Babiš otočil a česká vláda začala podporovat evropskou Zelenou dohodu, tvrdí evropská i česká média. Ministr životního prostředí Brabec totiž napsal ostatním členským státům Evropské unie dopis, kde se k evropskému zelenému kurzu hlásí. Zdánlivě se to může jevit jako dobrá zpráva, ve skutečnosti jde jen o strategii, jak účinněji brzdit ekologickou transformaci a lobbovat za jaderný a plynový byznys.

Pozice odmítače evropské zelené politiky byla pro Českou republiku dlouhodobě neudržitelná. Babiš se dostal do izolace a postupně ztratil i své nejvěrnější spojence z Polska, kteří podobný dopis jako Brabec sepsali už před měsícem. Reálně jde ovšem jen o úhybný manévr, který má zlepšit vládní vyjednávací pozici.

Ve stejném dopise Brabec totiž uvádí, že Česká republika nechce zvýšit cíl pro snížení emisí do roku 2030, minimálně ne bez analýzy dopadů. Současný unijní cíl snížit v této dekádě emise o čtyřicet procent navrhuje Evropská komise zvednout na padesát až pětapadesát procent, přičemž ekologické organizace a část europoslanců prosazují minimálně pětašedesát procent.

Nechme stranou, že při zvážení historické odpovědnosti Evropy a rozsahu problému, jaký klimatická krize představuje, by evropský cíl pro rok 2030 reálně měl ležet někde u osmdesáti procent. Cíle pro rok 2030 budou ale klíčovou součástí letošní evropské klimatické debaty, přičemž bez jejich byť jen minimálního zvýšení se země Visegrádské čtyřky dokola budou vymlouvat, že své závazky plní a nemusí tedy dělat vůbec nic.

Navíc napřesrok bude klíčová klimatická konference v Glasgow, kde budou státy OSN diskutovat o zvyšování svých cílů a postoj Evropské unie bude pro vyjednávání klíčový. Strategií české vlády je zvýšení cílů zabránit. Případně ho zpomalit tak, aby do Glasgow Evropa přijela s prázdnýma rukama. Rozvracet klimatickou politiku se totiž dá i v případě, že jí oficiálně přitakáváte.

Nejinak je tomu v otázce energetických zdrojů. Česká republika se oficiálně přidala k osmi převážně východním státům, které usilují o to, aby peníze na Zelenou dohodu šly také do stavby plynové infrastruktury. Fosilní plyn přitom hraje čím dál větší úlohu při prohlubování klimatické krize. Dnes už je pozdě dívat se na plyn jako na přechodové palivo, nicméně pořád na něm lze hodně zbohatnout.

Stačí se podívat na Daniela Křetínského, jehož Energetický a průmyslový holding na plynu vydělává miliardy. Stejně tak oficiální přitakání umožní české vládě lépe vyjednávat s Evropskou komisí o to, aby přispěla na nesmyslný projekt stavby nových jaderných bloků Dukovan. Právě tyto zájmy bude Babiš hájit, ačkoliv už nyní bude Zelenou dohodu oficiálně podporovat.

Nicméně Babišův úkrok může mít v jednom ohledu i příznivý účinek. Možná to v České republice povede i k proměně debaty o klimatické politice na úroveň, která se vede po celé Evropě, tedy jaké mají být její parametry.

Zelenou dohodu totiž je za co kritizovat, protože je pomalá, málo ambiciózní, nedostatečně spravedlivá a založená na paradigmatu neomezeného růstu, který studií zpochybnila už i Evropská agentura pro životní prostředí. Pojďme se tedy už raději o Zelené dohodě pro Evropu bavit tímto způsobem.