Hnědouhelná elektrárna Prunéřov I na konci června po zhruba padesáti letech zavírá. Symbolicky tak začíná pozvolný odklon od uhlí. Ekologové odstavení jednoho z nejšpinavějších provozů u nás vítají, zdůrazňují ovšem, že je Česká republika v nezbytné přestavbě energetického systému stále na začátku. Konkrétní strategie přechodu na nízkoemisní zdroje stále není na stole a otevřená je také budoucnost dílčí legislativy v čele s takzvaným horním zákonem.

Uzavření Prunéřova I předznamenalo zasedání poradní Uhelné komise, jež má vládě ještě během letoška předložit koncepci postupného konce spalování uhlí. Komise se při pátečním jednání přímo v areálu elektrárny shodla, že je uhelné zdroje na místě odstavit v prvé řadě podle jejich uhlíkové emisní náročnosti. Ta vyjadřuje množství skleníkových plynů připadajících na jednotku uvolněné energie.

„Toto rozhodnutí samozřejmě vítáme, ale samo o sobě nezaručuje nic: rozhodující bude, jak rychle bude dnes zahájené zavírání uhelných zdrojů pokračovat a v kterém roce skončí. Ekologické organizace v uhelné komisi prosazují, aby byla poslední uhelná elektrárna v České republice odstavena v roce 2030 a do roku 2035 jí následovala i poslední uhelná teplárna,“ uvedl po jednání Jan Rovenský, který působí v komisi za českou pobočku Greenpeace.

Podle ekologů by na končící Prunéřov I měly co nejrychleji navázat hnědouhelné elektrárny Počerady a Chvaletice. Ty se jednak drží na pomyslné špici v emisích skleníkových plynů i škodlivin, jednak nejsou pro zdejší energetickou soustavu nezbytné.

Česká republika dlouhodobě produkuje více elektřiny, než kolik spotřebuje. Bilance za minulý rok říká, že by i při odečtení produkce Prunéřova I, Počerad a Chvaletic stále jedna terrawatthodina zbývala.

Obdobný postoj při jednání komise demonstrovala i hnutí Limity jsme my, Extinction Rebellion, Fridays for Future a Univerzity za klima. Ekologové sice ocenili uzavření Prunéřova I, vyzvali ale Uhelnou komisi, aby přišla se skutečně systematickým plánem na co nejrychlejší a sociálně spravedlivé opuštění nepřijatelného energetického zdroje.

„Dnes Prunéřov a budou následovat další odstavené uhelné bloky,“ přidal se sice k optimistickým vyjádřením ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), s přesnějším výhledem ale Uhelná komise teprve přijde. Šest základních scénářů zatím klade jako krajní body pro úplně opuštění uhlí roky 2035 a 2050. Komise, respektive její první pracovní skupina, ovšem chce zpřesnit modely, podle kterých předpovídá budoucí výrobu i spotřebu elektřiny. Doplnit je zapotřebí také odhady cen.

Dalším výstupem jednání bylo technické rozčlenění uhelných zdrojů podle jejich využití. Přestože se totiž nejčastěji skloňují elektrárny, ekologizace energetiky zahrnuje i teplárenský systém či elektřinu v průmyslových závodech. „Z národního pohledu je samozřejmě klíčová transformace teplárenství jako taková,“ podotkl po jednání komise vicepremiér Karel Havlíček (nestr. za ANO).

Teplárny tíží emisní povolenky, přecházejí na plyn