COP25: vlády se neshodly takřka na ničem, debata se odsouvá na příští rok

Jan Kašpárek

Skončil klimatický summit OSN. Přestože trval déle, než se očekávalo, nedosáhl prakticky ničeho. Zásadní jednání se přesouvají na příští rok do Glasgow. Politici i ekologové vyjadřují zklamání.

Mezinárodní klimatický summit COP25 je u konce. Navzdory ambiciózním úvodním projevům končí dvoutýdenní série jednání zklamáním, a to přesto, že se konference protáhla o dva dny. Zemím OSN se podařilo dosáhnout shody pouze na obecné deklaraci volající po rychlejším snižování emisí skleníkových plynů a solidaritě s chudšími státy. COP25 tak sice vydal „výzvu k činům“, sám se ale činů zdržel.

„Vlády musí začít zcela odlišně uvažovat nad tím, jak se [klimatickou krizí] zabývají, protože výstupy COP25 jsou naprosto nepřijatelné. Potřebujeme rozhodnutí, která zareagují na požadavky mladých i vědy, uznají urgenci situace a vyhlásí stav klimatické tísně. Namísto toho tu však státy blokující klimatická opatření, jako je Brazílie či Saúdská Arábie, šmelily s oceněním uhlíku a válcovaly vědce i občanskou společnost,“ uvedla výkonná ředitelka Greenpeace International Jennifer Morganová.

Od summitu se očekávaly převážně praktické výstupy týkající se naplňování Pařížské klimatické dohody a regulující trh s emisemi uhlíku. Neschopnost překonat rozpory a nevraživý postoj největších znečišťovatelů ovšem způsobily, že zklamání nad prakticky nulovými výstupy COP25 vyjádřil i generální tajemník OSN António Guterres.

„Jsem zklamán výsledky summitu. Mezinárodní společenství promarnilo významnou příležitost prohloubit své ambice v oblasti zmírňování dopadů a financování zvládání klimatické krize. Ale nesmíme se vzdát a já se nevzdám,“ napsal na Twitteru po skončení nejdelšího jednání v historii zasedání COP.

Většina agendy se přesouvá na příští klimatický summit, tedy na listopad 2020 do skotského Glasgowa. Tam mají světoví lídři konečně vyřešit dlouhodobě probírané téma trhů s emisními povolenkami a v ideálním případě také představit jasné závazky nad rámec obecné Pařížské dohody. Najít kompromis bude ovšem krajně obtížné.

Nečinnost dopadne nejhůře na země, které za krizi klilmatu nemohou

Některé státy s významným podílem fosilního průmyslu či antiekologickými vládami v čele s Austrálií, Brazílií, Čínou, Saúdskou Arábií a Spojenými státy americkými systematicky brání prakticky všem klimatickým opatřením. Některé z nich na COP25 navíc vyslaly pouze nižší vládní činitele bez mandátu k významnějším krokům.

Opačně je na tom část zemí globálního Jihu. Ty mají sice vzhledem k menší ekonomické síle horší vyjednávací pozici, zato je jejich situace podstatně akutnější. Důsledky klimatické krize totiž nejvíce zasahují právě chudší země v tropickém a subtropickém pásu Země. Pro některé z nich představují změny klimatu bezmála existenční hrozbu.

Například jeden z nejmenších států světa, ostrovní Tuvalu, během příštích desetiletí možná zcela pohltí zdvihající se hladina oceánu. Právě tuvalskou delegaci neúspěch COP25 nepokrytě rozhořčil. „Jsou tu miliony lidí napříč světem, kteří již nyní trpí dopady klimatické změny. Popírání této skutečnosti mohou někteří hodnotit jako zločin proti lidskosti,“ obrátil se k mocnostem v čele se Spojenými státy ekolog Ian Fry.

Čeští politici dlouhodobě tvrdí, že svůj díl odpovědnosti plní. Premiér Andrej Babiš (ANO) na úvod summitu zdůraznil, že Češi berou klimatické závazky vážně, a že za stále vzrůstající globální emise skleníkových plynů může v první řadě Čína. Klíčová je prý jaderná energetika a podpora zemí závislých nyní na uhlí, mezi něž Babiš řadí i Českou republiku.

Neúspěch jednání ale vládu nijak zvlášť nerozrušil. „Ještě se po neúspěchu klimatické konference v Madridu někdo diví, proč se tak intenzivně věnujeme adaptačním projektům na změnu klimatu v českých podmínkách?“ glosoval COP25 na Twitteru ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO).

Na neshody nemáme čas

Během klimatického summitu proti liknavosti světových vlád opakovaně protestovali ekologové včetně prominentní tváře středoškolského stávkového hnutí Grety Thunbergové. Ti spolu s klimatology upozorňují, že na táhlá a převážně bezúčelná jednání lidstvo zkrátka nemá čas. Hrozba rozvratu klimatu může být vzhledem k nevyhnutelným odchylkám klimatických modelů ještě akutnější, než uvádí například největší autorita v oboru Mezinárodní klimatologický panel IPCC. Realita zatím vždy jeho předpovědi nepříznivě překonala.

Odborníci tedy varují před přílišným optimismem. Zdůrazňují, že dodržení cíle OSN v podobě omezení oteplení na 1,5 stupně Celsia oproti preindustriální éře vyžaduje mnohem rychlejší a odvážnější akci, než k jaké se zatím mezinárodní společenství odhodlalo. Proměna klimatického systému Země může totiž nečekaně rychle spustit kaskádu takzvaných skokových změn (tipping points).

Jejich podstat spočívá v tom, že klimatickou krizi mohou dále umocňovat náhlými událostmi, jako je zpomalení oceánských proudů, tání permafrostu či zánik rozsáhlých pralesních porostů. Skokové změny představují nebezpečí nejen kvůli nezvratné degradaci ekosystémů, ale především proto, že mohou do atmosféry uvolnit další ohromné množství v tuto chvíli uložených skleníkových plynů, a tím klimatickou krizi dále prohloubit. Někdy se v dané souvislosti mluví o „dominovém efektu“.

Katastrofickému scénáři nemusí zabránit ani případné plnění Pařížské dohody. Postupné snižování emisí odvíjející se od ekonomických limitů nezaručuje omezení oteplení na 1,5 stupně Celsia. I při dodržení stávajících klimatických závazků, jako je evropská Zelená dohoda, může světová teplota narůst až dvojnásobně.

Další informace:

    Diskuse (0 příspěvků)