V klimatickém příběhu Respektu chybí hlavní záporáci

Radek Kubala

Časopis Respekt vydal podnětný a kvalitně zpracovaný speciál věnovaný otázce klimatické krize. Ve všech nabízených příbězích však absentují její hlavní viníci, fosilní korporace a ekonomická moc ovládající politiku.

Je vždy dobře, když se v českém veřejném prostoru objeví projekt, který uchopí nejdůležitější téma dnešní doby. Tomu respekťáckému však jeden podstatný aspekt chybí. Repro DR 

Na začátku měsíce vydal časopis Respekt speciál věnovaný otázce klimatické krize nesoucí podtitul „o výzvách spojených se záchranou planety“. Je vždy dobře, když se v českém veřejném prostoru objeví kvalitně zpracovaný projekt, který nad rámec běžného reportování uchopí nejdůležitější téma dnešní doby. Ostatně v Deníku Referendum to tak děláme od samotného začátku jeho existence.

Jednatřicet textů nabízí poučné čtení, které otevírá i často zapomenutá témata spojená s ochranou klimatu. Mezi takové patří článek Jaroslava Spurného o uhlíkové stopě české armády a militarismu obecně, příběhy lidí potýkající se s následky klimatické krize u nás i v zemích globálního Jihu či příspěvky k reflexi environmentálního žalu popkulturou a uměním.

Respektu však v sérii článků chybí rozpoznání hlavních mocenských schémat v pozadí této krize. Pro debatu o budoucnosti politiky a společnosti jsou hlubší analýzy souvislostí a systémových příčin klimatické krize podstatné. Speciál Respektu ovšem nabízí příběh o změnách klimatu, ve kterém moc fosilních korporací a na ně navázaných politiků sehrává jen podružnou roli.

Nejpalčivěji je to vidět na článcích, které se věnují historii politických a ekonomických souvislostí klimatické krize. Například dějiny každoročních klimatických konferencí Rámcové úmluvy OSN o změnách klimatu sepsané Martinem Uhlířem nejsou úplné právě bez pochopení dynamiky, kterou se největším fosilním korporacím povedlo tento proces ovládnout.

Už samotné mechanismy v rámci první vzniklé společné dohody — Kjótského protokolu — tedy zejména obchodování s emisními povolenkami — byly od začátku bezzubé a jejich účinné reformě roky bránil právě lobbing fosilních firem. Renesanci zažívá obchodování s emisními povolenkami až v současné době, a to právě díky zásahu Evropské unie, která stáhnutím části povolenek z trhu výrazně zvýšila jejich cenu.

Co v devadesátých letech a v prvním desetiletí dvacátého století fungovalo ještě ze zákulisí, je v poslední dekádě již zcela zjevné. Fosilní firmy mají od roku 2013 možnost sponzorovat klimatické konference, v Paříži se nepokrytě podílely na hlavním programu a v posledních letech mají i exkluzivní přístup k tajným vyjednáváním, která probíhají první týden konference.

Velké fosilní společnosti se dokázaly přizpůsobit zatím všem trendům. Fotokoláž GP
×