↗

Evropská Komise chce v září přehodnotit klimatické závazky i na příštích deset let, to už může být ovšem pozdě. Foto Archiv EP

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová představila právní rámec plánovaného unijního přechodu k uhlíkové neutralitě v podobě takzvaného Evropského klimatického zákona. Ten počítá s vyrovnáním množství vypouštěného a absorbovaného uhlíku na území Evropské unie do roku 2050. Ekologové možné přínosy zákona oceňují, pokládají jej ovšem za nedostatečný.

„Klimatický zákon položí základní kámen Evropy jako světového klimatického lídra,“ uvedla von der Leyenová s tím, že Evropská komise v blízké době představí dílčí mechanismy omezující uhlíkové emise. Jedním z nich se má stát posuzování uhlíkové stopy importovaného zboží či nová opatření na zmírnění dopadů klimatických změn. Počítá se i s tím, že Komise získá právo posuzovat klimatické strategie jednotlivých členských států a vydávat k nim patřičná doporučení.

Předloha má nicméně ovlivnit unijní strategii až po roce 2030, zatímco klimatické závazky pro stávající dekádu zůstávají zatím beze změny. Evropská komise v tuto chvíli počítá, že ke konci dvacátých let budou unijní emise o třicet procent nižší než v roce 1990. Ekologové to ovšem označují za nedostatečné a uvádějí, že je na místě usilovat o snížení mezi padesáti a pětapadesáti procenty.

„Desetiletí liknavostí, zdržení a nedopečených opatření nás dovedly do bodu, kdy je ohroženo samotné zachování života na Zemi. Ale namísto převzetí odpovědnosti vlády a korporace odkládají nezbytnou akci odkazováním ke vzdáleným cílům, které tak ukládají primárně příštím generacím,“ zkritizoval nynější výhled Sebastian Mang z evropské sekce Greenpeace.

Evropská komise sice chce přehodnotit desetileté klimatické závazky v září, to ovšem může být pozdě. „Pokud Evropská unie nezvýší cíle pro rok 2030 do léta, nezvýší je ani Čína, se kterou o tom bude Unie v září vyjednávat,“ doplnil za české Greenpeace Jan Freidinger s tím, že neochota jednat rychle může přivodit i krach očekávané klimatické konference COP26 ve skotském Glasgow. Ta by měla podle mnohých ekologů i politiků v listopadu napravit fiasko loňského summitu COP25.

Aktivisté z hnutí za klimatickou spravedlnost dlouhodobě upozorňují, že ani padesátiprocentní snížení emisí mezi roky 1990 a 2030 nemusí vést k žádanému zastavení světového oteplení na jednom a půl stupni Celsia. Kupříkladu středoškoláci z dvaceti evropských organizací Fridays for Future apelují na Evropskou komisi, aby jednala ještě razantněji. 

„Dokud nebudete [rizika] brát vážně, zůstaneme v ulicích. Dokud je nevezmete vážně, budeme opakovat vědecké poznatky a říkat vám, ať jdete domů nastudovat si fakta a vrátíte se, až budete mít hotové úkoly,“ obracejí se k evropským politikům.

Každý evropský krok provází složité jednání

Pokud se Evropská komise rozhodne závazky odkazující k roku 2030 navýšit, čeká ji s nejvyšší pravděpodobností odpor části členských zemí v čele s Českou republikou, Maďarskem a Polskem. Český dvojitý ministr průmyslu, obchodu a dopravy Karel Havlíček (nestr. za ANO) při jednání Rady Evropské unie na konci února uvedl, že čtyřicetiprocentní snižování emisí pokládá za nejvyšší možné.

„Na emisích oxidu uhličitého se u nás ze tří čtvrtin podílí energetika, průmysl a doprava a jako jedna z mála zemí průběžně naplňujeme [aktuální] cíle. Deset let na dosažení tak výrazné změny [v podobě 50-55% snížení] je technologicky i ekonomicky nereálné,“ napsal na Twitteru. Kritici české klimatické politiky ovšem upozorňují, se vládou deklarované snižování emisí ve srovnání s rokem 1990 nepřipadá na vrub ani tak konkrétním opatřením, jako spíše proměně průmyslu na začátku devadesátých let.

Evropská unie chce konzervativnějším zemím závislých na špinavých zdrojích energie pomoci v rámci široké investiční strategie takzvané Evropské zelené dohody. Ta počítá během příštích deseti let s náklady ve výši nejméně jednoho bilionu eur ze soukromých, státních i unijních zdrojů. Zhruba sto miliard připadá na přestavbu uhelných regionů, rekvalifikaci zaměstnanců fosilního průmyslu, modernizaci energetické infrastruktury a podporu obnovitelných zdrojů.

Peníze ovšem ještě nejsou na stole a jedinou konkrétní sumu tvoří 7,5 miliardy eur z víceletého unijního rozpočtu na období let 2021 až 2027. Z těch největší díl připadne Polsku, jež se ke snižování emisí a unijnímu úsilí o uhlíkovou neutralitu dlouhodobě staví přinejmenším skepticky. Česká republika má z počáteční sumy dostat 581 milionů eur, tedy necelých patnáct miliard korun. Havlíček to před časem označil za „cukrování hořkého dortu“ s tím, že české náklady na anulování emisí vláda odhaduje na 675 miliard.

Evropská unie již v prosinci vyhlásila skrze rezoluci europarlamentu „stav klimatické a ekologické tísně“. Materiály žádaly van der Leyenovou o plán na důslednou zelenou přestavbu evropské energetiky i ekonomiky a zmiňovaly jako žádoucí snížení emisí o pětapadesát procent k roku 2030. Z českých europoslanců se proti vyhlášení klimatické tísně a apelu na rychlejší dekarbonizaci postavili zástupci ANO, ODS, SPD a KDU-ČSL.

Další informace:

AP EU commission unveils climate law amid criticism 

Greenpeace EU Media briefing: Hollow EU climate law would delay action  

Carbon Brief / Fridays for Future Climate strikers: Open letter to EU leaders on why their new climate law is ‘surrender’ 

The Guardian Climate action: the latest target of Europe's fossil fuel lobbyists