmysl, celkově bylo v těchto odvětvích v kraji podle dat z roku 2012 zaměstnáno čtyřicet tisíc lidí.

Podle Nely Vachtarčíkové z ostravské organizace Čisté nebe je potřeba ukončit především spalování uhlí pro teplo. „Je nutné, abychom neprodlužovali provoz uhelných elektráren, ale abychom provedli transformaci, během níž budou moci lidé pracující v uhelném průmyslu najít novou pracovní příležitost. Dále je možné navýšit daně z fosilních paliv, což povede k urychlení dekarbonizace,“ navrhuje.

S ústupem od uhlí by v českých dolech a na nich navázaných odvětvích mohlo zaniknout pětadvacet tisíc míst, nahradit by je však mohly pozice vznikající při obnovitelných zdrojích energie. „Posílení obnovitelných zdrojů pro výrobu elektřiny a tepla by vytvořilo víc pracovních míst, než kolik jich zanikne odklonem od uhlí, a to zhruba dvojnásobně,“ uvádí k tomu Kristina Zindulková, ekonomka a analytička Asociace pro mezinárodní otázky, která možná řešení problému zaměstnanosti představila v minulý týden publikované studii.

Investovat by v takovém případě bylo potřeba do rekvalifikace a podpory pracujících. „Otázka nestojí, jestli skončíme s uhlím, ale kdy, jak a kolik nás to bude stát,“ uvedl na úterní tiskové konferenci k publikaci analýzy Zindulkové její kolega Tomáš Jungwirth. „V České republice emisní povolenky učiní výrobu tepla z uhlí nerentabilní v horizontu několika let,“ doplňuje.

Proti jaderným reaktorům hovoří cena

S ústupem od uhelné energie souvisí také otázka dopadů na spotřebitele. Z nynějšího průzkumu Focusu vyplývá, že občané chtějí, aby stát zajistil dostupné ceny elektřiny především kombinací úspor energie, obnovitelných zdrojů a zateplování domů. Jen přibližně každý devátý člověk si myslí, že by stát měl energetiku zcela ponechat volné ruce trhu.

Zajištění dostatku uhlí a výstavbu nových jaderných bloků naopak dotázaní viděli jako nejméně vhodné strategie udržení dostupných cen. Obavy nedávno vzbudil návrh, že by se na pevné výkupní ceny energie z nových bloků Dukovan skládali občané prostřednictvím zvýšených plateb za přípojku.

Podle scénáře, který daná zpráva představuje, mají obnovitelné zdroje potenciál v zemích Evropské Unie ještě zvýšit hrubý domácí produkt. Celosvětově by investice do obnovitelných zdrojů v takovém scénáři musely odpovídat dvěma procentům světového HDP ročně, útlum by se naopak očekával v Africe, na Středním východě a v Austrálii.

Analytici upozorňují na skutečnost, že obnovitelné zdroje již nyní na globálních trzích drahé jádro bezkonkurenčně porážejí. K dotační podpoře nových reaktorů přitom na rozdíl od solárních či větrných elektráren nepůjde využít finance, rozdělované v rámci Zelené dohody pro Evropu.

„Ty peníze tady budou a bude jich tady naprosto bezprecedentní množství,“ upozorňuje Jungwirth. „Do roku 2030 bude mít Česká republika k dispozici 150 miliard korun z modernizačního fondu a do toho další tři a půl miliardy euro z fondu spravedlivé transformace. Dané prostředky ale nelze využít k dostavbě bloků jaderné elektrárny,“ poznamenává 

Odchod od uhlí může usnadnit nakonec také to, že obrovské množství energie může Česká republika ušetřit, v první řadě omezením vývozů energie. Česká republika vyváží až patnáct terawatthodin elektrické energie ročně, tedy zhruba stejně, jako spotřebují všechny české domácnosti. Už jen díky omezení vývozů by tedy mohla velmi rychle uzavřít elektrárny s nejnižší účinností, jako například z emisního hlediska nejšpinavější Počerady v Severních Čechách.